Velká mše. Kupodivu od Suppého


Grosse MesseFranz von Suppé je zaškatulkovaný u hudbymilovného obecenstva jako zakladatel vídeňské operety. I když z jeho neuvěřitelné produkce více než padesáti operet a lehkých romantických oper přežila snad jen Krásná Galatea.

 

 

 

Jeho předehra k operetě Lehká kavalerie je stále majstrštyk všech promenádních orchestrů na světě, občas zazní i předehra z operety Básník a sedlák. Toť vše...

 

Přitom je autorem hymnické písně Oh, Du mein Österreich, která hrála roli druhé rakouské hymny a svou první mši napsal už ve třinácti letech. Další Velkou instrumentální mši složil při studiu na konzervatoři. To mu bylo sedmnáct. Dílo zapadlo a nebylo za autorova života ani později provedeno. Dokonce není uvedeno ani v soupisu autorových děl. Až v roce 2010 je objevil Grosse Messe koncertčeský dirigent Petr Chromčák, který dílo připravoval dva roky na provedení. Světovou premiéru mělo na festivalu Dvořákova Olomouc V rámci svého orchestrálního cyklu ji v Praze nyní uvedla PKF - Prague Philharmonia (viz vpravo fotografie).

 

Na to, že mši psal mladý skladatel, jde o dílo vyzrálé, až překvapivě složité. Dílo má několik gradací, je kontrapunkticky skvěle propracované, využívá polyfonie, má včleněno několik fug. Po orchestru vyžaduje vysoké nasazení a pražští filharmonici se toho ujali s chutí. I když hráli v pro ně nezvyklém romantickém obsazení. Dirigent Leoš Svárovský měl dílo dobře přečtené, provedl v něm několik úprav a to k dobru věci. Český filharmonický sbor Brno prokázal, že je skutečně sborem světové úrovně. Pianissima zněla jemně, až šel mráz po zádech, forte burácelo. A přitom vše znělo naprosto vyváženě. Sbor provedl tuto mši již při světové premiéře v Olomouci a bylo vidět, že ji má zažitou. Kvarteto sólistů dokazovalo, že máme v mladé generaci pěvce, kteří snesou ta nejpřísnější měřítka. Soprán Marie Fajtové byl jasný, výšky lehké, s jemným vibrátem. Mezzosoprán Jany Hrochové by potřeboval trochu více síly, Jaroslav Březina v tenorovém partu měl nesnadnou úlohu. V Offertoriu vedl kontrapunktický dialog se sólovým violoncellem.A vedl ho nádherně, Offertorium bylo jedním z nejlepších částí celého koncertu. Kvarteto sólistů doplňoval barytonista Jiří Brückler, který především v úvodu zpíval jistě, hloubky měly sílu i hebkost. Na úspěchu se výrazně podílela skupina žesťových nástrojů, která zvládala těžké pasáže s neuvěřitelnou lehkostí. Ovace na konci odměnily nejen mimořádné dílo, ale i mimořádné výkony sólistů, sboru i orchestru. Škoda, že to nemohl slyšet zakladatel orchestru Jiří Bělohlávek. Byl by jistě na svůj orchestr hrdý.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

plakat

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB