Ron Howard: Žánrový všeuměl, který točí od srdce


Ron Howard na premiéře Hvězdných válek v Japonsku. Foto: Dick Thomas Johnson, Wikipedia, CC BY 2.0Čerstvě pětašedesátiletý Ron Howard (narozeniny má 1. března) možná není tak výraznou režisérskou osobností jako třeba Steven Spielberg či Martin Scorsese, při pohledu na jeho bohatou filmografii se však lze jen stěží ubránit obdivu. Žánrově všestranějšího režiséra aby člověk pohledal!

 

Howard totiž nemá na svém kontě pouze oscarovou Čistou duši a trojici rozpačitě přijatých filmových adaptací románů Dana Browna (Šifra mistra Leonarda, Andělé a démoni, Inferno), ale také mistrovské vesmírné drama Apollo 13, strhující psychologický thriller Výkupné či kouzelnou fantasy Willow. A zapomínat bychom samozřejmě neměli ani na některé z jeho posledních filmů – mezi těmi vynikají především snímky Rivalové a Solo: Star Wars Story. Vzpomene si dnes ještě vůbec někdo na toho sympatického kluka, který doprovázel Johna Waynea na jeho poslední filmové cestě?

Dětská hvězda

Ve světě filmu se Ron Howard pohybuje už od 1. března 1954, kdy se v Oklahomě narodil divadelním hercům Ranceovi a Jean Howardovým. Na jevišti se objevil už jako batole a když mu bylo pět let, zahrál si po boku Yula Brynnera či Jasona Robartse v dramatu Cesta (1959). Od roku 1960 začal účinkovat v populárním seriálu The Andy Griffith Show (vysílal se až do roku 1968) a na filmovém plátně slavil velký úspěch s hořkou komedií Vincenta Minnelliho Námluvy Eddieho otce (1963), kde ztvárnil postavu chlapce, který si umíní, že znovu ožení svého ovdovělého tatínka. Navzdory své herecké vytíženosti, která přetrvávala po celá 60. léta, si však dospívající Ron dokázal udělat dost času na to, aby řádně vystudoval střední školu.

Studium na Jihokalifornské univerzitě (USC) už sice Howard nedokončil, jeho herecká kariéra však pokračovala velmi úspěšně. George Lucas, s nímž se seznámil během režisérských kurzů, ho obsadil do jedné z hlavních rolí komediálního dramatu Americké graffiti (1973), jež je dodnes považováno za jeden z nejvýznamnějších počinů takzvaného Nového Hollywoodu.

Daleko zajímavější hereckou zkušeností byl však pro mladého Howarda Střelec (1976). V tomto nostalgicky pojatém westernu Dona Siegela si totiž zahrál po boku legendárního Johna Waynea, který se jeho prostřednictvím loučil nejen se světem filmovým, ale také pozemským. V té době už byl Howard, jenž za svůj výkon ve Střelci získal nominaci na Zlatý glóbus, šťastně ženat se svou mnohaletou školní láskou Cheryl Alleyovou, s níž má čtyři děti (z prvorozené Bryce Dallas Howardové se stala respektovaná filmová herečka). A odhodlán zkusit své štěstí u filmu jako režisér...

Za kamerou

Ve stejném roce, kdy měly premiéru Hvězdné války, si Ron Howard odbyl svůj režijní debut, jímž byla akční komedie Velká automobilová krádež (1977). Jeho první film však velmi rychle upadl do zapomnění – a stejný osud potkal i trojici snímků, které Howard v následujících letech natočil pro televizi (Cukrová vata – 1978, K nebesům – 1980 a Skrz kouzelnou pyramidu – 1981). Jiné už to bylo s černou komedií Noční směna (1982), historkou o dvou pracovnících márnice (Henry Winkler a Michael Keaton), kteří se rozhodnou otevřít si nevěstinec. Z Noční směny se vyklubal celkem solidní hit a není bez zajímavosti, že se v ní mihl i začínající Kevin Costner.

Zlom v Howardově režijní kariéře nastal o dva roky později, a to zásluhou romantické komedie Žbluňk! (1984). Ačkoliv dnes tato vyprávěnka o ňoumovitém obchodníkovi s ovocem, který se zamiluje do mořské panny, působí mírně přitrouble, tehdejší publikum si ji doslova zamilovalo. Zásluhu měl na tom nejen samotný Howard, který se opět předvedl jako slušný řemeslník, ale především oba představitelé hlavních rolí – Tom Hanks a Daryl Hannahová. Pouze ve Spojených státech utržil film téměř 70 miliónů dolarů a jeho úspěch otevřel dveře do první hollywoodské ligy jak Howardovi, tak Hanksovi (v porovnání s Tváří vody, která to v loňském roce dotáhla až na Oscara, je pak Žbluňk! učiněným veledílem).

Pomineme-li taškařici Hurá! (1986), byla celá 80. léta pro Howardovu režijní kariéru mimořádně šťastným obdobím. Po úspěšné sci-fi komedii Zámotek (1985), která dokonce získala dva Oscary, následovala „tolkienovská“ fantasy Willow (1988) natočená v produkci George Lucase. S velkou odezvou u diváků a kritiků se ale setkala hlavně hořká komedie Rodičovství (1989), která působila dojmem, že ji napsal sám život. Do 90. let tak pětatřicetiletý Howard vstupoval jako režisérská stálice hollywoodského nebe, která se o svou tvůrčí nezávislost rozhodně nemusí obávat (společně s Brianem Grazerem založil Howard v roce 1986 úspěšnou produkční společnost Imagine Entertainment).

Nejlepší léta jeho kariéry

Není pochyb o tom, že 90. léta a začátek nového milénia lze považovat za nejúspěšnější období Howardovy režijní kariéry. S výjimkou satiry Ed TV (1999) se Howard vždy dokázal spolehlivě trefit do diváckého vkusu, ať už se věnoval jakémukoliv žánru. Velmi vydařené bylo jak akční drama Oheň (1991), které můžeme zároveň označit za poctu hasičům, tak kostýmní romance Navždy a daleko (1992), v níž si spolu zahráli Tom Cruise a Nicole Kidmanová. A neméně skvělým počinem byla i hořká komedie Noviny (1994) skládající upřímný hold investigativní žurnalistice – po Noční směně a Hurá! už třetí Howardova spolupráce s Michaelem Keatonem.

Asi nejlepším Howardovým filmem dodnes zůstává Apollo 13 (1995). Toto brilantní vesmírné drama je pečlivou rekonstrukcí mise, jejímž cílem bylo opětovné přistání na Měsíci, nakonec se ale málem zvrhla ve velkou katastrofu. Z technického i dramaturgického hlediska mohlo být jen stěží dosaženo zdárnějšího výsledku, Howardovi se navíc do hlavních rolí poštěstilo obsadit Toma Hankse, Eda Harrise či Garyho Sinise. Apollo 13 se stalo obrovským diváckým hitem a nebýt Mela Gibsona a jeho Statečného srdce, jistě by i získalo Oscara za nejlepší film (nakonec uspělo jen ve dvou technických kategoriích – střih a zvuk).

Oscarový „neúspěch“ Apolla 13 si však Ron Howard bohatě vynahradil o šest let později. Prostřednictvím životopisného dramatu Čistá duše (2001) se mu podařilo velmi vynalézavým způsobem zachytit osudy geniálního matematika a držitele Nobelovy ceny za ekonomii Johna Forbese Nashe. Kritici jásali, diváci se do kin dostavili v hojném počtu a Howard konečně získal jak Oscara za nejlepší režii, tak za nejlepší film. Kdo ale bohužel odešel s prázdnou, byl představitel hlavní role Russell Crowe. Čisté duši nicméně předcházely ještě další dva Howardovy filmy, které by byla škoda opomenout – vynikající psychologický thriller Výkupné (1996) a veleúspěšná vánoční pohádka Grinch (2000). O obou můžeme mluvit jako o dalším důkazu Howardovy žánrové všestrannosti.

Nahoru i dolů

V následujících letech se Ron Howard hned několikrát pokusil navázat na úspěch Čisté duše, leč marně. Životopisné drama Těžká váha (2005) oslavující osobnost boxera Jamese J. Braddocka bylo sice další ukázkou brilantní filmařiny a skvělého herectví (Howard opět obsadil do hlavní role Russella Crowea), ale divácká odezva byla podstatně menší, než se čekalo. Podobný osud potkal i snímek Duel Frost/Nixon (2008), byť s ním se Howard alespoň probojoval do oscarového finále. Nad čím však zůstává rozum stát, je mizivý ohlas, s jakým se setkalo mistrovské drama Rivalové (2013), příběh o přátelství i soupeření dvou legendárních závodníků Formule 1: Nikiho Laudy a Jamese Hunta. Společně s Apollem 13 a Čistou duší totiž patří Rivalové k vrcholům Howardovy režijní tvorby.

Totéž rozhodně nelze říci o trojici filmů, které Howard natočil podle čtenářsky úspěšných románů Dana Browna. Tedy s výjimkou toho prvního, neboť Šifra mistra Leonarda (2006) je – navzdory kontroverzi, kterou vyvolala – pořád ještě solidním konspiračním thrillerem. Po ní ale následovali velmi rozpačití Andělé a démoni (2009) a poněkud nevydařené Inferno (2016). Inferno se navíc stalo velkým finančním propadákem, takže není příliš pravděpodobné, že Howard jednou zfilmuje i zbývající dva Brownovy romány, jež spojuje postava neohroženého symbologa Roberta Langdona (tu v Howardových filmech neztvárnil nikdo jiný než Tom Hanks).

Zatím posledním Howardovým filmem je báječný galaktický western Solo: Star Wars Story (2018). Ani ten se sice nestal vyloženým hitem, své fanoušky si ale nakonec našel. A Howard jím znovu dokázal, že ještě pořád zná recept na velké filmy. Velké nejen z hlediska akce a triků, ale také – a to považuji za obzvlášť důležité – příběhu. Nezbývá než doufat, že tento recept hned tak nezapomene a že nás bude bavit, napínat i dojímat ještě hodně dlouho. Ron Howard je zkrátka jedním z nejlepších režisérů současného Hollywoodu!

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB