Tim Burton 60: Svébytný fantasta



 

tim-burtonNení to tak dávno, co jsem v jednom článku napsal, že Tim Burton poslední dobou rozmělňuje svůj mimořádný talent v průměrnostech. To ale nic nemění na skutečnosti, že je jedním z nejoriginálnějších režisérů své generace a že nám za celou svou dosavadní kariéru udělal radost spoustou báječných filmů. Patří mezi ně nejen dvojice temně gotických Batmanů, ale také životopisný Ed Wood, kostýmní horor Ospalá díra, romantická fantasy Velká ryba, animovaná pohádka Mrtvá nevěsta Tima Burtona či tragicky laděný muzikál Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street. Na příští rok navíc Burton, který tento týden slaví 60. narozeniny, chystá hranou verzi Disneyho pohádky Dumbo.

 

 

 

Od kolébky k Disneymu

Tim Burton se narodil 25. srpna 1958 v kalifornském Burbanku jako Timothy William Burton. Zatímco jiné děti se bavily čtením knížek, malý Tim se ze všeho nejraději věnoval malování a sledování sci-fi a hororů. Jeho fanoušky asi příliš nepřekvapí, že měl slabost obzvlášť pro strašidelné filmy z produkce Hammer Horrors a herce Vincenta Price. Po absolvování střední školy zahájil studium na California Institute of the Arts, aby se v roce 1979 stal členem animátorského týmu v Disneyho studiu.

 

Musela to být určitě velmi zajímavá profesní zkušenost, faktem ovšem je, že být jen řadovým animátorem nebylo tím, po čem by Burtonovo srdce zrovna toužilo. A tak se snímek Liška a pes (1981) stal prvním a zároveň posledním filmem, na němž se Burton coby animátor podílel. O rok později natočil krátkometrážní snímek Vincent (1982), jehož prostřednictvím nevzdal poctu nikomu jinému než Vincentu Priceovi. Následoval takřka půlhodinový Frankenweenie (1984), příběh chlapce, který se rozhodl oživit svého mrtvého psa. Pro hlavouny z Disneyho studia to však byla až příliš silná káva – a pro mladého Burtona jasný signál, že by měl zkusit hledat své štěstí jinde.

 

 

Cesta na výsluní

Po odchodu od Disneyho našel Tim Burton útočiště u studia Warner Bros. Právě zde mu byla nabídnuta režie dobrodružné komedie Pee-Weeho velké dobrodružství (1985), jejímž hrdinou byl přerostlý chlapec, který podnikne dlouhou cestu napříč Spojenými státy, aby získal zpět své ukradené požární kolo. Film se setkal s nemalým diváckým úspěchem a umožnil Burtonovi, aby si za svůj příští projekt vybral cokoliv, co bude chtít. A nutno říci, že lépe si snad ani Burton vybrat nemohl.

 

Černá komedie Beetlejuice (1988) byla svého času učiněným zjevením. Originální historka o manželském páru duchů, který se obrátí na „bio-exorcistu“ (fenomenální Michael Keaton), aby je zbavil snobské rodiny, jež se nastěhovala do jeho domu, si získala velmi početné publikum. Burton se tak krátce před svými 30. narozeninami stal režisérskou hvězdou (kromě toho, že se stal Beetlejuice velkým diváckým hitem, získal i Oscara za nejlepší masky) a hlavně už si mohl dovolit dát zcela volný průchod své jedinečné fantazii.

 

A tohoto privilegia Burton záhy využil. Svěřit mu režii Batmana (1989) byl ze strany Warner Bros. sice odvážný tah, ale vyplatil se více než bohatě. Burton totiž nenatočil „pouze“ jednu z nejlepších komiksových adaptací, ale také velmi trefnou satiru, jež si brala na paškál konzumní společnost. Batmana alias Bruce Waynea pak vyobrazil jako plachého milionáře poznamenaného traumatem z vraždy svých rodičů a stranícího se pozornosti okolí. Můžeme mu být jen vděčni za to, že si do této role prosadil osvědčeného Michaela Keatona, byť většinu smetany nakonec slízl Jack Nicholson, jenž byl obsazen do role Batmanovy „Nemesis“, ďábelského Jokera. Batman vydělal zcela po zásluze obrovské peníze a jeho kouzlo nezaniklo ani ve stínu „netopýří“ trilogie, kterou o několik let později natočil Christopher Nolan.

 

 

Mainstreamový svéráz

Enormní úspěch Batmana nezamotal Timu Burtonovi hlavu. Důkazem budiž Střihoruký Edward (1990), romantická fantasy o hodném monstru, které má místo rukou nůžky. Tato originální postavička, jíž nezapomenutelným způsobem ztvárnil Johnny Depp, byla nejen ústředním hrdinou dojemného příběhu, ale posloužila také jako skvělá záminka k tomu, aby si Burton mohl „vyřídit účty“ s americkými maloměšťáky, kteří utopili své city v konzumu a nemají pochopení pro to, co se vymyká jejich „kultuře“. Střihoruký Edward dodnes zůstává jedním z nejosobnějších Burtonových filmů, nad jehož kvalitami se vyloženě tají dech.

 

Totéž ale můžeme říci o pokračování veleúspěšného Batmana nazvaném Batman se vrací (1992). To já osobně považuji za Burtonův vůbec nejlepší film, byť je mi jasné, že se mnou mnoho lidí nebude souhlasit. Byl-li Batman kritikou konzumní společnosti, tak pro jeho pokračování to platí dvojnásob. Batman alias Bruce Wayne na tom není o mnoho lépe než minule a jeho protivníky – ošklivého Tučňáka (Danny DeVito) a sexy Kočičí ženu (úchvatná Michelle Pfeifferová) – lze doslova označit za tragické postavy, jež byly svým okolím odvrženy. Mnoho diváků však temný tón Batmanova pokračování nerozdýchalo, a tak byl Burton nakonec odejit a třetí díl už režíroval Joel Schumacher. Spolu s Burtonem odešel i Keaton a celá série byla nakonec doslova popravena snímkem Batman a Robin.

 

Samotného Burtona to však příliš trápit nemuselo. Poté, co dohlédl na natočení animovaného snímku Ukradené Vánoce (1993), zabodoval se životopisným Edem Woodem (1994), jehož hrdinou byl, jak známo, nejhorší režisér všech dob. Burton ho však nijak nezesměšňoval, naopak vzdal hold jeho tvůrčí odvaze a entuziasmu. Výsledek byl jedním slovem nádherný, na čemž mělo zásluhu nejen Burtonovo vizionářství, ale také představitel titulní role Johnny Depp, který zde podal asi svůj životní výkon (pro Oscara si však nakonec došel Martin Landau za ztvárnění Bely Lugosiho). Ed Wood se možná nestal diváckým hitem, Burtonovi ale vynesl obrovský respekt kritiků. Což rozhodně nelze říci o sci-fi parodii Mars útočí! (1996), jež Woodovy filmy tak trochu připomínala.

 

 

Stálice na režisérském nebi

S 90. léty se Tim Burton rozloučil prostřednictvím jednoho ze svých nejlepších filmů. Řeč je samozřejmě o výpravném hororu Ospalá díra (1999), jenž vznikl na motivy povídky Washingtona Irvinga The Legend of Sleepy Hollow. Jeho hrdinou byl konstábl Ichabod Crane (vynikající Johnny Depp), který byl poslán do amerického zapadákova roku 1799, aby tam učinil konec řádění Bezhlavého jezdce. Burton se opět vyznamenal, ať už po stránce vizuální (Ospalá díra získala Oscara za nejlepší výpravu a nominaci za nejlepší kameru a kostýmy), nebo po stránce obsahové (zkritizoval americké puritány a do jisté míry fandil Bezhlavému jezdci).

 

Horší už to bylo s Planetou opic (2001), volným remakem stejnojmenného filmu z roku 1967. Z řemeslného hlediska se sice jednalo o velmi pěknou podívanou, ale to bylo asi tak všechno, byť diváci se do kin doslova hrnuli. U svých fanoušků si to však Burton vyžehlil romantickou fantasy Velká ryba (2003), příběhem novodobého barona Prášila. Film to byl opravdu krásný a dodnes nechápu, že nebyl (stejně jako Ed Wood) alespoň nominovaný na Oscara za nejlepší režii. V tomto ohledu je Tim Burton ještě větším „smolařem“ než Alfred Hitchcock nebo Stanley Kubrick – o nejvyšší filmové ocenění se ani neotřel (na rozdíl od Guillerma del Tora s nechutnou Tváří vody).

 

Po úspěchu Velké ryby zadaptoval Tim Burton pohádkovou knížku Roalda Dahla Karlík a továrna na čokoládu. Nutno říci, že filmový Karlík a továrna na čokoládu (2005) jí dělal čest a po zásluze se stal jedním z nejvýdělečnějších Burtonových filmů (roli pana Willyho Wonky nezapomenutelným způsobem ztvárnil Johnny Depp). V témže roce však měla premiéru ještě animovaná pohádka Mrtvá nevěsta Tima Burtona a nezískala-li Oscara za nejlepší animovaný film, bylo to jen proto, že se Wallace a Gromit rozhodli zkusit své štěstí na velkém plátně.

 

Nominace na zlatou sošku pak unikla Burtonovi i za temný muzikál Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street (2007), v němž titulní roli ztvárnil a odzpíval (opět) Johnny Depp. Šlo asi o nejdepresivnější a nejkrvavější Burtonův film. A také jeden z vizuálně nejpůsobivějších (další Oscar za nejlepší výpravu), byť Burton tentokrát mířil mnohem výš než obvykle (a rozhodně nelze říci, že by s hlavním hrdinou nesoucítil). Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street možná nezlámal žebříčky návštěvnosti, svému tvůrci však vynesl nemalý (a nanejvýš zasloužený) respekt.

 

 

V zajetí průměru

Asi posledním Burtonovým filmem, jenž můžeme označit za úspěšný, je fantasy Alenka v říši divů (2010), jejíž celosvětové tržby přesáhly magickou hranici jedné miliardy dolarů. Horší už to bylo s hororovou komedií Temné stíny (2012), celovečerní verzí Frankenweenieho (s podtitulem Domácí mazlíček; 2012) či životopisným dramatem Big Eyes (2014). Zklamáním byla i dobrodružná fantasy Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti (2016), byť se jednalo o stejnojmennou adaptaci stejnojmenného knižního bestselleru Ransoma Riggse.

 

Málokdo však pochybuje o tom, že se Tim Burton z těchto neúspěchů oklepe. Na to je až příliš talentovaným a originálním režisérem. A neutvrdí-li nás v tomto přesvědčení již zmíněným Dumbem, utvrdí nás v něm svým dalším filmem. Nezbývá než popřát mu k jeho 60. narozeninám vše nejlepší. A to včetně zaslouženého comebacku, který už je snad, doufejme (kdo by odolal létajícímu slůňátku s velkýma očima a ušima), na spadnutí. Budeme Ti, milý Time, držet palce!

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 20 Srpen 2018 10:05 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB