Audrey Hepburnová: Princezna filmového světa


Filmová historie pamatuje jen málo hereček, které by se jí krásou i talentem vyrovnaly. Pro Audrey Hepburnovou, která by právě oslavila devadesáté narozeniny, však herecká kariéra vždy byla až na druhém místě – jejím největším snem totiž byla velká a šťastná rodina.

Audrey Hepburnová ve filmu Prázdniny v Římě. Foto: Profimedia

 

To ale nic nemění na skutečnosti, že během 50. a 60. let vytvořila celou řadu nezapomenutelných rolí, přičemž za životní můžeme označit hned dvě z nich – osamělou princeznu Annu z romantické komedie Prázdniny v Římě a extravagantní královnu večírků Holly Golightlyovou z melodramatu Snídaně u Tiffanyho. Stejně jako ovlivnila svět filmu, ovlivnila Audrey Hepburnová také svět módy. Krásná a elegantní, takovou si ji dnes pamatují diváci napříč generacemi.

Dětství ve stínu války

Audrey Hepburnová se narodila 4. května 1929 jako dcera holandské baronky a britského bankéře. Domovem jí však nebyl pouze rodný Brusel, ale také Londýn, kde navštěvovala vybrané baletní školy. Právě v baletu vynikala malá Audrey ze všeho nejvíce, dokonce jí bylo uděleno stipendium pro výjimečně nadané žáky. Sen o kariéře primabaleríny vzal ale záhy za své. V Evropě vypukla válka a otec sbalil rodinné šperky a svou rodinu zanechal napospas jejímu osudu. Jeho nečekaný odchod označila Audrey později za to nejhorší, co ji v životě potkalo.

A že ji toho nepotkalo málo! Po rozvodu rodičů se Audrey se svou matkou uchýlila do Holandska, jehož se válka zatím nijak netýkala (na jejím začátku bylo totiž neutrálním státem). Ale i nad jeho městy nakonec zavlály vlajky s hákovým křížem. Rodině Audrey byl zabaven veškerý majetek (stejně jako dalším šlechtickým rodinám) a někteří její členové byli dokonce popraveni za pomoc holandskému odboji. Do jeho činnosti se de facto zapojila i sama Audrey, která ve svých baletních cvičkách pašovala ilegální vzkazy. Během války se však potýkala nejen s obavami o svou budoucnost, ale také se žloutenkou, astmatem a podvýživou.

Po zaznění posledních výstřelů II. světové války se Audrey rozhodla naplno vrátit k milovanému baletu. Z Amsterodamu postupně přesídlila opět do Londýna, získala další stipendium a přijala příjmení Hepburnová (učinila tak po vzoru svého otce, který po válce objevil nové dokumenty o svém původu). I tentokrát ale ze snu o kariéře primabaleríny nakonec sešlo, a to definitivně. Ne, nevypukla další válka, to jen Audrey příliš vyrostla. A tak jí nezbylo nic jiného než pokusit se se svou štíhlou a 170 centimetrů vysokou postavou uplatnit jako modelka.

Úspěch, který nikdo nečekal?

Bylo jen otázkou času, kdy si mladé krásky s velkýma očima všimnou i filmoví producenti. Ještě dříve si jí ale všimla spisovatelka Colette, a to zrovna v době, kdy probíhal konkurz na divadelní hru Gigi, která byla inspirována její vlastní novelou. Prosadila si Audrey do hlavní role a zaplatila jí hodiny herectví. Byla to investice, jež se bohatě vyplatila – hra slavila na Broadwayi nemalý úspěch a Audrey na něm měla rozhodující podíl. Můžeme jen litovat toho, že si nakonec nezahrála i v její filmové adaptaci z roku 1958, která byla oceněna hned devíti Oscary (nahradila ji Leslie Caronová).

Prvním filmem, v němž se Audrey Hepburnová objevila, byla vynikající lupičská komedie Zlaté věže (1951). Zbyla na ni sice jen velmi malá role, ale zase se mohla pyšnit tím, že debutovala po boku samotného Aleca Guinnesse. O dva roky později si to však stejně jen málokdo pamatoval – v té době už totiž Audrey byla hvězdou první velikosti. Stalo se tak díky romantické komedii Prázdniny v Římě (1953), za kterou inkasovala z dnešního pohledu naprosto směšných 12 tisíc dolarů.

Staly-li se Prázdniny v Římě diváckým hitem a postupem let i milovanou klasikou, vděčí za to nejen chytrému scénáři a přesné režii, ale také hereckému výkonu Audrey Hepburnové. Ta byla v roli princezny Anny, která během svého pobytu v Římě na jeden den uteče od královských povinností a užije si platonický románek s americkým novinářem, jedním slovem úchvatná, přestože se traduje historka, že režisér William Wyler s jejím obsazením chvíli váhal, protože mu připadala málo štíhlá. Audrey byla nicméně za svůj fenomenální výkon odměněna nejen Zlatým glóbem a cenou BAFTA, ale také Oscarem. Krásnější dárek k blížícím se pětadvacátým narozeninám si snad ani nemohla přát.

Hvězda první velikosti

V nadcházejících letech se jméno Audrey Hepburnové stalo synonymem pro inteligentní romantické komedie. Zásluhu na tom měly nejen zmíněné Prázdniny v Římě, ale také dvojice filmů, které Audrey natočila ve spolupráci s legendárním Billy Wilderem. Prvním z nich byla Sabrina (1954), „popelkovský“ příběh šoférovy dcery, která zamotá hlavu dvěma milionářským bratrům. Druhým pak Odpolední láska (1957), v němž coby mladičká studentka hudební konzervatoře připraví o klidný spánek stárnoucího playboye. Není bez zajímavosti, že se v obou těchto filmech objevila Audrey po boku výrazně starších partnerů – Humphrey Bogart byl starší téměř o třicet let, Gary Cooper „pouze“ o osmadvacet.

Navzdory svým úspěchům s romantickými komediemi (za Sabrinu získala další oscarovou nominaci) se však Audrey Hepburnová nevyhýbala ani dramatickým rolím. Společně s Henrym Fondou a Melem Ferrerem (svým prvním manželem) si zahrála v historickém velkofilmu Vojna a mír (1956), mimořádně ambiciózní adaptaci stejnojmenného románu Lva Nikolajeviče Tolstého. Ferrerovi pak ještě pomohla s naplněním jeho režijních ambicí, když ztělesnila hlavní roli v melodramatu Zelené království (1959) – to se ale nesetkalo s příliš velkým nadšením, dokonce by se dalo říci, že nedlouho po své premiéře upadlo v zapomnění.

Jiné to bylo s dramatem Příběh jeptišky (1959) zachycujícím osudy belgické řádové sestry, která se vydala na misii do Afriky. Zájem hollywoodských studií o tento film byl zpočátku minimální, vše se ale změnilo ve chvíli, kdy se kolem něj začala točit právě Audrey. Úspěch, který se nakonec dostavil, byl nemalý: Příběh jeptišky přilákal do kin slušné množství diváků a získal osm oscarových nominací, a to včetně té pro nejlepší herečku. S nepochopením a nezájmem se naopak setkal zajímavý psychologický western Co se nepromíjí (1960), v němž si Audrey zahrála netypickou postavu indiánky. Tento nezdar ji ale příliš trápit nemusel, protože se jen o pár měsíců později konečně stala maminkou, když porodila syna Seana.

Na vrcholu slávy

První polovina 60. let byla asi pro Audrey Hepburnovou obdobím největší slávy. V melodramatu Snídaně u Tiffanyho (1961) ztvárnila svou další ikonickou roli – lehkomyslnou, leč dobrosrdečnou dívku Holly Golightlyovou, která se snaží utéct před svojí minulostí a začít nový život. Stal-li se tento krásný film pro mnohé diváky kultovní záležitostí, pak na tom měla největší zásluhu právě Audrey, která v něm naplno využila nejen svůj půvab a eleganci, ale také svůj cit pro drama i komediální timing. Věčná škoda, že za něj nakonec nezískala dalšího Oscara (zůstalo „pouze“ u nominace), protože v tomto případě by se jednalo o mimořádně zasloužené ocenění.

Po mrazivém dramatu Dětská hodinka (1961) a roztomilém komediálním thrilleru Šaráda (1963) přijala Audrey Hepburnová hlavní roli v muzikálu My Fair Lady (1964). Ten byl sice velkým diváckým (i oscarovým) hitem, ale Audrey si kvůli němu vytrpěla své. Přestože se na roli prostořeké květinářky Lízy Dolittleové, kterou na divadelních prknech ztvárnila Julie Andrewsová, pečlivě připravovala, byla na soundtracku nakonec přezpívána Marnií Nixonovou. A to byl prý jeden z důvodů, proč za ni nemohla bojovat o Oscara, kterého si paradoxně odnesla již zmíněná Julie Andrewsová – za disneyovský muzikál Mary Poppins. Někteří fanoušci divadelní verze Audrey navíc nikdy neodpustili, že ve filmu ztvárnila roli, na kterou podle nich neměla nárok.

Po hořké zkušenosti s My Fair Lady si Audrey Hepburnová spravila chuť zlodějskou komedií Jak ukrást Venuši (1966) a především psychologickým thrillerem Čekej do tmy (1967), za nějž získala svoji pátou a zároveň poslední oscarovou nominaci. V roce 1968 se rozpadlo její manželství s Ferrerem, Audrey se ale záhy znovu provdala – jejím druhým manželem se stal italský psychiatr Andrea Dotti. S ním si pak také pořídila svého druhého potomka, syna Luca. Bohužel ani toto manželství netrvalo věčně, skončilo rozvodem v roce 1982.

Legenda

Od 70. let se už Audrey Hepburnová objevovala na filmovém plátně spíše sporadicky – zahrála si třeba po boku Seana Conneryho v dobrodružném snímku Robin a Mariana (1976). Svůj čas věnovala především rodině a v neposlední řadě také charitě. V roce 1987 byla jmenována velvyslancem dobré vůle UNICEF a začala podnikat cesty do rozvojových zemí (navštívila kupříkladu Somálsko, aby tam pomáhala hladovějícím dětem). Poslední filmovou roli ztvárnila v duchařské romanci Stevena Spielberga Navždy (1989) a shodou okolností se jednalo o roli anděla.

Charitativní činnosti se Audrey Hepburnová věnovala až do 20. ledna 1993, kdy ve švýcarském Tolochenazu podlehla vzácnému typu rakoviny tlustého střeva. Bylo jí pouhých 63 let. Zanechala tu však po sobě mnoho dobrého, zejména dva syny, kteří pokračují v její práci pro charitu, a spoustu nezapomenutelných rolí. A samozřejmě také píseň Moon River, kterou kdysi nazpívala pro Snídani u Tiffanyho. Zkuste si ji někdy zase pustit. Možná se vám při jejím poslechu vybaví krásná tvář Audrey Hepburnové...

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB