Karel May, Vinnetou a Old Shatterhand – zbožňovaný fenomén



 

Karel May foto dwCo by to bylo za filmové léto, kdyby některá z našich televizních stanic neodvysílala dnes již klasické filmy natočené na motivy románů Karla Maye? Jistě se najde nemálo diváků, kteří nad nimi budou ohrnovat nos a mluvit o nich jako o braku, těch, kteří se po boku Vinnetoua a Old Shatterhanda vydají na pouť rozlehlými prériemi, však vždycky bude mnohonásobně více. Romány německého spisovatele Karla Maye a filmy, které podle nich byly v 60. letech natočeny (resp. většina z nich), jsou prostě nadčasové a jistě se budou těšit nemalé oblibě čtenářů a diváků i za nějakých dvacet let.

 

 

 

Bílý otec z Krušných hor

Netřeba asi připomínat, že postavy Vinnetoua, náčelníka Apačů, a jeho bílého bratra Old Shatterhanda se zrodily ve fantazii německého spisovatele Karla Maye. May se pak narodil 25. února 1842 v Ernstthalu v Krušných horách. Protože jeho chudí rodiče měli co dělat, aby uživili sebe a své děti, vychovávala malého Karla především jeho babička. Ten v důsledku podvýživy, nedostatku některých vitamínů a špatných hygienických podmínek trpěl vážnou zrakovou poruchou a křivicí. Teprve v pěti letech se Karlovi díky péči lékařů zrak vrátil.

Karel May byl bezpochyby velmi nadaným žákem. Vykazoval nemalý talent na jazyky a ovládal hru na klavír, housle a varhany. Jistě by udělal kariéru jako učitel, kdyby nebylo falešného udání, na jehož základě byl odsouzen k několika týdnům vězení za krádež hodinek a zákazu vykonávání pedagogické činnosti. Právě tehdy se také poprvé nervově zhroutil, v důsledku čehož u něj zřejmě propuklo duševní onemocnění, kterému se dnes říká disociativní porucha osobnosti.

Během odpykávání trestu v káznici Waldheim začal Karel May se psaním povídek, které následně posílal do různých časopisů. Díky nim si ho všiml nakladatel Heinrich Gotthold Münchmeyer a nabídl mu místo redaktora. Od roku 1875 se už May věnuje psaní na plný úvazek a výsledkem jeho práce je nepřeberné množství románů a povídek, v nichž se objevují postavy Vinnetoua, Old Shatterhanda a jejich přátel (např. Old Surehand, Old Firehand či Martin Baumann). Zásadový zeměměřič, který se vydává na Divoký západ, aby si tam vydobyl slávu jako Old Shatterhand, je pak Mayovým alter egem. Coby Kara ben Nemsí se pak třeba objevuje v šestidílném románovém cyklu Ve stínu padišáha (zahrnujícím tituly Pouští, Divokým Kurdistánem, Z Bagdádu do Cařihradu, V balkánských roklinách, Zemí Škipetarů a Žut).

Právě zmíněná hexalogie je vedle třídilného Vinnetoua asi nejznámějším Mayovým počinem. Přiznám se, že já osobně mám z Mayových knih nejraději dvoudílného Old Surehanda, jehož hlavní postavou však není v titulu zmíněný zálesák, nýbrž opět Old Shatterhand. Ten je naopak poněkud upozaděn v románu Poklad ve Stříbrném jezeře, kde se mnohem většímu prostoru dostalo Old Firehandovi. Po boku Old Shatterhanda nás pak May zavedl i do Jižní Ameriky, a to v románech Na Río de la Plata a V Kordillerách, jež vyšly pod souhrným názvem Dobyvatelé Gran Chaca.

Ze stránek knih na stříbrné plátno

Čím jsou vlastně romány Karla Maye tak výjimečné? Většina z nich nabízí čtenářům skvěle vystavěnou zápletku, sympatické hrdiny a velmi atraktivní dějiště. Nebylo tedy divu, že postupem času vzbudily i zájem filmařů. Ještě před vypuknutím II. světové války natočil jistý J.A. Hübler-Kahla snímek Ve stínu Padišaha (1935), na sklonku 50. let pak vznikly filmy Karavana otroků (1958) a Babylonský lev (1959). Jejich hlavním hrdinou nebyl samozřejmě nikdo jiný než Kara ben Nemsí.

Přelomový byl však až rok 1962. Právě tehdy totiž vznikl Poklad na Stříbrném jezeře, a to v režii Haralda Reinla. Jelikož se natáčelo v tehdejší Jugoslávii, nebylo pochyb o tom, že výsledkem bude náležitě výpravná podívaná. Otázkou však bylo, koho obsadit do obou hlavních rolí. Volba nakonec padla na Lexe Barkera (Old Shatterhand) a Pierra Brice (Vinnetou). Zatímco Američan Barker (nar. 1919) byl tehdy znám coby představitel Tarzana a objevil se třeba i ve Felliniho Sladkém životě, Francouze Brice (nar. 1929) neznal v té době prakticky nikdo. Oba herci se ale ve svých rolích skvěle osvědčili a chemii, která mezi nimi zafungovala, přenesli i na filmové plátno. Z Pokladu na Stříbrném jezeře se stal veliký hit, a tak bylo jen otázkou času, kdy se Vinnetou a Old Shatterhand vrátí (pro zajímavost dodávám, že hlavního padoucha zde ztvárnil původem československý herec Herbert Lom, jenž se později proslavil coby vrchní komisař Dreyfus v sérii filmů s Růžovým panterem).

Během let 1963 až 1965 vznikla velepopulární trilogie zahrnující snímky Vinnetou (1963), Vinnetou – Rudý gentleman (1964) a Vinnetou – Poslední výstřel (1965), kterou zná u nás prakticky každý a která společně s Pokladem na Stříbrném jezeře představuje to nejlepší z filmových mayovek. Také ona vznikla v režii zkušeného Haralda Reinla a také ona se nese v podstatně romantičtějším duchu než Mayova knižní předloha. Ostatně dobová kritika si neodpustila poznámku, že se cestou na filmové plátno stali z Vinnetoua a Old Shatterhanda manekýni. Mohli bychom tu také začít s vyjmenováváním všeho, čím se filmové mayovky dějově liší od těch literárních, ale k čemu by to bylo dobré? Důležité přece je, že autorův odkaz zůstal nepošlapán a Reinlovy filmy (mezi něž patří ještě Vinnetou a Old Shatterhand v údolí smrti z roku 1968) měly nejen tvář, ale také srdce.

Velmi vydařenou filmovou mayovkou je také Old Shatterhand (1964). Vydařenou, leč atypickou, dodejme. Kromě toho, že byla natočena v konkurenční produkci, připomínala trochu klasické americké westerny. A diváci v ní navíc mohli vidět Vinnetoua pomalovaného válečnými barvami a o poznání zranitelnějšího Old Shatterhanda. Stejnou chválou už ale bohužel nelze zahrnout snímek Vinnetou a míšenka Apanači (1966) či většinu mayovek, v nichž se po boku Vinnetoua objevil jiný slavný zálesák, a sice Old Surehand (Mezi supy – 1964, Old Surehand – 1965 a Petrolejový princ – 1965). Ty ale v porovnání s otřesným Old Firehandem (1966) byly ještě učiněnými veledíly.

Zatímco Vinnetou se proháněl po prériích po boku Old Surehanda či Old Firehanda, Old Shatterhand se coby Kara ben Nemsí vypravil do Orientu. Výsledkem byla trojice výborných dobrodružných filmů: Žut (1964), Divokým Kurdistánem (1965) a V říši Stříbrného lva (1965). Neméně vydařené pak byly snímky Poklad Aztéků (1965) a Pyramida boha slunce (1965), v nichž si Lex Barker zahrál dr. Sternaua, který se zaplete do politických nepokojů zmítajícími Mexikem. Není bez zajímavosti, že jednoho z jeho protivníků ztvárnil v obou těchto filmech slavný Gérard Barray.

Bratři na věčné časy

Zájem o mayovky – jak ty literární, tak ty filmové – neustal prakticky dodnes. Zatímco na knižním trhu se objevují další a další vydání Mayových nejslavnějších románů, v Německu došlo za posledních dvacet let hned ke dvěma pokusům o návrat ke staré slávě filmových mayovek. Bohužel ale nebyly ani trochu úspěšné. Nejprve vznikl televizní snímek Vinnetou se vrací (1998) s téměř sedmdesátiletým Pierrem Bricem v hlavní roli. Byl prakticky nekoukatelný. A před dvěma lety mohli diváci shlédnout televizní minisérii Vinnetou (2016), v níž si hlavní role zahráli Wotan Wilke Möhring (Old Shatterhand) a Nik Xhelilaj (Vinnetou). A ani tentokrát výsledek za moc nestál.

Každopádně je třeba říci, že romány Karla Maye a většina filmů, které podle nich v 60. letech vznikly, jsou nesmrtelné. Nepotřebují, aby je někdo znovu adaptoval nebo přetáčel. Sami si najdou nové čtenáře i diváky. A nikdy nás nepřestanou bavit, dojímat a napínat. Jakkoliv těžký život Karel May (zemřel 30. března 1912) měl, odkaz, který nám tu po sobě zanechal, nám přinesl tolik radosti, že by to možná i jeho samotného velmi překvapilo.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB