Sumi Jo. Ach jo!

Sumi Jo foto video PFKMimořádný koncert Sumi Jo a PKF – Prague Philharmonia   měl být vrcholem této sezóny. Je třeba uznat, že PR oddělení PKF odvedlo výbornou práci.

 

 

 

Sumi Jo byla všude. Její jméno si museli vrýt do paměti snad i zarputilí milovníci dechovky. Není divu. Sumi Jo předcházela výborná pověst, naše obecenstvo jí zná z předchozích vystoupení a málokdy se stane, aby PKF mohla prezentovat hvězdu takového formátu. Její diskografie je úctyhodná, seznam jejích ocenění zabere takřka celou stránku, na svém kontě má spolupráci s největšími dirigenty a nejlepšími orchestry současnosti. Není tedy divu, že Dvořákova síň Rudolfina byla zaplněna do posledního místečka. Jenže umělkyni postihla indispozice, musela dokonce vynechat Mozartovu koncertní árii No, no, che non sei capace, a tak její podání árií zdaleka neodpovídalo její pověsti.

 

Podobné recitálové koncerty mají ustálenou dramaturgii. Většinou je to nějaká předehra od skladatele, jehož árii poté pěvec či pěvkyně zazpívá. Dramaturgie PKF šla jiným směrem, aspoň tedy v první části, která byla věnována Richardu Straussovi. Koncert byl zahájen jeho Metamorfózami pro smyčcový orchestr. Jde o dílo, kterým Strauss reagoval na zničení svého světa, v němž vyjádřil celý svůj smutek a jímž se vlastně loučil. Je to dílo emocionálně velmi vypjaté a šéfdirigent Emmanuel Villaume dokázal, že filharmonické smyčce zněly melodicky přesvědčivě a vtáhly posluchače do toku Straussovy hudby, aniž by mu dovolily na chvilku vydechnout. Vrchol večera přišel vlastně už na jeho začátku.

 

Sumi Jo se uvedla árií Zerbinetty Grossmächtige Prinzessin z opery Ariadna na Naxu. Tato čtvrthodinová árie vyniká obtížností a vyžaduje mimořádnou pěvkyni. Sumi Jo to ten večer nebyla. Kupodivu to byly především hluboké tóny, které byly takřka neznělé. Vysoké tóny zase postrádaly intonační jistotu.

 

Dramaturgie druhé poloviny večera byla věnována Mozartovi. Zde už šla dramaturgie vyšlapanou cestou a tak jsme měli možnost si poslechnout předehru ke Kouzelné flétně, které ovšem chyběla Mozartovská lehkost. Orchestr to vynahradil v předehře k Únosu ze serailu, kde zněl hebce a vpravdě mozartovsky. Méně Mozarta bylo i ve vystoupení Sumi Jo. Ať už to byla árie Paminy anebo Konstance,  projev působil odtažitě, jakoby strojeně. A tak nejlépe ještě vyšla koncertní árie Vorrei spiegarvi, oh Dio. Přesto všechno, obecenstvo bylo nadšené a pěvkyni dlouhotrvajícím potleskem vyvolávalo a vyvolávalo, takže se nakonec dirigentu Villaumovi podařilo umělkyni přemluvit k přídavku. Byl to traditional Amazing Grace (u nás známý jako Už z hor zní zvon) v podání a capella.

 

Sumi Jo se rozloučila s přáním  Merry Christmas a Rudolfinum povstalo k posledním ovacím, jako poděkování za to, že i přes indispozici se koncert konal. Snad příště bude Sumi Jo v lepší formě.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB