Robert Redford se loučí s herectvím, byl víc než jen hvězda


Robert Redford. Foto: U.S. Embassy photographer JP Evans, FlickrNominací na Zlatý glóbus za hořkou komedii The Old Man & the Gun se před pár týdny symbolicky uzavřela herecká kariéra Roberta Redforda, která trvala bezmála šedesát let.

 

Dvaaosmdesátiletý Redford se totiž rozhodl odejít prostřednictvím tohoto filmu ze záře reflektorů, aby se mohl naplno věnovat jiným aktivitám, mezi něž budou bezpochyby patřit režie, malování a vedení festivalu Sundance. Tento krok je sice zcela pochopitelný (hvězdy jako James Stewart či Cary Grant odcházely na odpočinek dokonce ještě dříve), ovšem nelze se zbavit pocitu, že s Redfordovým odchodem do hereckého důchodu končí celá jedna filmová éra...

Na filmovém plátně se Robert Redford poprvé objevil už začátkem 60. let, a to ve snímku Válečná štvanice (1962). Protože byl už tehdy mimořádně pohledný, talentovaný a cílevědomý, netrvalo dlouho a zajímavé herecké nabídky se začaly doslova hrnout – výsledkem byly role ve filmech jako Jaká je Daisy Cloverová (1965), Zakázaný majetek (1966) či Bosé nohy v parku (1967).

Zlomový byl rok 1969, kdy Redford zazářil nejen ve sportovním dramatu Sjezdař a westernu Willie Boy, ale také v dnes již kultovním snímku Butch Cassidy a Sundance Kid. Tento „veselý western se smutným koncem“ (za který jej velmi trefně označila dobová kritika) svedl Redforda poprvé dohromady s kolegou Paulem Newmanem a režisérem Georgem Royem Hillem – a zcela zaslouženě se stal obrovským hitem.

Není pochyb o tom, že největší hereckou hvězdou 70. let byl právě Robert Redford. Během této dekády natočil spoustu nezapomenutelných filmů, přičemž většina z nich se zabývala ožehavými společenskými tématy. Působivým komentářem o éře mccarthismu byla romance Takoví jsme byli (1973), kritikou nekalých praktik špionážních služeb byl zase mistrovský thriller Tři dny Kondora (1975). S ještě větším úspěchem se setkali Všichni prezidentovi muži (1976), pečlivá rekonstrukce aféry Watergate a současně upřímná pocta investigativní žurnalistice. Unikátním počinem bylo také drama Kandidát (1972), příběh o idealistickém právníkovi, kterého semele svět vysoké politiky.

Největšího hereckého uznání se však Redfordovi dostalo za krimi komedii Podraz (1973), která byla jeho druhou spoluprací s Paulem Newmanem a Georgem Royem Hillem. Role malého podvodníčka Johnnyho Hookera, který chce pomstít svého parťáka a mentora a spojí kvůli tomu síly s legendárním chmatákem, mu vynesla jeho jedinou oscarovou nominaci. Zarputilost, s jakou Akademie přehlížela Redfordovo herecké mistrovství, je až zarážející – zejména vezmeme-li v potaz jeho úchvatné kreace ve filmech Jeremiah Johnson (1972), Velký Gatsby (1974) či Velký Waldo Pepper (1975).

S nejúspěšnějším obdobím své herecké kariéry se Redford rozloučil opravdu stylově – prostřednictvím romantického dramatu Elektrický jezdec (1979), které bylo zároveň nemilosrdnou kritikou konzumní společnosti. Během 80. let se věnoval především nově založenému filmovému festivalu Sundance a režii (za svůj debut Obyčejní lidé zaslouženě získal Oscara).

Na herectví ale nezanevřel, z filmů, ve kterých se objevil, zmiňme především romanci Vzpomínky na Afriku (1985), vrchol jeho dlouholeté spolupráce s režisérem Sydneym Pollackem (z té vzešly už zmíněné snímky Zakázaný majetek, Jeremiah Johnson, Takoví jsme byli, Tři dny Kondora a Elektrický jezdec, posledním pak byla Havana z roku 1990). Právě Redford v roli anglického lovce a dobrodruha Denyse Finche Hattona byl srdcem i duší tohoto krásného filmu.

Nouzi o zajímavé role neměl Robert Redford ani během 90. let, přičemž ty nejlepší ztvárnil v melodramatech Intimní detaily (1996) a Zaříkávač koní (1998). A herecky se mu vlastně dařilo až dosud, byť třeba ambiciózní drama Žít po svém (2005) nedopadlo tak úplně podle jeho představ. Skutečnému Redfordovi pak byl asi nejblíže profesor Malley, jeden z protagonistů snímku Hrdinové a zbabělci (2007), jenž se ostře vymezoval vůči politice tehdejšího amerického prezidenta George W. Bushe. Bushe ostatně kritizoval i prostřednictvím dalšího filmu, ve kterém se nedávno objevil – řeč je o výborném dramatu Truth (2015). Nebál se však ani experimentovat se svou pečlivě budovanou image dokonalého Američana, jak ukázaly filmy Únos (2004) a Captain America: Návrat prvního Avengera (2014). 

Robert Redford nebyl pouze hollywoodskou hvězdou. Byl také vynikajícím hercem, který si své role vybíral s obdivuhodnou pečlivostí a citem. Svou frustraci z politiky a dalšího směřování společnosti dával vždy upřímně najevo, ale nikdy ne způsobem, který by jeho diváky zbytečně deptal. Jako by jim spíše vzkazoval: „Vnímám to stejně jako vy a řeknu to za nás všechny.“

Ač nás může mrzet, že už si v žádném dalším filmu nezahraje, pořád se ještě můžeme těšit na to, že nás něčím překvapí jako režisér. A nezapomínejme také, že je to právě Redford, komu vděčíme za nedávno uvedený dokumentární cyklus Divoký západ s Robertem Redfordem (2016).

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB