Velká mše. Kupodivu od Suppého



Grosse MesseFranz von Suppé je zaškatulkovaný u hudbymilovného obecenstva jako zakladatel vídeňské operety. I když z jeho neuvěřitelné produkce více než padesáti operet a lehkých romantických oper přežila snad jen Krásná Galatea.

 

 

 

Jeho předehra k operetě Lehká kavalerie je stále majstrštyk všech promenádních orchestrů na světě, občas zazní i předehra z operety Básník a sedlák. Toť vše...

 

Přitom je autorem hymnické písně Oh, Du mein Österreich, která hrála roli druhé rakouské hymny a svou první mši napsal už ve třinácti letech. Další Velkou instrumentální mši složil při studiu na konzervatoři. To mu bylo sedmnáct. Dílo zapadlo a nebylo za autorova života ani později provedeno. Dokonce není uvedeno ani v soupisu autorových děl. Až v roce 2010 je objevil Grosse Messe koncertčeský dirigent Petr Chromčák, který dílo připravoval dva roky na provedení. Světovou premiéru mělo na festivalu Dvořákova Olomouc V rámci svého orchestrálního cyklu ji v Praze nyní uvedla PKF - Prague Philharmonia (viz vpravo fotografie).

 

Na to, že mši psal mladý skladatel, jde o dílo vyzrálé, až překvapivě složité. Dílo má několik gradací, je kontrapunkticky skvěle propracované, využívá polyfonie, má včleněno několik fug. Po orchestru vyžaduje vysoké nasazení a pražští filharmonici se toho ujali s chutí. I když hráli v pro ně nezvyklém romantickém obsazení. Dirigent Leoš Svárovský měl dílo dobře přečtené, provedl v něm několik úprav a to k dobru věci. Český filharmonický sbor Brno prokázal, že je skutečně sborem světové úrovně. Pianissima zněla jemně, až šel mráz po zádech, forte burácelo. A přitom vše znělo naprosto vyváženě. Sbor provedl tuto mši již při světové premiéře v Olomouci a bylo vidět, že ji má zažitou. Kvarteto sólistů dokazovalo, že máme v mladé generaci pěvce, kteří snesou ta nejpřísnější měřítka. Soprán Marie Fajtové byl jasný, výšky lehké, s jemným vibrátem. Mezzosoprán Jany Hrochové by potřeboval trochu více síly, Jaroslav Březina v tenorovém partu měl nesnadnou úlohu. V Offertoriu vedl kontrapunktický dialog se sólovým violoncellem.A vedl ho nádherně, Offertorium bylo jedním z nejlepších částí celého koncertu. Kvarteto sólistů doplňoval barytonista Jiří Brückler, který především v úvodu zpíval jistě, hloubky měly sílu i hebkost. Na úspěchu se výrazně podílela skupina žesťových nástrojů, která zvládala těžké pasáže s neuvěřitelnou lehkostí. Ovace na konci odměnily nejen mimořádné dílo, ale i mimořádné výkony sólistů, sboru i orchestru. Škoda, že to nemohl slyšet zakladatel orchestru Jiří Bělohlávek. Byl by jistě na svůj orchestr hrdý.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 30 Říjen 2017 09:36 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB