Málo známá česká stopa v ruské hudbě

Email Tisk PDF

Ruský-orchestr-rohůUnikátní Ruský rohový orchestr bude dnes koncertovat v Praze. Nikdy na tuzemském pódiu nebylo. A přitom za jeho vznikem – někdy kolem roku 1750 – stál český hudebník, virtuóz ve hře na lesní roh a inovátor hudebních nástrojů Jan Antonín Mareš.

Působení českých hudebníků na Rusi vydá na celou velkou monografii. Ta také vyšla, v roce 2010 ji vydalo Nakladatelství Akademie múzických umění.ruské rohy Kromě obecně známých osudů Váši Suka, Jana Hřímalého a zejména Eduarda Nápravníka, se tu hudebník a muzikolog Vjačeslav Grochovskij pokusil také objevit „hlavně to neznámé", jak řekl v jednom rozhovoru. A k tomu neznámému patří ruské působení Jana Antonína Mareše a jeho vliv na rozvoj tak specifického jevu, jakým byly ruské hornové orchestry. Ty došly značné popularity kolem roku 1750, za panování carevny Alžběty I. Petrovny, dcery Petra I. Hornové orchestry hrály na korunovacích, na diplomatických přijetích, na státní ceremoniálech, během honů, ale stále častěji vystupovaly i veřejně, během stále oblíbenějších promenád. Více než sto let neměly orchestry hrající výlučně na různé typy rohů v Rusku konkurenci.

 

Marešův život a jeho vliv na ruskou hudbu je ve stručné výstižnosti popsán v hesle Ottova slovníku (v mnoha ohledech stále nedostižného):
„Mareš Jan Antonín, český virtuos na roh (*1719 v Chotěboři – †1794 v Petrohradě), učil se zpěvu a hře na roh v klášteře svého rodiště a rozhodnuv se pro nástroj uvedený zdokonaloval se v Drážďanech u Hampela, vynálezce invenčního rohu, a studoval v Berlíně u Ziky hru na violoncello. Seznámiv se s hr. Bestuževem, synem ruského velkokancléře, odešel na jeho radu r. 1748 do Petrohradu, kde dvor. maršálek Naryškin pověřil jej úlohou zdokonaliti jeho lovecký hudební sbor rohy. Mareš rozřešil ji tím způsobem, že ze 37 (později 38) hráčů hrál každý jeden tón chromatické škály na lesní roh, čímž ovšem nebylo možno hráti legato, avšak sbor Marešův měl přes to ohromný úspěch, ježto byl znamenitě vycvičen a hrál s překvapující čistotou a jistotou i nesnadné ouvertury, symfonie a fugy. Hlas lesních rohů rozmanitých velikostí (0,3 – 3,6 m) byl plný a zvučný. Záhy zřízen byl podobný orchestr i u carského dvora a Mareš stal se jeho kapelníkem. Mareš vynalezl pro svůj sbor též zvláštní notové písmo bez linek."

 

Orchestr lesních rohů, tak jak byl Marešem založen, hrál ještě na korunovacích Alexandra III (1883) a Mikuláše II (1896). Jeho obliba ale postupně mizela, až zmizela úplně a s ní upadaly v zapomnění i zkušenosti, finesy, tajnosti hry...

 

Až na počátku našeho století byla tradice vzkříšena. Ruský rohový orchestr se hlásí k dědictví Jana Antonína Mareše. A proto i jedna z jeho zahraničních cest nutně musela vést do Prahy. Zde vystoupí v dnes večer v sále Martinů v Lichtenštejnském paláci, sídle HAMU.

 

Orchestr má k dispozici 74 unikátních nástrojů, které byly zhotoveny petrohradským mistrem Vladimirem Golovenkem podle přísně tajených návodů. Repertoár Ruského rohového orchestru je díky šíři zvuku prakticky neomezený - může hrát starou hudbu (například skladby Dmitrije Bortňanského) i hudbu současnou (například Václava Trojana). Ukázky najdete na internetových stránkách www.horns.ru.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz