Národní divadlo Brno vstoupilo do divadelní sezóny 2014/2015 s novým vedením. Od všech tří souborů, s novými tvářemi v čele, se očekává nosná koncepce, která osloví kvalitou a současně zaujme, získá i udrží diváka jak klasickým repertoárem, tak moderní tvorbou. Krédo ředitele NdB Martina Glasera lze vyjádřit zkratkou – Rozhodně nehrát před poloprázdným hledištěm, raději méně představení před hledištěm zaplněným.
Oslava české hudby se nemohla neodrazit v kybernetickém prostoru. I když ne vždy tak, jak by bylo záhodno.
Ani letití pamětnicí si už nevzpomínají, kdy naposledy (a zda vůbec) hrála Česká filharmonie v adventním Rudolfinu Českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby. Přitom ji slyšíme ze všech okolních kostelů, dokonce i v plenéru. Vše se mění ve 119. sezoně.
346 not, 80 sekund a jedna tovární hala. Kühnův dětský sbor jako obří hrací strojek vdechl život vánoční koledě originálním videem. Netradiční spot, ve kterém z továrního jeřábu snímá kamera jednotlivé členy pěveckého sboru jako noty, vyrobilo tvůrčí studio Družina.
Opera v televizi? Něco, co si má pro současníka nádech něčeho až nereálného. A přece se pro televizi opery i přímo skládaly. Pravda, bylo to o nějaké desetiletí dříve. Také Bohuslav Martinů získával v padesátých letech podobné zakázky. Jedno z jeho děl, původně skládaných pro malou obrazovku, se tento týden dočká české koncertní premiéry u České filharmonie. A snad bude poprvé i nahráno na zvukový nosič.
Mezzosopranistka Markéta Cukrová patří mezi nejvyhledávanější české zpěvačky v oboru "staré" hudby. Letos měla obzvlášť nabitou sezónu – jen namátkou provedení kantáty Kytice od Bohuslava Martinů v tokijské Santori Hall, průřez tvorbou ženských skladatelek od středověku po baroko se sestrami Elisabeth a Johannou Seitzovymi či nastudování opery Platée J.P. Rameaua na letním festivalu ve Znojmě ve francouzské režii Constance Larrieu. Sama ale ráda ze škatulky „staré hudby" utíká a Literárním novinám prozradila leccos i o tom, co chybí českým pěveckým školám.
Bohuslav Martinů na závěr Roku české hudby, to není špatná volba. K řadě tuzemských orchestrů a souborů se v tom připojuje i Filharmonie Brno s Českým filharmonickým sborem Brno. Jejich provedení Eposu o Gilgamešovi je v jistém ohledu světovou premiérou.
Když vzal po pětatřiceti letech znovu kytaru do ruky, aby rozjel koncertní šňůru, pustila se do něj muslimská komunita. On jí říká: „Poslouchejte mě, uslyšíte součást islámské civilizace.“ Nyní se opět objevil na americkém a evropském turné.
Leoš Janáček si tradičně podzim v Brně jaksepatří užívá. Letos o to spíše, že od jeho narození uplynulo 160 let. A tak má festival Janáček Brno 2014 v podtitulu vepsáno: „Happy Birthday Leoš“.