Festival v Cannes ukázal, jak se mění filmový průmysl


Na festivalu v Cannes bylo viditelné, že někteří sales agenti (prodejní agenti filmů) začali fungovat i jako producenti. Klasické předprodeje filmů (distributorům, televizím) sice zůstávají stále důležité pro menší a nezávislé filmy, ale celkově ustupují ze scény. Pro větší filmové producenty se předprodeje ukazují jako nespolehlivé. Zisky z prodejů DVD poklesly, televizní práva se prodávají laciněji než kdy dřív, financování filmu se mění.
Logo filmového festivalu v Cannes. Foto: Profimedia
 
Filmy jako Malickův Skrytý život měly z 80 procent připravené finance pro produkci ještě před začátkem natáčení. S těmito zárukami byly banky ochotné film dále financovat. Ve hře ale byly bohaté německé zdroje pro podporu filmu amerického režiséra. Tento způsob financování je dnes ale ojedinělý.

Hledají se nové zdroje

Produkční společnosti se diverzifikují, hledají nové finanční zdroje, věnují se nejen produkci, ale i marketingu. Stále víc producentů si své filmy distribuuje a hledá jiné možnosti distribuce, než jsou kina. Jde o návrat studiového principu, který se zdál být odepsán v devadesátých letech. Například britská společnost HanWay Films „vychovává“ projekt od stádia vývoje přes casting až po marketingovou kampaň. Film pak prodává po jednotlivých teritoriích distribučním firmám nebo přes SvoD (internetové videotéky). Společnost tedy funguje jako producent, distributor, sales agent i marketér. Jediné, bez čeho se neobejde, jsou lokální distributoři.
Nedostatek předprodejů filmů, dříve cesta, jak zabezpečit finanční zdroje pro projekt, vede producenty k equity (financování za podíl) nebo financování přímo z vlastních a dotačních peněz. Někteří producenti přitom spoléhají na firmy, které mohou pomocí filmového produktu nějak zviditelnit (product placement, regionální fondy). Bankside Films mají svou sesterskou investiční společnost Head Gear (vznikla až 2013), přičemž Head Gear má vlastní investiční aktivity nezávislé na původní společnosti. Znalost trhu, pořadavků distributorů, povědomost o tom, jaký herec kde funguje, je klíčová. U většiny projektů bývalé sales company Film Constellation je od počátku vývoje přítomen producent i režisér, firma ale zároveň jedná jako financiér a distributor. Společnost si již vytvořila celou škálu aktivit a pokrývá vše od scénáře po marketing. 
Ze soutěžních filmů Cannes si zatím nejlépe vedli kupodivu Bídníci (Amazon Studios koupila americká práva pro film) a Skrytý život, dále Bolest a sláva Pedra Almodóvara a film Omlouváme se, že jsme vás nezastihli (Sorry We Missed You) Kena Loache. Samozřejmě, strategie firmy Sony pro Tarantinův film Tenkrát v Hollywoodu, který jde do distribuce až v srpnu, je poněkud jiná. Nicméně i taková firma hledá nové distribuční cesty a nové formáty. 
Důsledek tohoto filmového pohybu byl viditelný na filmovém trhu v Cannes. Více než polovinu návštěvníků trhu netvořili letos ani sales agenti, ani nákupčí, ani distributoři, nýbrž dramaturgové festivalů a producenti. Na vzestupu byly dokumentární filmy a Cinema VR. Podpora žánrových filmů se stala pro mnoho producentů a podpůrných insitucí prioritou. Žánrové filmy dávají komerční smysl, vyjádřil se producent zombie filmu Mrtví neumírají od Jima Jarmusche. Evropa spoléhá na dotace svých kulturních statků, nicméně i tady se něco mění. Evropské instituce se snaží především podporovat filmaře, kteří byli aktivní na mezinárodním poli nebo kteří dosáhli velkých čísel doma. 
To, že Bídníci režiséra Ladj Ly se stali jedním z nejvyhledávanějších titulů letošních Cannes, je dobrá zpráva. Jednak pro všechny začínající režiséry, jednak proto, že obsah (migrace a život ve vyloučených zónách velkoměsta) nebývá právě favoritem distributorů. Nicméně film je natočen důrazně a akčně, takže je pro distributory zajímavý. Tento snímek ze světa světa chudoby, drog a zbraní začal v Cannes fungovat i poobchodní stránce.

 V každém regionu zajímá diváky něco jiného

Zajímavé obsahové složky sehrály důležitou roli. Jednou z nich je fotbal. „Fotbal nás vždycky všechny sjednotí,” říká režisér. „Při fotbale neplatí barvy kůže ani sociální vrstvy, tehdy jsme jednoduše všichni Francouzi. Jedině fotbal má sílu dát nás dohromady. Mezi lidmi, co tu žijí, není žádné jiné pouto kromě fotbalu. Každý je uzavřen v komunitě podle své barvy pleti, náboženského vyznání a společenské třídy. Lidé spolu mohou dobře vyjít, pokud mají peníze a nezápasí o každodenní přežití. Což tady neplatí.” 
Pouliční thriller Ladj Ly ukazuje, jak obtížné je přežít v této čtvrti i pro policisty, protože každý v pohotovostní jednotce má jiný názor na to, co se děje a sám je problémový. Jeden z nich je rasista, druhý je brutální, třetí zneužívá svou moc. Když dojde ke konfliktu mezi místními muslimy a Romy kvůli malému tygrovi, ukradenému z cirkusu, situace se vymkne z kloubů. Barvitost filmu udělala své. 
Do Cannes přijeli také producenti, kteří umějí prodat své filmy Netflixu nebo Amazonu. Ale přece jen – zásadní obchody s podobnými tituly se nyní dělají nikoli na festivalových trzích, ale mnohem dříve. Kina však fungují stále poměrně dobře. protože doba do onlinového streamování filmů je stále velmi dlouhá. Teritoriální rozdíly však zůstávají. Francie má stále zálibu v konverzačních filmech jako byl závěrečný film mezinárodní soutěže s názvem Sibyl (režie Justine Triet). Španělsko miluje svého Almodóvara, který se doma stará o přední místa na žebříčku. Česko, které má málo mezinárodně srozumitelných filmů, se vrhlo na produkci romantických komedií, které sice nemají v zahraničí úspěch (kromě Slovenska), ale doma dělají vysoká čísla. Jejich návštěvnost by vzhledem k počtu obyvatel mohla závidět i Francie nebo Španělsko. 
Pro film jako je Sibyl se těžko najdou diváci jak v Česku, tak na Slovensku. Nicméně film o frustrované psychoterapeutce, která začíná psát román, bude ve Francii zajímat dost diváků. Jsou tu totiž momenty, na které jsou domácí diváci zvyklí. Jedním z nich je literatura: Sibylina pacientka Margot je nervově labilní herečka, která terapeutce slouží zároveň jako inspirace pro knihu. Margot zároveň hraje ve filmu, který se natáčí na italském ostrově Stromboli s aktivním vulkánem. Tyto destinace má francouzský divák také v oblibě. Literatura, film, rozvod, cestování, sex – to jsou momenty, které francouzský divák požaduje. 
Léa Seydoux, která hraje v sociálním dramatu z chudé čtvrti města Roubaix s názvem Milost! (Arnaud Desplechin), Adèle Exarchopoulos z filmu Sibyl a Ophélie Bau z tanečního filmu Mektoub, má láska: Intermezzo (Abdellatif Kechiche) tak v Cannes vytvořily diváky obletovanou trojici, která právě na tomto festivalu přitahuje diváky více než Sylvester Stallone. Je otázka, zda české nebo slovenské diváky bude zajímat aspoň jeden z výše uvedených filmů, řekl bych, že spíše ne. Ve Francii ale jde o důležité filmy. A tak navzdory globalizaci ve filmu a vzniku globálních hráčů na trhu zůstávají regionální rozdíly stavebními kameny kinematografie.
Radovan Holub, Cannes
 

Zlatá palma pro Parazity

Zlatou palmu, hlavní cenu festivalu v Cannes, letos získal snímek Paraziti, který natočil korejský režisér Bong Joon Ho (psali jsme o něm ZDE). Velkou cenu poroty obdržel film Atlantique francouzsko-senegalské režisérky Mati Diopové. Cenu za nejlepší režii získali belgičtí bratři Luc a Jean-Pierre Dardenneovi za snímek Mladý Ahmed (psali jsme o něm ZDE). Nejlepší herečkou byla vyhlášena Emily Beechamová za roli ve filmu Little Joe Rakušanky Jessica Hausnerové a nejlepším hercem se stal Antonio Banderas za roli v Almodóvarově filmu Bolest a sláva.
AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP