Berg v Roxy (v rytmu rocku i oravských goralů)

Email Tisk PDF

Berg foto BergElementy. Pod tímto názvem pokračuje dnes koncertní sezona Orchestru Berg. Podle tradice nabídne program jednu světovou premiéru. Místem koncertu je tentokrát známý pražský klub Roxy.

 

„Chtěl jsem zde složit poctu rock´n rollu, který je pro mě jedním ze zásadních stylů v hudebních dějinách 20. století,“ říká o své zbrusu nové skladbě Rock pro kytaru a smyčce, kterou napsal na objednávku Bergu, Miloš Orson Štědroň. A protože hlavním poslem rocku je kytara, má tento nástroj i v novince výlučné místo v novince. Sólový part na dnešním večeru přednese David Holý.

 

Štědroň vychází ze své kompozice Rock for 22 Strings, která letos v květnu ve Washingtonu připomenula Rok české hudby. Doprovodný smyčcový kvartet se však nově mění na smyčcový orchestr.

 

Čtyři věty skladby nesou názvy Rock, Barock, Rock-ballade, Jazzrock. „Rock´n roll vznikl z blues, jazzu, gospelu a country hudby, a proto jsem i já použil v jednotlivých větách skladby různé styly. Nešlo mi o to vytvořit crossover, nýbrž postihnout asi nejsilnější stránku rock´n rollu, kterou je rytmus, a zkombinovat ji se zvukovými možnostmi elektroakustické kytary a smyčcových strunných nástrojů. Strunné témbry skladby se tedy pohybují od virtuózního partu kytary pres klasické polohy až po zvuk připomínající baskytaru nebo bicí nástroje,“ objasňuje Miloš Orson Štědroň.

 

Skladbu Drones původně objednal u francouzského skladatele Pierra Jodlowského slavný pařížský Ensemble intercontemporain. Premiéry se v září 2007 ujala finská dirigentka Susanna Mälkkiová, která byla tou dobou uměleckou ředitelkou tohoto souboru specializovaného na současnou hudbu. Berg zahraje Drones v české premiéře.

 

„Název jsem si vypůjčil z angličtiny, znamená doslova bzučení, šum,“ říká Pierre Jodlowski. „Slovo má svůj původ ve středověku, v hudební terminologii. V počátcích polyfonie (vícehlasu) se používalo k popisu speciální techniky zvané fauxbourdon.“ Drony jsou ale také bezpilotní letouny, využívané v moderních válečných konfliktech. A zároveň je „drone“ výrazem pro hluboké dunění, které tak často slýcháme ve filmech Davida Lynche. „Ve skladbě se odráží celá řada významů jejího názvu,“ připouští Pierre Jodlowski.

 

Americký skladatel (a spoluzakladatel formace Bang on a Can) David Lang je považován za představitele post-minimalismu. Berg si z jeho díla vybral pro listopadový koncert skladbu Pierced. Tu si původně objednalo trio Real Quiet pro společné vystoupení s Mnichovským komorním orchestrem.  „Snažil jsem se přijít na to, jak by sólisté a orchestr spolu mohli fungovat tak, aby to nepůsobilo staromódně. Líbilo se mi, že by mohli být postaveni proti sobě, ale nechtěl jsem, aby spolu soupeřili jako v tradičních koncertech, kde sólista bojuje s orchestrem o to, čí myšlenky budou mít navrch. Jak by to vypadalo, kdybych vytvořil dva naprosto oddělené hudební světy, kde by hudební materiál z jednoho z nich byl potřebný k porozumění smyslu toho druhého? Představil jsem si například disonantní chromatickou radu v jednom ansámblu a tonální akordický postup v druhém. Možná bychom je vnímali jako propojené a navzájem nepostradatelné, presto by zůstaly naprosto jasně své. Byla by mezi nimi zeď, oni navzájem by se neslyšeli ani neovlivňovali, ale my bychom slyšeli jejich svébytné příspěvky smíchané dohromady. Napadlo mě představit si zeď, která by nebyla pevná ale spíš podobná prodyšné membráně, filtr nebo tkanina mezi sólisty a ansámblem. Většina zvuku, not a melodií by zůstala ve svém vlastním světě, ale některé zvuky by mohly snadno proniknout skrz prakticky beze změny. Protože jsem si představoval tkaninu, která hudebníky odpluje, napadlo mě, že v některých momentech by se mohla zprůchodnit, snad dokonce protrhnout, jak by prvky hudebního materiálu pronikaly z jedné strany na druhou,“ objasňuje David Lang okolnosti vzniku skladby, jejíž nahrávku vydal label Naxos v řadě American Classic.

 

Závěrečná položka listopadového koncertu Bergu byla dlouho tajemstvím. Odtajněna byla až těsně před dnešním vystoupením. Půjde o skladbu loni zesnulého polského modernisty Wojciecha Kilara, známého zejména jako autora hudby k filmům Krzysztofa Zanussiho, Andrzeje Wajdy, Krzysztofa Kieslowského, Romana Polanského nebo Francise Forda Coppoly. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se Kilar přiklonil k výrazné jednoduchosti, inspirované lidovou hudbou polských Tater. Do této série patří i Orawa z roku 1986, který je apoteózou goralského tance.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz