S Ebeny na zámku Valeč

Email Tisk PDF


Ebeni Na plovárněPůvodně stála ve Valči u Hrotovic tvrz. Jistý čas náležela i moravskému markraběti Joštu Lucemburskému, krátce před smrtí římskému králi. Později tu stál zámek, jako jiné často měnil majitele. Poslednímu z nich byl v devastovaném stavu vrácen roku 1991. Na nutné opravy neměl prostředky, dlouho se marně snažil o prodej. Podařilo se v roce 2008, kupcem byl úspěšný podnikatel z regionu, osobně s místem spjatý. Během krátké doby prošel zámek, možno říci, až pohádkovou proměnou.

 

 


Dnešnímu areálu dominuje budova renesančního zámečku, na protější straně nádvoří v bývalém hospodářském zázemí je dnes luxusní hotel s velkou restaurací, na které navazuje komplex špičkově vybaveného moderního wellness. Esteticky citlivě řešený areál spojující historické s moderním dotváří navazující zámecký park. Zámek ve Valči je příkladem úspěšného podnikatelského záměru, který byl řízen nejen rozumovým kalkulem, ale snad především srdcem a vztahem k místu. Podařilo se zachránit kousek téměř ztracené historie a otevřít ji potřebám dneška. Valeč je dnes vyhledávaným, atraktivním místem Třebíčska a Vysočiny. Přitahuje i nabídkou kulturních a společenských akcí. Nedávnou a zatím poslední byli „Ebenové na plovárně". Koncert kapely bratrů Ebenů 17. srpna se konal v rámci 19. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Petra Dvorského.
Vstupní nádvoří se plnilo návštěvníky dávno před večerem. Počasí přálo snad až nadmíru, na Vysočině v srpnu za půlí slunečno, temperatura až udivující. Většina přicházela v letním, s krátkými rukávy, v rukou však svetříky i tašky s dekami. Zbytečně. Já, a ti se mnou byli nakonec spokojeni, že nenesli nic. Zapomnětlivost se tentokrát vyplatila. Teplota pod nekrytou oblohou na konci koncertu před půl jedenáctou nad dvaceti stupni.
Než vše začalo, nemohl jsem si nevšimnout zadních řad sedadel s nápisy Korea. Poslední dobou se v té vzdálené zemi děje, mluví se o tom a píše, člověk nutně zbystří. Do myšlenek mi vstoupil zástup mladých usměvavých, černovlasých dívek a chlapců. Korejci a Korejky zaplnili určená místa, já se mezitím dozvěděl, že přijeli s vlastním kulturním programem. Ptát se, zeMarek Eben které části uměle rozpůlené země přijeli, bylo by zbytečné.
Osm večer, dosud jen šero. Koncert zahájila úvodním slovem ústřední postava „plovárny": Marek Eben. Kapelu dal před lety dohromady s bratry Kryštofem a Davidem, pak rozšířili o další muzikanty. Na pódiu se představila sestava, která stála u více dřívějších úspěšných nahrávek, včetně posledního vydaného alba Čas holin z roku 2014. – Marek (zpěv, kytara, klávesy), Kryštof (klávesy, flétny, zpěv), David (saxofon, klarinet, zpěv), Pavel Skála (kytary) Jiří Zelenka (bicí), Jiří Veselý (baskytara) a Jaromír Honzák (kontrabas.) „Kdo je kdo" však M. Eben prozradil až na konci veršovanou charakteristikou každého z členů ansámblu. Úvodem nabídl k zamyšlení úvahu nad jednosměrným vnímáním. – Je rád, že vidí diváky, nerad však, v brzké tmě že je vidět nebude, zatímco jeho a kapelu diváci vidět budou. Něco na tom jistě je, že když na sebe vidí obě strany, vědí líp, jak na tom jsou. Lidé na pódiích jsou vidět a nevidí. Navíc oslepeni reflektory. Pak se Marek dotázal publika, zda slyšitelnost dobrá. Budou rozumět ti v zadních řadách? Diváci na to nic. Asi nečetli nápis Korea. Taky platí, že kdo má místo vpředu, nezajímá se o ty vzadu.
Pod pódiem instalován bazének, přirozená přehrada mezi dějištěm a hledištěm, současně evokující atmosféru plovárny. Na hladině plavaly umělohmotné kačenky a jiné vodomilné výtvory. Publikum vyzýváno ke vstupu. Marně. Teprve po přestávce se osmělila jedna žena a za všeobecného aplausu smočila kotníky. K romantické atmosféře však ještě před zahájením koncertu přispěl jeden z párku místních čápů. Zakroužil nad pódiem, dal tak snad pokyn k úvodnímu gongu, pak přistál v hnízdě na starém komíně a ladně ulehl v hnízdě vedle družky či druha. Na tu výšku a snižující se viditelnost kdo je kdo neurčil by ani specializovaný ornitolog, ono je to však dnes stejně jedno.
Festival Petra Dvorského svou programovou kompozicí nabízí širokou škálu hudebních žánrů, a přeje si oslovit nabídkou obdobnou paletu návštěvníků. Zařadit koncert bratří Ebenů bylo myslím výbornou volbou. Jejich repertoár může představovat i jistý svorník, jakousi „spojnici" mezi žánry. Kapela svým duchem a pojetím je samozřejmě vzdálena nějakému „středoproudu". Má Ebenové koncert Valeč 1blízko k folku, je však především svá, výrazně osobitá, čerpá z více zdrojů, má svůj zřetelný specifický i charakteristický hudební zvuk. Písně zamyšlené, někdy s nostalgií, stejně jako „kusy" uvolněné až „žertéřské" se opírají vždy o hutný, nosný text. Nenabízí se melodie, které si posluchač po dvojím poslechu začne pohvizdovat, text má často i něco v podtextu.
Publikum, jak se z velké části na dotaz M. Ebena upřímně doznalo, na žádném koncertu jeho kapely dosud nebylo. Je pravděpodobné, že mnozí přišli především s přáním na vlastní oči spatřit sympatického, kultivovaného moderátora a spíkra známého z televizní obrazovky. Zde ho mohli vidět v „uvolněnější" roli, bezprostřednějšího, „odvázanějšího". Bylo to překvapení příjemné. Velký potlesk sklidil za povedené parodické pohybové a taneční kreace.
Koncert jako celek zaujal a přítomným jistě vryl do paměti příjemnou stopu. Významnou součástí bylo průvodní slovo Marka Ebena. Ten se inteligentním, jemným humorem odlišuje od dnešního „mainstreamu" soudobého humoru a zábavy. Ohlas v hledišti myslím potvrdil, že dnešní divák a posluchač to ocení, žádá si i to zdánlivě „nejdoucí s dobou". M. Eben je klíčovou osobou koncertu, přičemž jeho průvodní slovo má pro celkové vyznění rovnocenné postavení s hudbou a texty písní.
Letní večer v zámeckém areálu končil přídavkem „kousku" staršího a známého: „Já na tom dělám" (a pořád ne a ne a ne...), v pěkném aranžmá vtipně vystihující snad přímo modelovou a všelidskou hraniční situaci. A docela na závěr: Poslední valčík.
Auta se rozjížděla do tmy, mizela v zákrutu úzké silničky, na zahrádce restaurace se ještě povídalo, vedle zástup čekajících na autogram k vinylové desce. Obal skrýval stejný obsah melodiíEbenové koncert Valeč 2 ještě i na cédéčku a flešce. Ta s obsahem celé jedno giga. – „Není nutno muziku mazat, když potřebujete nahrát něco důležitějšího. Za naše nahrávky se vám tam vleze třeba i celé daňové účetnictví", tak nějak předem informoval M. Eben. Poslední můj pohled patřil řadám židlí, po každém koncertu vždy stejně smutně prázdným. I jim hrají jen chvilku. Jak se Korejcům a Korejkám líbilo a jak rozuměli, se už nedovím. Nestihl jsem se zeptat. Jak taky a proč...
19. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Petra Dvorského nabídl deset koncertů v období od ve dnech od 5. 8. do 19. 8. v tradičních místech konání. V prostorách nádherného zámku Jaroměřice nad Rokytnou a na zámcích Valeč a Dukovany. Pro nepřízeň počasí musel být tentokrát přeložen koncert (program Zory Jandové a Zdenka Merty) z magického a přitažlivého nádvoří pivovaru Dalešice do hotelového sálu ve Valči. Závěrečný koncert - Mozartovo Requiem zaznělo v podání Moravské filharmonie Olomouc, Českého filharmonického sboru a sólistů pod taktovkou Jiřího Najvara v jaroměřickém chrámu sv. Markéty. Festival skončil, již.
dnes možno zvát a těšit se na jubilejní 20. ročník v krásném prostředí Třebíčska a Vysočiny.

 

 

Autorem fotografií je Josef Prodělal, ml.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 21 Srpen 2017 08:57 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB