Emma Thompsonová: První dáma britského filmu


Zatímco Hollywood provolával během 90. let slávu Julii Robertsové, největší pýchou britské kinematografie byla v téže době Emma Thompsonová. Dvojnásobná držitelka Oscara, která v těchto dnech slaví své šedesáté narozeniny, na sebe nejprve strhávala pozornost ve filmech Kennetha Branagha a Jamese Ivoryho, aby postupem času dokázala, že si dobré role dokáže i sama napsat. Dnes už možná její hvězda nezáří na filmovém nebi tak jasným světlem jako dříve, ale proč by jí to mělo nějak zvlášť vadit? Vždyť jen málokterá herečka dosáhla takových úspěchů jako ona!

Emma Thompsonová. Foto: Profimedia

 

V dobré společnosti

Emma Thompsonová se narodila 15. dubna 1959 v Londýně jako starší dcera herečky Phyllidy Lawové a herce a režiséra Erica Thompsona. Herectví se ale původně věnovat nechtěla – mnohem více ji to táhlo ke psaní, a tak začala studovat na Cambridgi anglickou literaturu. Spolužák Martin Bergman však mladou Emmu přilákal k univerzitní komediální společnosti Footlights, z níž se kdysi zrodili i někteří členové legendárních Monty Python. Zde se seznámila i s Hughem Lauriem a Stephenem Fryem a postupem času ji hraní naprosto pohltilo. Ještě před dokončením svých vysokoškolských studií (ve své diplomové práci rozebírala ženské postavy George Elliota) se stihla profilovat jako autorka divadelní show Woman´s Hour.

Po kariéře sólové komičky Emma Thompsonová příliš netoužila, místo toho se začala objevovat v satirické show Not the Nine O´Clock News či televizní sérii skečů Alfresco, které znamenaly její další spolupráci s Lauriem a Fryem. Pak přišel rok 1985 a s ním i role v muzikálu Me and My Girl (jehož autorem nebyl nikdo jiný než Fry), která z Emmy Thompsonové udělala respektovanou divadelní herečku. Tento úspěch jí navíc dopomohl k roli v televizní minisérii Fortunes of War (1987), za niž získala prestižní cenu BAFTA. Ve stejné době se také poprvé setkala s o rok mladším Kennethem Branaghem, který byl považovaný za velmi nadějnou hvězdu britského divadla.

A nutno říci, že veškeré naděje, které byly do Branagha vkládány, se postupně naplnily. A Emma Thompsonová mu věrně stála po boku, ať už zakládal vlastní divadelní společnost Renaissance Theatre Company nebo připravoval její první inscenace. Zůstat stranou pak nemohla ani když začal připravovat svůj režijní debut, vynikající historické drama Jindřich V. (1989) natočené podle stejnojmenné divadelní hry Williama Shakespeara. Branagh za něj získal dvě oscarové nominace a stal se prvním manželem Emmy.

Nejlepší tvůrčí léta

Přestože na filmovém plátně debutovala už romantickou komedií The Tall Guy (1989) z pera Richarda Curtise, byla to právě až mimořádně plodná spolupráce s Branaghem, co Emmě Thompsonové dopomohlo ke skutečné slávě. Po úspěchu již zmíněného Jindřicha V. následoval výtečný romantický thriller Znovu po smrti (1991) a působivá tragikomedie Petrovi přátelé (1992). A samozřejmě také další shakespearovská adaptace Mnoho povyku pro nic (1993), kterou lze s čistým svědomím označit za to nejlepší, co spolu Thompsonová a Branagh natočili. Jejich manželství se však v roce 1995 rozpadlo – a společně s ním skončila i ona pozoruhodná tvůrčí symbióza.

V té době už se ale Emma Thompsonová těšila uznání, o němž si většina hollywoodských hereček může jen nechat zdát. Za svůj excelentní výkon v melodramatu Jamese Ivoryho Rodinné sídlo (1992) získala nejen Zlatý glóbus a cenu BAFTA, ale také Oscara. A spokojený Ivory ji záhy obsadil do svého dalšího filmu, jímž bylo mistrovské romantické drama Soumrak dne (1993). Oscar z toho sice tentokrát nebyl, leč životní role ano – coby slečna Kentonová, nešťastně zamilovaná hospodyně na rozlehlém anglickém panství, byla Emma Thompsonová jedním slovem úchvatná. I pouhou nominaci však mohla Emma považovat za velký úspěch – a to tím spíše, že ve stejném roce získala ještě jednu, a sice za životopisné drama Ve jménu otce (1993).

Kompenzací za posměch, který sklidila rodinná komedie Junior (1994) s těhotným Arnoldem Schwarzeneggerem, bylo pro Emmu Thompsonovou nejen milostné drama Christophera Hamptona V žáru lásky (1995), ale především pak kostýmní romance Rozum a cit (1995), brilantní adaptace stejnojmenného románu Jane Austenové. Ta byla nejen dalším jejím hereckým koncertem, ale také jejím scénáristickým debutem – a navíc debutem zaslouženě oscarovým. Chtěla-li Emma dokázat, že si umí napsat pořádnou roli i sama, pak se jí to nade vši pochybnost podařilo.

Herecká stálice

Během natáčení filmu Rozum a cit se Emma Thompsonová sblížila se svým hereckým kolegou Gregem Wisem, který se později stal jejím druhým manželem a s nímž má dceru Gaiu Romilly a s nímž také adoptovala rwandského chlapce Tindyebwa Agabu. Na sklonku 90. let se pak pracovně sešla se svou matkou Phyllidou Lawovou v ceněném režijním debutu Alana Rickmana Zimní host (1997) a excelovala po boku Johna Travolty v mrazivé politické satiře Barvy moci (1998). Tu režíroval věhlasný Mike Nichols – a byl to také on, kdo Emmu obsadil do hlavní role televizního dramatu Vtip (2001), smutného příběhu uznávané profesorky literatury, která se potýká se smrtelnou nemocí.

Po všech těch dramatických rolích nemohl mít nikdo Emmě Thompsonové za zlé, že začala postupem času preferovat odlehčenější žánry. V romantické komedii Richarda Curtise Láska nebeská (2003) sice ještě ztvárnila postavu ženy, která řeší závažné problémy (manželova nevěra), z jiného těsta už ale byla její profesorka jasnovidectví Sibylla Trelawneyová ze série filmů o Harrym Potterovi (zahrála si ji hned ve třech dílech). To samé platí i pro titulní hrdinku rodinné fantasy Kouzelná chůva Nanny McPhee (2005) a jejího pokračování Kouzelná chůva a Velký třesk (2010). Oba tyto filmy byly určeny spíše dětskému publiku – a na obou se Emma Thompsonová podílela i jako scénáristka.

Emma Thompsonová už sice dnes není v takovém kurzu jako před lety, je-li to ale něčím způsobeno, pak především tím, že se rozhodla trávit více času se svojí rodinou. Fanoušci na ni ale nezapomínají – na to se do jejich srdcí zapsala až příliš výrazným písmem. A jistě se mezi nimi najde i nemálo těch, kteří věří v brzký comeback své oblíbené herečky. A jestliže ho Emmě Thompsonové nebude nikdo schopen nabídnout, tak si ho může klidně napsat sama. Což by bylo možná ze všeho nejlepší...

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB