Karita Mattila nadchla



 

Karita Mattila prtsc youtube ČFDramaturgie PKF- Prague Philharmonia pozvala v této sezóně dvě špičkové pěvkyně – Summi Jo a Karitu Mattilu Jestliže vystoupení. Summi Jo ukázalo, že umělkyně je již za svým zenitem, pak Karita Mattila, jen o pár let starší, naopak přesvědčila, že její pověst jedné z nejžádanějších sopranistek dramatického oboru je plně oprávněná.

 

 

 

Mattila je typickou Wagnerovskou pěvkyní, i když se, samozřejmě, nevyhýbá ani ostatním rolím. Nás může těšit, že mezi její nejvíce ceněné role patří Kostelnička z Janáčkovy Její pastorkyně, ať už to bylo v Metropolitní opeře, v San Francisku nebo v Bavorské státní opeře. Pro vystoupení v Praze si kupodivu vybrala Beethovenovu koncertní árii „ Ah! Perfido“, jejíž první interpretkou byla Josefína Dušková. Mattila pojala árii velmi dramaticky, emotivně, přímo pateticky. Bylo to pojetí, které neznáme, ale které ukázalo svou opodstatněnost. V jejím zpěvu byla žárlivost i uraženost, zoufalost i láskyplnost. Nádherný témbr jejího hlasu si Rudolfinum podmanil. Po neutuchajících ovacích umělkyně utišila publiku, poděkovala česky a pak anglicky se vyznala ze svého obdivu k Jiřímu Bělohlávkovi, se kterým několikrát pracovala. Kytici, kterou dostala, položila na okraj pódia a jako poctu zemřelému dirigentovi zazpívala 5. píseň ( Träume) z písňového cyklu Richarda Wagnera Wessedonck Lieder. Najednou jsme uslyšeli jinou Karitu Mattilu. Jemnou, oduševnělou, v pianissimu zpívanou lyrickou píseň, kterou zpívala lyricky okouzlená umělkyně. Bylo to krásné vyznání jejího vztahu k Jiřímu Bělohlávkovi.

 

Za zemřelého Jiřího Bělohlávka si před PKF stoupl britský dirigent Paul McCreesh, špičkový dirigent, specialista na starou hudbu. Proto původně ohlášený Maurice Ravel byl nahrazen baletní hudbou z Mozartovy opery Idomeneo a Čajkovského Suitou č. 3. Provedení Mozartovy Chaconne se mi zdálo těžkopádné s pomalými tempy, prostě Mozart chmurný. Asi to odpovídá námětu opery, prvního skutečně „ dospělého“ díla Wolfanga Amadea, přesto si myslím, že té chmury tam byla až moc. To Čajkovského Suitu č. 3 G dur bylo radost poslouchat. PKF hrála skvěle, houslová sóla koncertního mistra Romany Špačkové byla nádherná, stejně tak sólo na anglický roh Jany Kopicové. Paul McCresh vsadil na výrazná tempa, na důsledné propracování motivů a na tónovou preciznost. Těžko je chválit jednotlivé nástrojové skupiny, všechny hrály na maximu svých možností. Byl to Čajkovský plný radosti.

 

A jen na okraj: V tištěném programu koncertu byl vytištěn překlad árie Ah! Perfido od Emy Destinnové. Ach, jaká to čeština. Starobylá, leč krásná.

 

 

Karita Mattila; "Ah, Perfido!"; Ludwig van Beethoven:

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 27 Duben 2018 10:57 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB