Katharine Hepburnová: Královna Hollywoodu


LEGENDY STŘÍBRNÉHO PLÁTNA – Byla krásná a talentovaná, ale také výstřední a tvrdohlavá. U nohou jí ležel svět filmový i divadelní. Prožila romanci, která neměla v dějinách Hollywoodu obdoby. Čtyřikrát získala Oscara – poprvé v sedmadvaceti, naposledy ve čtyřiasedmdesáti. I těmito slovy lze charakterizovat Katharine Hepburnovou, největší herečku americké kinematografie, která se s přibývajícími léty stala pro mnoho svých fanoušků národním symbolem.

Hvězda Katherine Hepburnové na Hollywoodském chodníku slávy. Foto: Profimedia

 

Sama Hepburnová se jednou nechala slyšet: „Pro spoustu lidí jsem něco jako socha Svobody. Když jste tady tak dlouho, lidé s vámi ztotožní své životy... ztotožňují své chvíle naděje a důvěry.“

Cesta ke slávě

Katharine Hepburnová se narodila 12. května 1907 v Connecticutu. Její rodiče (otec byl lékař, matka učitelka, která se angažovala v ženském hnutí) byli dobře situovaní a intelektuálně založení a z rozhodnutí své dcery stát se herečkou neměli zrovna dvakrát velkou radost. Nebylo jim to ale nic platné, a tak se Hepburnová mohla po absolvování studií historie a filozofie na prestižní Bryn Mawr College v Pensylvánii vydat na cestu za slávou. „Když jsem začínala, neměla jsem nikterak velkou touhu být herečkou a učit se hrát. Prostě jsem chtěla být slavná,“ vzpomínala později na své herecké začátky.

Prosadit se v uměleckém světě nebylo pro Hepburnovou zase až tak jednoduché. Na Broadwayi se sice objevila už v roce 1928 (tehdy se také provdala za byznysmana Ludlowa Ogdena Smithe), zlom ale nastal teprve s příchodem 30. let, kdy zazářila v komediích Prázdniny a Manžel bojovnice (který byl moderní verzí Aristofanovy Lysistraty). Tento dvojí úspěch přinesl Hepburnové, která se kdysi potácela od jednoho neúspěšného konkurzu ke druhému, velké zadostiučinění.

„V roce 1932 proletěla Hollywoodem jako uragán. Urazila každého, kdo jí přišel do cesty – pihovatá, nafrněná, excentrická ženská, která nosí mužské šaty a s každým se nesmyslně hádá.“ Těmito slovy označil filmové začátky Hepburnové režisér George Cukor. Byl to právě on, kdo jí nabídl její první filmovou roli, a sice v dramatu Rozvodová záležitost (1932). Coby dívka ze středostavovské rodiny, které brání ve štěstí obava z dědičné duševní choroby, byla Hepburnová dokonale přesvědčivá, a tak se není co divit, že z ní Cukor postupně učinil svoji dvorní herečku (celkem ji obsadil do devíti filmů). V Hollywoodu však definitivně prorazila až o rok později, kdy zazářila v melodramatu Jitřní sláva (1933). A to dokonce natolik, že za něj získala svého prvního Oscara

Vzestupy i pády

Získá-li někdo Oscara a natočí pár úspěšných filmů, neznamená to ještě, že bude mít v Hollywoodu na růžích ustláno. Málokdo se o tom mohl přesvědčit častěji než Hepburnová. Během 30. let se možná objevila ve spoustě filmů, které dnes označujeme za zlatou klasiku, ne všechny ale přinesly producentům kýžené zisky. Za hit můžeme určitě považovat Malé ženy (1933), Cukorovu adaptaci stejnojmenného románu Louisy May Alcottové, či hořkou komedii George Stevense Alice Adamsová (1935), která Hepburnové vynesla další oscarovou nominaci. Osud nedoceněného klenotu naopak potkal historické drama Marie Stuartovna (1936), které se o Oscara nakonec ani neotřelo. Zato se však Hepburnová během jeho natáčení na nějaký čas intimně sblížila s režisérem Johnem Fordem (její manželství se Smithem se rozpadlo v roce 1934).

Velký humbuk se pak rozpoutal okolo komedie Sylvia Scarlett (1935), jež byla další spoluprací Katharine Hepburnové s Georgem Cukorem. Příběh o dívce, která se převlékne za chlapce a společně se svým otcem si vydělává na živobytí žebrotou, odmítli jak diváci, tak kritici. Představitelé Ligy pro slušnost dokonce dosáhli toho, že byl film krátce po své premiéře zakázán! Zklamáním muselo být také pro Hepburnovou a Cukora poněkud vlažné přijetí jejich dalšího společného snímku, společensky laděné komedie Prázdniny (1938). A to i přesto, že se jednalo o adaptaci stejnojmenné divadelní hry, která Hepburnové o několik let dříve tak dopomohla ke slávě. Nad čím ale dodnes zůstává rozum stát, je divácký neúspěch screwballové taškařice Leopardí žena (1938). Teprve v ní mohla Hepburnová (po boku Caryho Granta, leoparda a foxteriéra) maximálně vytěžit nejen svůj půvab, ale také komediální talent.

Po neúspěchu Leopardí ženy se Hepburnová marně usilovala o hlavní roli v historickém velkofilmu Jih proti Severu, po níž tolik toužila. Rozhodla se obětovat své úspory a vyvázat se ze smlouvy u společnosti RKO, v níž už stejně nespatřovala žádnou budoucnost. Tu jí naopak zajistila role svéhlavé Tracy Lordové z romantické komedie Příběh z Filadelfie (1940). Svým způsobem se tentokrát jednalo o sázku na jistotu. Filmu, jehož režií byl pověřen osvědčený Cukor, totiž předcházela stejnojmenná divadelní hra, se kterou Hepburnová slavila veliký úspěch na Broadwayi. Jejími hereckými partnery v něm navíc byli Grant a James Stewart (ten si za svůj výkon nakonec odnesl Oscara). Bez ohledu na výše uvedené ale zůstává faktem, že Příběh z Filadelfie znamenal pro Hepburnovou onen vytoužený filmový comeback, po němž už nemusela nikomu nic dokazovat.

Osudový muž

Spencer Tracy, charismatický herec irského původu a držitel dvou Oscarů. Právě jeho si Hepburnová vybrala jako svého partnera do romantické komedie Nejprve stvořil ženu (1942), nedlouho poté, co jí nebylo dopřáno zahrát si po jeho boku v Dr. Jekyllovi a panu Hydovi. Co ale možná sama netušila, bylo to, že se Tracy stane jejím partnerem nejen ve filmu, ale také v životě. Manželem už však bohužel ne. Ženatý již totiž byl a coby přísný katolík a mimořádně složitá osobnost (své démony často zaháněl pomocí alkoholu) se odmítal rozvést. Hepburnová se s tím ale smířit dokázala, neboť v Tracym našla zřejmě vše, po čem toužila: životní lásku, rovnocenného hereckého partnera a někoho, kdo byl hoden její úcty.

Po boku Tracyho se Hepburnová objevila hned v devíti filmech. Nejčastěji se jednalo o romantické komedie založené na střetu dvou silných osobností, které nemohly být na první pohled rozdílnější. O té první, Nejprve stvořil ženu, již řeč byla, zmínku si však zaslouží také Adamovo žebro (1949), Pat a Mike (1952) a Žena, která všechno ví (1957). Během 40. let si ale Hepburnová a Tracy spolu vyzkoušeli i jiné žánry – s Eliou Kazanem natočili western Moře trávy (1947), s Frankem Caprou politické drama Vládní prohlášení (1948).

Hepburnová patřila k herečkám, které se za svůj věk nikdy nestyděly, a tak pro ni nebyl problém přehrát se do rolí stárnoucích žen. Excelovala v dobrodružné komedii Africká královna (1951), romanci Letní opojení (1955) i dramatu Obchodník s deštěm (1956). Poradila si však i s mimořádně obtížnými dramatickými party ve filmech Suddenly, Last Summer (1959) a Cesta dlouhého dne do noci (1962). Co role, to další oscarová nominace. Pak si ale na nějaký čas dopřála delší hereckou pauzu, aby mohla naplno pečovat o nemocného Tracyho.

Herecká ikona

Drama Hádej, kdo přijde na večeři (1967) bylo posledním společným filmem Hepburnové a Tracyho. Pár týdnů po jeho dokončení totiž Tracy zemřel. Navzdory ubývajícím silám a vědomí o blížícím se konci předvedl jeden z nejlepších hereckých výkonů své kariéry a před publikem z celého světa vyznal lásku té, kterou miloval ze všech nejvíce. Přestože Hepburnová získala za film Hádej, kdo přijde na večeři svého druhého Oscara, vnímala ho vždy spíše jako poctu Tracymu. Jiné už to bylo o rok později, kdy jí totéž ocenění vyneslo brilantní historické drama Lev v zimě (1968), v němž ztvárnila postavu anglické královny Eleanory Akvitánské.

Navzdory přetrvávající popularitě se už od 70. let objevovala Hepburnová především v televizi. Učinila-li ale ještě tu a tam nějakou výjimku, stál výsledek opravdu za to. Řeč je nejen o komediálním westernu Rooster Cogburn (1975), ve kterém si zahrála po boku samotného Johna Waynea, ale především o melodramatu Na Zlatém jezeře (1981). Právě v něm vytvořila svou poslední velkou filmovou roli a získala-li za ni čtvrtého Oscara, pak to rozhodně nebylo jen ocenění za zásluhy.

Milovanou legendou zůstala Katharine Hepburnová až do své smrti. Ta ji zastihla 29. června 2003 ve věku 96 let. Pravdu ale bude mít každý, kdo bude tvrdit, že tu s námi stále je. Její filmy, její odvaha vzepřít se zavedeným konvencím i její láska ke Spencerovi Tracymu totiž přetrvají navěky. A Hepburnová, která si nikdy nepotrpěla na okázalosti, zůstane navždy královnou Hollywoodu i diváckých srdcí.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP