Clint Eastwood 88: Oduševnělý drsňák

 

ClintEastwood GranTorinoJen málokterý herec a režisér ovlivnil světovou kinematografii tak zásadním způsobem, jako se to podařilo Clintu Eastwoodovi, který dnes slaví již své 88. narozeniny.

 

 

 

Přestože byl na přelomu 60. a 70. let znám především jako představitel osamělých kovbojů a nekompromisních strážců zákona, dokázal si postupem času vydobýt značný respekt coby charakterní herec a režisér oduševnělých melodramat. Věk pro něj očividně nebyl žádnou překážkou: Ve čtyřiasedmdesáti se díky dramatu Million Dollar Baby stal historicky nejstarším držitelem Oscara za nejlepší režii, o deset let později pak zlomil nejeden divácký rekord se životopisným snímkem Americký sniper. A aktivním tvůrcem zůstává i nadále – letos v zimě představil svůj šestatřicátý režijní počin s názvem Paříž 15:17.

 

 

Škola života

Clint Eastwood se narodil 31. května 1930 v San Franciscu. Jeho otec byl povoláním knihkupec, v důsledku velké hospodářské krize si však musel hledat práci v nejrůznějších amerických městech, což pro jeho rodinu znamenalo neustálé stěhování. Po absolvování Oakland Technical High School vystřídal mladý Clint celou řadu zaměstnání, živil se třeba jako dřevorubec či topič v ocelárně. A vzhledem k jeho hudebnímu talentu asi jen málokoho překvapí, že si také přivydělával hraním na klavír v barech a kavárnách. Dlouho však u toho nezůstal, protože když mu bylo devatenáct, narukoval do armády, kde začal působit coby plavecký instruktor.

 

Poté, co se vrátil do civilu, vystudoval Eastwood obchod na Los Angeles City College. Profesně se ale tomuto oboru věnovat nezačal, místo toho se rozhodl, že zkusí své štěstí u filmu. Nutno říci, že jeho herecké začátky nebyly zrovna lehké, neboť se během nich objevoval převážně v béčkových produkcích (Tarantula a Pomsta netvora z roku 1955 či Ambush at Cimarron Pass z roku 1958). Pomyslný trn z paty mu vytrhl až televizní seriál Rawhide, který se začal vysílat v roce 1959 a v němž Eastwood ztělesnil postavu kovboje (ano, jednalo se o westernový seriál) Rowdyho Yatese.

 

 

Hollywoodská hvězda, která se zrodila v Evropě

Je trochu paradoxem, že ke slávě dopomohla Clintu Eastwoodovi Evropa. Italský režisér Sergio Leone ho obsadil do hlavní role svého spaghetti westernu Pro hrst dolarů (1964), který se inspiroval kultovním snímkem Yojimbo Akiry Kurosawy. Coby bezejmenný pistolník, jenž zavítá do zapadlého městečka, aby tam proti sobě poštval dvě znepřátelené bandy, byl Eastwood jedním slovem famózní a výrazně tak napomohl k diváckému úspěchu Leoneho filmu. A tak jej postupně následovaly další dva spaghetti westerny s týmž hrdinou, které byly dokonce ještě lepší – Pro pár dolarů navíc (1965) a Hodný, zlý a ošklivý (1966).

 

Leoneho tzv. dolarová trilogie si našla své publikum i ve Spojených státech, kde Eastwood následně zazářil ve válečném velkofilmu Kam orli nelétají, westernu Pověste je výš a akční krimi Cooganův styl (všechny z roku 1968). A aby postupně dosáhl co největší tvůrčí samostatnosti, založil produkční společnost Malpaso Productions, v jejímž rámci hned dva z těchto filmů vznikly. Když začátkem 70. let zazářil Eastwood ve vynikající válečné komedii Kellyho hrdinové (1970), byl už prakticky hollywoodskou hvězdou první velikosti. A to byl teprve začátek...

 

 

Drsňák za kamerou

Během 70. let se Clint Eastwood představil v další své ikonické roli. Byl jí nekompromisní policista ze San Francisca (Eastwoodova rodného města) Harry Callahan. Tento charismatický asociál neuznávající autority se publiku poprvé představil ve snímku Drsný Harry (1971), který režíroval Don Siegel. Přestože jej někteří kritici označili za příliš násilný, diváci se do kin doslova hrnuli. Eastwood si pak Harryho Callahana zahrál ještě v dalších čtyřech filmech, jež také dosahovaly nemalých kvalit. Každý z nich se navíc něčím odlišoval, ať už se jednalo o Magnum Force (1973), Násilníka (1976), Sudden Impact (1983) nebo Sázku na smrt (1988).

 

Jednu věc však měly filmy, jejichž hrdinou byl Harry Callahan, společnou – poukazovaly na nedostatky v americkém právním systému a kladly znepokojující otázky, na něž si už každý musel odpovědět sám. Zvláštní zmínku si v tomto ohledu zaslouží především Magnum Force a Sudden Impact, přičemž druhý z nich Eastwood i sám režíroval. Nabízí se vyloženě otázka, jak by postavu, jakou je Harry Callahan, přijalo dnešní publikum...

 

Obdobně divácky nekomfortní byla i Eastwoodova režijní prvotina Zahrajte mi „MISTY“ (1971). V tomto psychologickém thrilleru ztělesnil Eastwood postavu populárního diskžokeje, který je terorizován jednou ze svých fanynek. Nebyl to sice vyložený hit, ale chtěl-li stále populárnější představitel tajemných kovbojů a drsných policistů dokázat, že umí i režírovat a hrát jiné typy postav, pak se mu to rozhodně podařilo. Ironií pak je, že ve stejném roce se Eastwood objevil ještě v jednom filmu, jehož hrdina byl vydán napospas narušeným ženám, a sice psychologickém dramatu Oklamaný. Velepopulární drsňák zůstal tentokrát spíše za kamerou.

 

 

Na dvou židlích

Už během 70. a 80. let zaznamenal Clint Eastwood celou řadu režijních úspěchů, a to s filmy, v nichž sám ztělesnil hlavní roli. Mimořádně vydařená byla především trojice westernů zahrnující tituly Tulák z širých plání (1973), Psanec Josey Wales (1976) a Bledý jezdec (1985). Zvláštní zmínku si zaslouží především Tulák z širých plání, jehož realistické a zároveň mysteriózní pojetí nerozdýchal ani samotný John Wayne. Skvělého Psance Joseyho Walese pak lze označit za Eastwoodův vůbec nejlepší western. A když už jsme u těch westernů, svým způsobem mezi ně můžeme zařadit i Bronco Billyho (1980), jehož děj se odehrává v prostředí dnešních westernových cirkusů.

 

Coby režisér však Eastwood zachovával věrnost také akčním filmům a thrillerům. Poměrně vydařenou variací na snímky s inspektorem Callahanem byl Železný stisk (1977), neméně zajímavá je však i špionážně laděná Vražda na Eigeru (1975). Své sympatie vůči Ronaldu Reaganovi a jeho politice pak dal najevo prostřednictvím dvou filmů: Prvním z nich byla výborná Ohnivá liška (1982), jež oslnila především skvělými speciálními efekty, druhým už poněkud militantní a machistické Bojové nasazení (1986). Není bez zajímavosti, že po vzoru Reagana vstoupil Eastwood na nějaký čas také do politiky (několik let byl starostou města Carmel) a zahrál si po boku opice (komedie Nikdy neprohrát – 1978 a Vždycky zvítězit – 1980).

 

 

Mezi režisérskou elitu

Na sklonku 80. let došlo v Eastwoodově režijní kariéře k zásadnímu obratu. V té době se totiž představil jako autor brilantního životopisného dramatu Bird (1988) pojednávajícího o osudech geniálního jazzového hudebníka Charlieho „Bird“ Parkera (fenomenální Forest Whitaker). Tento neuvěřitelně oduševnělý film, z nějž doslova čišela láska k jazzu, vynesl Eastwoodovi Zlatý glóbus za nejlepší režii a dodnes patří k jeho nejpozoruhodnějším režijním počinům. Z respektovaného režiséra se tak Eastwood stal i režisérem oceňovaným, přičemž svou čerstvě vydobytou pozici následně stvrdil snímkem Bílý lovec, černé srdce (1990). A neohrozil ji ani jedním ze svých největších propadáků, akční krimi Zelenáč (1990).

 

Během první poloviny 90. let dosáhl Eastwood jedněch z největších úspěchů své herecké i režijní kariéry. Vzhledem k přibývajícímu věku se rozhodl rozloučit s westernovým žánrem a výsledkem tohoto rozhodnutí byli Nesmiřitelní (1992). Temný příběh o bývalém pistolníkovi, který je okolnostmi donucen přijmout ještě jeden krvavý job, si nakonec našel překvapivě početné publikum. Spokojena byla také Akademie, jež Nesmiřitelné ocenila (a nutno říci, že zcela zaslouženě) hned čtyřmi Oscary, mezi kterými nechyběli ani ty za nejlepší film a režii. Bez Oscara se naopak musely obejít další dva Eastwoodovy filmy, a to i přesto, že byly ještě lepší. Ano, řeč je o kriminálním dramatu Dokonalý svět (1993), v němž nezapomenutelným způsobem zazářil Kevin Costner, a romanci Madisonské mosty (1995), kde Eastwood zároveň podal jeden z nejlepších hereckých výkonů své kariéry. Přibližně v téže době udělal Eastwood jednu ze svých dalších výjimek a objevil se v „cizím“ filmu, skvostném thrilleru Wolfganga Petersena S nasazením života (1993).

 

 

Druhá tvůrčí míza

Na sklonku 90. let to vypadalo, že už Eastwood definitivně setrvá na pozici tvůrce tu více (Pravda zabíjí – 1999), tu méně (Půlnoc v zahradě dobra a zla – 1997) vydařených thrillerů. A že se budou diváci radovat z každé výjimky, jakou byla třeba sci-fi komedie Vesmírní kovbojové (2000). Naštěstí však Eastwood poměrně brzy chytil nový dech. Po výborném thrilleru Krvavá stopa (2002) a působivém kriminálním dramatu Tajemná řeka (2003) natočil film, kterým všem doslova vytřel zrak. Bylo jím strhující psychologické drama Million Dollar Baby (2004), jehož prostřednictvím se opět zabýval mezilidskými vztahy a dalšími ožehavými tématy (např. eutanazie). Úspěch, který se dostavil, musel překvapit snad úplně každého, a to včetně samotného Eastwooda, jenž tak krátce před svými pětasedmdesátými narozeninami získal dalšího Oscara za nejlepší film a režii.

 

Po triumfu s Million Dollar Baby natočil Eastwood několik dalších nezapomenutelných filmů – válečná dramata Vlajky našich otců a Dopisy z Iwo Jimy (oba z roku 2006), mrazivý thriller Výměna (2008) či životopisného J. Edgara (2011). Samostatné zmínky je pak hodno Gran Torino (2008), mistrovské drama o starém muži, který bilancuje svůj život. Netřeba dodávat, že v něm Eastwood ztvárnil i hlavní roli, navíc způsobem, který doslova bere dech. O to větším a smutnějším překvapením bylo, když jen o několik let později natočil Eastwood neuvěřitelně militantního Amerického snipera (2014). Ten se stal navíc velikým diváckým hitem, když jen ve své domovině vydělal neuvěřitelných 350 miliónů dolarů a tím překonal i již zmíněné (a nesrovnatelně lepší) Gran Torino.

 

Clint Eastwood, který nás naposledy tak hezky zahřál u srdce dramatem Sully: Zázrak na řece Hudson (2016), je bezpochyby jednou z největších osobností světové kinematografie. Nemusíme nutně souhlasit s jeho politickými názory, stěží se lze ale ubránit obdivu, který budí většina jeho filmů, ať už jsou to ty, které si sám režíroval, nebo ty, ve kterých byl režírován někým jiným. A tento obdiv nevychází pouze z jejich řemeslné kvality, ale také z jejich myšlenkové hloubky. Nezbývá nic jiného než přát Eastwoodovi mnoho zdraví a tvůrčího elánu do dalších let!

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 31 Květen 2018 07:43 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB