Vzpomínky na Sydneyho Pollacka



 

Sydney Polack foto mubi comLetos v květnu to bylo přesně 10 let, co se odebral na věčnost režisér, producent a příležitostný herec Sydney Pollack (vlevo na snímku). Málokdo ovlivnil světovou kinematografii (zejména pak tu americkou) tak zásadním způsobem jako tento potomek rusko-židovských přistěhovalců. Z dvaceti filmů, které Pollack režíroval, se mnohé staly milovanou klasikou a je zcela na vás, máte-li raději špionážní thriller Tři dny Kondora, převlekovou komedii Tootsie či romantické drama Vzpomínky na Afriku (asi nejznámější Pollackovy filmy). Coby režisér vykazoval Pollack obdivuhodnou žánrovou všestrannost a navíc uměl velmi dobře pracovat s herci. Kupříkladu s takovým Robertem Redfordem natočil hned sedm filmů!

 

 

 

Od herectví k režii

Jak už bylo řečeno, Sydney Pollack se narodil jako potomek rusko-židovských přistěhovalců. Stalo se tak 1. července 1934 v Lafayette, státě Indiana. Když o několik let později končil svá středoškolská studia, měl o své budoucnosti jasno – odjet do New Yorku a stát se hercem. Osud ho zavedl do renomované herecké školy Neighborhood Playhouse, kterou vedl Sanford Meisner. Na toho udělal Pollack takový dojem, že mu po nějaké době nabídl pozici asistenta ve svém divadelním učilišti.

 

Byl to slavný herec Burt Lancaster, kdo Pollackovi řekl, že by se měl stát režisérem. A tak se Pollack vydal do světa televize a podílel se tam na realizaci nejrůznějších inscenací a seriálů (mj. Uprchlík, na jehož motivy byl v roce 1993 natočen slavný film s Harrisonem Fordem). V téže době se coby herec objevoval také ve filmech, z nichž zmiňme především Válečný lov (1962), při jehož natáčení se seznámil s jistým Robertem Redfordem. Prvním filmem, který Pollack režíroval, bylo drama Na vlásku (1965), ve kterém ztvárnili hlavní role Sidney Poitier a Anne Bancroftová.

 

V našich končinách nejsou Pollackovy rané filmy příliš známé a je to vlastně i docela škoda. Řeč není pouze o Na vlásku, ale také o sociálně laděném dramatu Zakázaný majetek (1966), westernové komedii Lovci skalpů (1968) či válečném snímku Hájili jsme hrad (1969). Poslední z nich byl realizačně nesmírně náročný a troufnu si říci, že by si zasloužil daleko větší pozornost, než jaká mu byla věnována. Existuje totiž jen velmi málo filmů, které by trefněji vystihly absurditu války. Bez zajímavosti není ani skutečnost, že si v něm hlavní roli zahrál právě Burt Lancaster, ten, kdo kdysi Pollackovi doporučil, aby se dal na režírování. S Lancasterem natočil Pollack také již zmíněné Lovce skalpů a drama Plavec (1968).

 

 

Průlom

Filmem, který Sydneyho Pollacka proslavil, bylo drama Koně se také střílejí (1969). Adaptace stejnojmenného románu Horace McCoye je pozoruhodná především tím, jak realisticky zachycuje období Velké hospodářské krize. Právě na jejím pozadí se odehrává příběh dvou mladých lidí (ve vynikajícím podání Jane Fondové a Michaela Sarrazina), kteří se rozhodli zúčastnit tanečního maratonu, jehož vítěze čeká lákavá odměna. Netřeba asi dodávat, že šlo o velmi skličující podívanou, kterou by si dnes jen málokdo troufl natočit.

 

Uznání, jehož se Pollackovi za film Koně se také střílejí dostalo, bylo nebývalé. Na Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě byl v roce 1971 dokonce ověnčen Cenou Svazu filmových umělců SSSR. V prvé řadě ale získal hned devět oscarových nominací, přičemž sám Pollack byl nominován za nejlepší režii. A přestože se nakonec radoval pouze Gig Young coby nejlepší herec ve vedlejší roli, jednalo se o obrovský úspěch, který Pollacka katapultoval do první hollywoodské ligy. Doporučení, jehož se kdysi Pollackovi od Burta Lancastera dostalo, se tedy ukázalo jako nanejvýš správné!

 

 

Sydney a Bob

Vraťme se ale ještě na chvíli do poloviny 60. let. Do doby, kdy Sydney Pollack natočil již zmíněné drama Zakázaný majetek. To se sice nesetkalo s velkou diváckou odezvou, jednalo se však o první Pollackův film, v němž si hlavní roli zahrál Robert Redford. A právě během 70. let se cesty obou těchto velikánů setkaly hned čtyřikrát. Nejprve se tak stalo při natáčení netradičního (ovšem znamenitého) westernu Jeremiah Johnson (1972). Ten vyprávěl příběh muže, který se rozhodl dát sbohem civilizaci a odešel žít do divočiny. Jednalo se sice v prvé řadě o Redfordův herecký koncert, to ale ještě není důvod, abychom nevyzdvihli i výkon dirigentův, tedy ten, který odvedl Pollack na režisérské stoličce. Každopádně není bez zajímavosti, že právě Jeremiah Johnson patří k těm filmům, na něž je Redford hrdý nejvíc.

 

O pouhý rok později následoval snímek Takoví jsme byli (1973). Toto romantické drama zachycuje historii vztahu dvou lidí, kteří se snad od sebe nemohli lišit víc – zatímco ona (Barbra Streisandová) byla zapálenou politickou aktivistkou levicového smýšlení, on (Redford) byl spíše pragmatikem, který chtěl udělat kariéru jako hollywoodský scénárista a spisovatel. Nebyly to však pouze odlišné životní postoje a politické názory, co poznamenalo vztah hrdinů zmíněného filmu, nýbrž také II. světová válka a americký hon na komunisty v 50. letech. Co dodat? Pollack si připsal na své konto další velký úspěch a upevnil své postavení mezi režisérskou elitou.

 

Skutečným filmovým skvostem pak byl špionážní thriller Tři dny Kondora (1975), jehož hrdina, analytik CIA, jen o vlásek unikne krvavému masakru a stane se štvanou zvěří. Ve filmu lze zaznamenat určité dozvuky aféry Watergate a politické paranoie, jež během 70. let zmítala nemalou částí americké společnosti. Co se týče způsobu, jakým dokázal Pollack pracovat s diváckým napětím, tak za ten by se nemusel stydět ani samotný Alfred Hitchcock. Existuje jen velmi málo thrillerů, které by dosahovaly takových kvalit jako Tři dny Kondora.

 

Se 70. léty se Pollack a Redford rozloučili snímkem Elektrický jezdec (1979). Ten nebyl pouze moderním westernem o kovbojovi, který ukradne koně a vydá se s ním na dlouhou cestu za svobodou, ale také nemilosrdnou kritikou konzumní společnosti a všehoschopných obchodních korporací. Byl to jen další důkaz toho, že je Pollack expertem na mnohovrstevnaté filmy, mezi něž můžeme směle zařadit i krimi Japonská mafie (1974) či tragickou romanci Bobby Deerfield (1977), která byla natočena na motivy novely Ericha Marii Remarquea Nebe nezná vyvolených. Ano, Pollackovi se během 70. let dařilo i bez Redforda (a Redfordovi bez Pollacka, dodejme)...

 

 

Vrchol

Během 80. let sice Pollack natočil pouhé tři filmy, přesto ale o nich můžeme hovořit jako o nejúspěšnějším období jeho kariéry. Po solidním dramatu Bez zlého úmyslu (1981), v němž exceloval Paul Newman, zabodoval s převlekovou komedií Tootsie (1982). Roztomilá historka o nezaměstnaném herci, který se začne vydávat za ženu a udělá závratnou kariéru v televizním seriálu, pobavila jak diváky, tak kritiky, přičemž v rámci svého žánru se dodnes řadí k absolutní špičce. Vedle Pollacka (jenž zde i ztvárnil vedlejší roli nerudného agenta hlavního hrdiny) nese na tomto úspěchu velkou zásluhu samozřejmě také Dustin Hoffman, jemuž připadl ústřední herecký part. Tootsie vydělala svým producentům obrovské peníze a nebýt Gándhího a E.T. - mimozemšťana, jistě by také získala Oscara ve většině hlavních kategorií.

 

Zmíněný oscarový neúspěch si však Pollack bohatě vynahradil o tři roky později, navíc za své patrně životní dílo. Řeč je pochopitelně o Vzpomínkách na Afriku (1985), výpravném romantickém dramatu pojednávajícím o osudech dánské spisovatelky Karen Blixenové. Jeho natočením si vlastně Pollack splnil svůj velký sen, neboť stejnojmenná autobiografická kniha Blixenové ho provázela už od té doby, co si ji jako čtrnáctiletý přečetl poprvé. Výsledek byl jedním slovem nádherný, těžko najít přesvědčivější důkaz Pollackova režisérského mistrovství. Žádný div, že Vzpomínky na Afriku získaly hned sedm Oscarů, a to včetně těch za nejlepší film a režii. Krátce před svými dvaapadesátými narozeninami se tak Pollack dočkal ocenění, které si zasloužil už dávno.

 

Hlavní mužskou roli neztvárnil ve Vzpomínkách na Afriku nikdo jiný než Robert Redford. Spolupráce obou velikánů už ale nebyla taková jako dříve. Pollack měl určité výhrady k Redfordovu hereckému přístupu, Redford, povzbuzen oscarovým a diváckým úspěchem svého režijního debutu Obyčejní lidé, zase nebyl spokojený se způsobem, jakým Pollack vedl své herce. A tak se stalo, že jejich jedinečná tvůrčí symbióza o dalších pět let později definitivně skončila. A tento konec byl o to smutnější, že jejich poslední společný film, melodrama Havana (1990), z komerčního hlediska totálně propadl. Dodejme, že zcela nezaslouženě.

 

 

Milovaná legenda

Za poslední velký film, který Sydney Pollack natočil, lze označit Firmu (1993). Tento právnický thriller natočený podle stejnojmenného knižního bestselleru Johna Grishama dal vzpomenout na dobu, kdy Pollack zabodoval se Třemi dny Kondora. Role idealistického právníka, který se postaví všemocné mafii, by určitě skvěle sedla Robertu Redfordovi, Tom Cruise, jemuž byla nakonec svěřena, se však ukázal být jeho důstojným nástupcem. Další tři filmy, které po úspěchu Firmy následovaly, sice také nebyly špatné, na Pollacka však zoufale průměrné, ať už se jednalo o romantickou komedii Sabrina (1995), romanci Náhodné setkání (1999) či politický thriller Tlumočnice (2005). To už se Pollackovi dařilo více na poli hereckém, pamětihodné jsou především jeho vedlejší role ve filmech Manželé a manželky (1992) a Eyes Wide Shut (1999).

 

Když dne 26. května 2008 podlehl Sydney Pollack rakovině žaludku, byl to pro mnohé filmové fanoušky šok. A nejen pro ně, ale i pro celý svět filmu. Pollacka totiž milovali prakticky všichni – kritici, diváci i ti, kteří měli tu čest s ním pracovat. Nejlépe to asi vyjádřil George Clooney, který se nechal slyšet: „Sydney učinil svět o něco lepší, filmy o něco lepší, a dokonce i večeři o něco lepší. Budeme ho velmi postrádat.“ A s láskou na něj vzpomínat, dodejme.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 08 Srpen 2018 06:36 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB