Sylvester Stallone: Ztělesnění amerického snu



Stallone SylvestrDo českých kin nedávno doputoval snímek Creed II, jehož prostřednictvím se mohou diváci už poosmé setkat s postavou dobrosrdečného boxera Rockyho Balboy. Není tedy od věci připomenout si příběh muže, který tuto postavu nejen ztvárnil, ale také vymyslel – Sylvestera Stallonea. Mluvit o Stalloneovi pouze jako o hereckém představiteli Rockyho Balboy či Johna Ramba by nebylo úplně spravedlivé. Dvaasedmdesátiletý Sly (jak Stalloneovi láskyplně říkají jeho fanoušci) totiž vdechl život i celé řadě dalších zajímavých postav, přičemž si vydobyl nemalý respekt také coby režisér a scénárista. Společně s Arnoldem Schwarzeneggerem pak symbolizuje éru, kdy akční hvězdy ještě měly osobnost a jejich pěsti byly stejně drtivé jako jejich charisma.

 

 

 

Trnitá cesta k ráji

Sylvester Gardenzio Stallone se narodil 6. července 1946 (ve stejný den jako budoucí americký prezident George W. Bush) v New Yorku. Jeho otcem byl Frank Stallone, italoamerický kadeřník, jeho matkou Jacqueline Labofishová, výstřední barová tenečnice. Během komplikovaného porodu si doktor musel pomoci kleštěmi, počínal si však natolik neobratně, že miminku způsobil ochrnutí levé tváře. Vyrůstat s takovýmto handicapem nebylo zrovna jednoduché, malý Sylvester se díky němu často stával terčem posměchu ze strany svých spolužáků. Když mu bylo jedenáct let, rodiče se rozvedli a Sylvester žil střídavě u otce a u matky. Do svých patnáctých narozenin vystřídal přes deset škol, aby nakonec zakotvil na American College of Switzerland. Právě odtud si také odnesl svoji první zkušenost s divadlem, když se podílel na školní produkci hry Arthura Millera Smrt obchodního cestujícího.

 

Po absolvování středoškolských studií se mladý Stallone pouští do studia dramatu na University of Miami. V roce 1969 se vrací do New Yorku, doufaje, že zde brzy prorazí coby herec nebo scénárista. Dlouho se mu ale nedaří, a tak si na živobytí musí vydělávat nejrůznějšími způsoby – prodává ryby, peče pizzu nebo čistí lví klece v zoologické zahradě. Ze zoufalství dokonce přijme roli v laciném softpornu The Party at Kitty and Stud´s, za který inkasuje 200 dolarů. Poté, co získává práci uvaděče v kině Baronet, se seznamuje se svou první ženou Sashou, která je zde zaměstnaná jako pokladní.

 

Na začátku 70. let se sice Stallone objevuje v mysteriózním thrilleru Alana J. Pakuly Klute a komedii Woodyho Allena Banáni (oba 1971), jedná se však pouze o epizodní role. Touží si zahrát v Kmotrovi a Serpicovi, leč marně. Zato se mu daří na divadle, kde se objevuje ve hře Score. Vytrvale se věnuje psaní scénářů, které se posléze snaží prodat. A tak se jednou v jeho fantazii zrodí příběh chudého boxera, který se za peníze nechá porazit v důležitém zápasu, aby své lásce mohl koupit krámek se zvířaty. Nakonec jej ale přepracuje a z hlavního hrdiny udělá skutečného morálního vítěze.

 

 

Rocky!

Netrvá dlouho a Stallone slaví své první vítězství. Jeho nový scénář kupuje společnost United Artists. V souvislosti s hlavní rolí padají nejrůznější jména, Stallone však trvá na tom, že si ji zahraje sám. A opět vítězí. Zbytek už každý zná. Z filmu Rocky (1976) se stává obrovský hit, který je v následujícím roce oceněn třemi Oscary, mezi nimiž nechybí ani ten za nejlepší film. Sám Stallone je nominován na zlatou sošku hned dvakrát – jako herec i scénárista. Odchází sice s prázdnou, ale smutný být z toho nemusí, neboť většina diváků si spojuje (a právem) Rockyho primárně s jeho jménem.

 

Rocky je filmem, který dodnes nezestárnul. Můžeme vést sáhodlouhé diskuse o tom, zda si Oscara nezasloužili více Všichni prezidentovi muži pojednávající o aféře Watergate, ale ve výsledku budou k ničemu. Rocky je nadčasovým a autenticky působícím příběhem o outsiderovi, který se díky své odvaze, silné vůli a lásce plaché Adrian stane hrdinou obyčejných lidí. Stallone byl navíc v roli Rockyho Balboy dokonale přesvědčivý, což bylo do značné míry dáno tím, že se příliš nelišila od něj samotného. A diváci ho v ní chtěli vidět znovu a znovu. S neúspěchem se setkalo odborářské drama Normana Jewisona P.Ě.S.T. a díru do světa neudělala ani Stalloneho režijní prvotina Cesta k ráji (1978).

 

S otevřenou náručí bylo naopak přijato pokračování Rockyho. S přimhouřenýma očima by se dalo říci, že Rocky II (1979), kterého Stallone sám také režíroval, zachoval kvalitu prvního dílu, byť o Oscara se nakonec ani neotřel. Horší už to bylo s Rockym III (1982), jenž vznikl opět ve Stalloneho režii, spíše než plnohodnotný film však připomínal exhibici nabubřelé hollywoodské hvězdy. Ale diváci se do kin opět hrnuli, a tak se Stallone mohl směle pustit do natáčení Rockyho IV (1985). Ten se stal takřka kultovní záležitostí díky svému ideologickému podtextu: Rocky Balboa se v něm utkává se sovětským bijcem Ivanem Dragem, a to v samotném srdci SSSR (a před zraky stranického politbyra). A diváci jásali!

 

 

Rambo a jeho následovníci

 

Během 80. let se Sylvester Stallone zabydlel v další divácky vděčné roli. Byl jí veterán vietnamské války John Rambo, do té doby známý jako hrdina románu Davida Morrella First Blood z roku 1972. Stallone tuto postavu upravil dle svých představ a výsledkem byl působivý akční thriller Rambo: První krev (1982). Ale stejně jako z Rockyho se i z Ramba postupně stal nástroj politické propagandy. Ve veleúspěšném Rambovi II (1985) se hlavní hrdina vrátil do Vietnamu, aby tam osvobodil zapomenuté americké zajatce a v Rambovi III (1988) se dokonce vydal do Afghánistánu, aby tam pomohl mudžahedínům v boji proti Sovětům.

 

Vymanit se z Rambova stínu nebylo pro Stallonea o nic jednodušší než vymanit se ze stínu Rockyho. Stallone se o to snažil sice s obdivuhodnou vytrvalostí, ale úspěch se dlouho nedostavoval. Příliš se nevydařil akční thriller Cobra (1986) a rodinné drama Do útoku (1987) u diváků zcela pohořelo. Totálním fiaskem pak skončila komedie Kočičí zlato (1984), v níž se Sly ztrapňoval po boku country zpěvačky Dolly Partonové. I jako režisér si Stallone v 80. letech uřízl pořádnou ostudu, když natočil volné pokračování slavné Horečky sobotní noci nazvané Zůstat naživu (1983).

 

Za velký úspěch lze naopak označit krimi komedii Tango a Cash (1989), v níž Stallone vyměnil tílko a čelenku za drahý oblek a brýle. A také se v ní dočkal rovnocenného parťáka v podání Kurta Russella. Stalloneho touha po realističtěji laděných příbězích se pak projevila v podobě vězeňského thrilleru Kriminál (1989), divácká odezva ale asi nebyla tak velká, jak by si přál. Svého největšího „prohřešku“ se však Sly dopustil na začátku 90. let, když natočil Rockyho V (1990). Po triumfálním vítězství nad sovětským zabijákem se v něm totiž hlavní hrdina dozvěděl, že je vážně nemocný a na mizině. Takový osud si Rocky Balboa rozhodně nezasloužil!

 

 

Jednou dole, jednou nahoře

Na začátku 90. let se Sylvester Stallone ještě jednou pokusil o průlom v komediálním žánru. Vedle vysmívané taškařice Stůj, nebo maminka vystřelí! (1992) zazářil v brilantní konverzační komedii Oscar (1991), jež byla remakem stejnojmenného snímku s Louisem de Funèsem. Sly byl sice coby prudce elegantní mafiánský boss Angelo „Snaps“ Provolone, který se po otcově smrti snaží vést poctivý život, jedinečný, z komerčního hlediska ale Oscar bohužel propadl. A tak nezbylo nic jiného než vrátit se k rolím akčních hrdinů.

 

Tento návrat započal vynikajícím akčním thrillerem Cliffhanger (1993), jehož děj se odehrával ve vysoce atraktivním prostředí Skalistých hor. Úspěch Cliffhangera, který od své premiéry ani trochu nezestárnul, byl o to příjemnější, že byl pod ním Sly podepsaný i coby spoluautor scénáře. Vydařila se ale také akční sci-fi Demolition Man (1993), ve které si Stallone částečně utahoval ze své image, i když jen – v důsledku svých špatných zkušeností s komediemi – velmi opatrně. A špatný rozhodně nebyl ani Specialista (1994), jenž svedl Stallonea dohromady se Sharon Stoneovou, asi největším sexuálním symbolem 90. let.

 

Posledním opravdu dobrým filmem, v němž se Stallone během 90. let objevil, byl thriller Nájemní vrazi (1995) v režii Richarda Donnera. V roli profesionálního zabijáka, který se rozhodne přijmout svou poslední zakázku, podal Sly překvapivě civilní – ale o to sympatičtější – výkon. Nepovedla se naopak comicsová adaptace Soudce Dredd (1995) a z průměru nijak nevybočoval ani katastrofický snímek Denní světlo (1996). Vyloženě promarněnou příležitostí pak bylo kriminální drama Jamese Mangolda Země policajtů (1997), v němž se Stallone pokusil o charakterní roli. Tento pokus ovšem ztroskotal na mělkém scénáři a nevýrazné režii (Mangoldovi se dostalo uznání až o několik let později). Do nového tisíciletí vstoupil Stallone sérií propadáků, přičemž některé filmy putovaly rovnou do videopůjčoven (Sejměte Cartera – 2000, Formule! - 2001, Ve jménu Angela – 2002 či D-Tox – 2002). Oč méně se Stalloneovi dařilo herecky, o to šťastnější byl paradoxně v osobním životě. V roce 1997 se oženil s bývalou modelkou Jennifer Flavinovou, s níž má tři dcery. Po dvou nevydařených manželstvích (se Sashou Czackovou se rozvedl v roce 1985 a v letech 1985–1987 byl ženatý s herečkou Brigitte Nielsenovou) konečně nalezl svůj klid!

 

 

Zpátky na vrchol

Ke svým šedesátým narozeninám si Sylvester Stallone nadělil opravdu krásný dárek – herecký a režijní comeback v podobě Rockyho Balboy (2006). Otřesný pátý díl byl najednou zapomenut a plátna kin opanoval vitální důchodce, který se ještě jednou rozhodl vrátit do ringu a rozdat dalších pár životních mouder. Stylově (ale také poněkud krvavě) se Stallone vrátil ke své další osudové roli, a sice Rambovi. Snímek Rambo: Do pekla a zpět (2008) možná nebyl přijatý s takovým nadšením a dojetím jako Rocky Balboa, Slye to ale rozhodně nijak trápit nemuselo. Akční podívanou Expendables: Postradatelní (2010) se mu navíc záhy podařilo rozjet novou úspěšnou filmovou sérii, která by se časem měla dočkat už čtvrtého dílu.

 

Po diváckém (avšak nezaslouženém) neúspěchu hořké komedie Zpátky do ringu a akčního thrilleru Plán útěku (oba 2013) si Stallone spravil chuť snímkem Creed (2015). V něm si už posedmé zahrál postavu Rockyho Balboy, nyní trenéra syna svého mrtvého soupeře a zároveň přítele z prvních čtyř dílů Rockyho. Slyův herecký výkon byl tentokrát natolik přesvědčivý, že za něj získal Zlatý glóbus a málem i Oscara. Vzhledem k úspěchu právě uváděného Creeda II (v němž se po letech vrací také Ivan Drago) nelze vyloučit, že se s Rockym v kině ještě párkrát potkáme. Jistý je nicméně pátý Rambo – jeho premiéra je plánována už na příští rok!

 

Sylvester Stallone možná nepatří k nejlepším hercům všech dob, obdiv si ale rozhodně zaslouží. Z chudého a vysmívaného chlapce se vypracoval v jednu z nejzářivějších a nejlépe placených hollywoodských hvězd posledních čtyřiceti let. Z každého svého neúspěchu se dokázal oklepat a vrátit se pak zase zpátky na výsluní – a vždy o něco silnější a moudřejší. Doufejme, že tu s námi bude ještě hodně dlouho a že nás nikdy nepřestane něčím překvapovat!

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB