Rocketman Elton John v Cannes


Festival v Cannes se letos změnil. Je chladno, v moři se nikdo nekoupe, návštěvníci chodí pod deštníky, změnil se časový systém projekcí i někteří lidé ve vedení festivalu, známé tváře z minula – například tygří ženy procházející se po přímořském bulváru – letos zmizely. Je vidět méně dvojníků hvězd i méně hvězd, ale zato jsou silnější filmy.

Rocketman. Foto: Paramount Pictures

 

Budovy i ulice jsou letos zataraseny rekonstrukčními pracemi, i filmy jsou trochu jiné. To ale nemá nic společného s počasím, ale spíš s rozdělením společnosti. Ve filmech převládají témata jako boj klanů v no-go zónách v západních velkoměstech, marný boj ilegálních dělníků o výplaty nebo obecná degradace lidské rasy – poslední film Jima Jarmusche Mrtví neumírají (byť jde patrně o jeho nejslabší film) je podobenstvím o moudrém poustevníkovi, který z lesa pozoruje postupnou degeneraci lidstva v zombie.

Ostré sociální spory v chudých čtvrtích byly vždy specialitou festivalu, nicméně letos jsou vyhraněnější a ostřejší. I ten doručovatel balíků ve filmu držitele dvou zlatých palem, britského režiséra Kena Loache, Omlouváme se, že jsme vás nezastihli, je pod tlakem svého nelítostného šéfa, nutnosti vydělávat peníze a vyměnit rodinu za co nejefektivnější jídzy z místa na místo bez pracovní smlouvy, končí beznadějněji v mlýnici pokročilého kapitalismu, než to bylo doposud u Loache zvykem.

Jedním z nejoptimističtějších filmů bylo zatím paradoxně muzikálové drama Rocketman promítnuté v hlavním programu mimo soutěž, které mělo naopak ukázat pád hudebníka na dno, odkud se už těžko kdokoli dostává. Film o patrně nejslavnějším skladateli a zpěvákovi současné doby Eltonu Johnovi (72) jde do celosvětové distribuce na konci května. Po dramatu Bohemian Rhapsody o Freddiem Mercurym jde o další hudební biografický film, který má šanci sáhnout si na vysoká čísla a stát se velkým filmem své doby.

Rozdíl oproti Bohemian Rhapsody je, že Rocketmana měl plně pod kontrolou výkonný producent Elton John, i když ho ve filmu hraje a částečně i zpívá někdo jiný – mladý britský herec Taron Egerton. Scénář filmu napsal Lee Hall, který vytvořil před osmnácti lety scénář k filmu Billy Elliot o jiném tápajícím britském umělci, který podobně jako Elton John utíká z chladného domova do eklektického světa umění.

Kolem výběru hlavního herce pro Rocketmana se vedly ve filmařském týmu diskuse, protože Elton John chtěl prosadit někoho, kdo umí nejen hrát, ale i zpívat. Egerton hraje zpěváka fenomenálně. Dokázal odpozorovat jeho pohyby, drobné reakce, záchvaty vzteku i apatie, genialitu i osamělost. Film začíná paradoxně v léčebně, kde se Elton John před osmadvaceti lety zcela vyléčil ze závisloti na alkoholu a drogách. A v tomto momentu také film končí.

Epizody z rehabilitační kliniky se objevují několikrát, takže vlastně celý děj je vyprávěn systémem flashbacků. Po uzdravení začal zpěvák novou etapu tvorby s kanadským producentem a textařem Davidem Furnishem, později svým manželem, s nímž adoptoval dvě děti. Uvedení Eltona Johna do rockenrollové síně slávy, propůjčení rytířského řádu, jeho nejprodávanější singl Candle in the Wind, který zazpíval jako nekrolog po smrti princezny Diany, už ve filmu neuslyšíme, protože historie skladby se vztahuje k devadesátým letům a film končí o dekádu dříve.

Pokud se dá říct, že režisér Dexter Flecher zachránil Bohemian Rhapsody, jeho mimořádný přínos platí i v případě Rocketmana. Není to film, který by dával na odiv bohatství a svět úspěchu, i když i o něm je řeč. Fletcher dokonale skloubil biografické momenty s velkými muzikálovýni čísly a jako centrální zápletku zvolil zpěvákův nenaplněný vztah k prvnímu textařovi Berniemu Taupinovi (Jamie Bell). Píseň Rocketman z roku 1972, napsaná podle sci-fi povídky Astronaut Raye Bradburyho, se ozve v pomalé instrumentální verzi na začátku a pak ve fantaskní vizi potápějícího se zpěváka, kdy někde dole pod hladinou vidí sebe sama pod hladinou jako dítě se zvláštním jménem Reginald Dwight (Kit Connor).

Dětské trable s rodiči, kteří mu nevěnovali moc pozornosti, jsou zachyceny krátce a výrazně. Pak už křivka úspěchu stoupá až po vystoupení v klubu Troubadour v Los Angeles, které pro tehdy třiadvacetiletého Eltona Johna znamenalo mezník v kariéře. Tam se seznámil s hudebním manažerem Johnem Reidem (Richard Madden), který se ale později stane jeho největším osobním zklamáním. Film se pak přesune do Cannes, kde Egerton zpívá Eltonův hit z roku 1982 I´m still standing jako symbol nového kroku do života.

Rocketman je spíš než co jiného film o vzestupu a pádu, o osamělosti talentovaného umělce, o jeho osobních prohrách a emočním tápání. Zdůrazňuje Eltonovu spontaneitu i zvláštní pojetí humanity, které je považováno za jeho velkou ctnost. Neskrývá homosexualitu, jeho aféry, nepovedený vztah k německé nevěstě Renate Blauel, kterou si zpěvák vzal v Sydney v aranžmá 3000 růží z Nového Zélandu. To vše ale zahlédneme jen krátce, takže na své si přijde jak znalec Eltonova života, tak ten, kdo o něm neví skoro nic.

Slavnostní akce pro média byly v Cannes dvokolejné. Na jedné straně filmový tým, na druhé Elton John ve světlemodrém saku a modrých brýlích ve tvaru srdíček s opalizujícími kameny, s Bernim Taupinem i Davidem Furnishem. I když na výrobě filmu se podílela Eltonova produkční firma, do průběhu akcí kolem filmu nijak nezasahoval a jel si po svém. Po celou dobu v Cannes vystupovat skromně, na pláži hotelu Carlton Rocketmana dokonce zazpíval, nicméně jeho chování nemělo žádné známky syndromu slávy, který velí celebritám chovat se výstředně a majestátně.

Elton John film o sobě v Cannes viděl, zaslzel, setkal se s o 40 let mladším Taronem Egertonem a promluvil o tom, jak padl na dno a zase se dokázal zvednout a že by to měl tak dělat každý, kdo v životě tápe. Rocketman byl zatím největší star zážitek filmových Cannes, i když se nikdo z hostů k filmu jako velká star nechoval.

Radovan Holub, Cannes

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP