Jméno Rašín nikdo nezná



Karolina-Breitenmoser-Stransky foto web odborpratel czRozhovor Literárních novin s Karolinou Breitenmoser-Stransky, pravnučkou Aloise Rašína.

 

 

 

O čem vypovídá deník vaší prababičky Karly Janské, který jste zapůjčila panu režisérovi Svobodovi k nahlédnutí?

Je to soukromý deník psaný pro její děti. Chtěla, aby věděly, jak se jejich rodiče poznaly, jaký byl mezi nimi vztah a důvěra. Myslím, že to film zachytil. 

 

 

Jak Alois, tak jeho syn Ladislav Rašín hráli významnou roli v dějinách Československa. Co předurčilo jejich výjimečné postavení?

Alois Rašín měl určité ideály a schopnosti, které dovedl využít. I z filmu je patrné, že byl cílevědomý, měl neuvěřitelné organizační schopnosti, šel za svým cílem a nedělal kompromisy. Možná to byl opravdu člověk, který mohl existovat jen v krizových situacích. A myslím, že stejným způsobem vychoval svého syna Ladislava i své ostatní děti. 

 

 

Jaký byl osud Rašínovy rodiny po komunistickém převratu?

V Československu zůstala jenom moje babička Marie Rašínová, žena Ladislava, a její dvě děti. Všichni zbylí členové rodiny utekli. V roce 1948 komunistický režim zabavil veškerý majetek, část se ho samozřejmě rozkradla... Moje babička nesměla pochovat ani svého muže, ani Aloise Rašína, bylo jí to zakázáno, moji maminku postavili učitelé doprostřed dvora základní školy a řekli ostatním dětem, aby si s ní nehráli, protože je Rašínová. První, kdo se o Rašínovi hodně zmiňoval, byl Václav Klaus po sametové revoluci, ale jinak to jméno nikdo nezná. Sice existují nábřeží a fakulta, ale nikdo neví, co je za tím, protože se o tom 40 let mlčelo. 

 

 

Emigrovala jste v roce 1968. Neuvažujete o návratu do Čech?

To je těžké. Žiji ve Švýcarsku, mám tam děti, jsem tam vázaná, ale vracím se sem často. Mám tu dům po Aloisovi, který jsme částečně dostali zpátky a částečně koupili zpátky. Byla jsem vychovaná česky, v tradici naší rodiny, vychovala jsem tak i svoje děti, které taky mluví česky, ale ještě jsme se nevrátili, nikdo z nás. Jsem vytržený člověk. Necítím se doma ve Švýcarsku a necítím se úplně doma ani tady, i když víc než jsem si myslela. Vyslovený domov ale nemám.

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 11 Říjen 2018 07:21 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB