Western – nejkrásnější filmový žánr

 

which western movie are you plakátClint Eastwood se svého času nechal slyšet, že western a jazz představují dvě formy umění, které se zrodily v Americe. A měl pravdu.

 

 

 

Co se westernu týče, tak ten je společně s groteskou asi nejstarším filmovým žánrem. Jenže zatímco zájem o grotesky postupně upadl (mj. i díky nástupu zvuku), western si svoji popularitu dokázal dodnes udržet. Pravda, v posledních letech se moc filmů, jejichž děj se odehrává na Divokém západě, nenatočilo, ale tento stav už nemusí trvat dlouho. Koncem 80. let se také tvrdilo, že už je western mrtvým žánrem, a pak najednou přišel oscarový Tanec s vlky. Na druhém programu České televize se navíc můžeme s nějakým westernem setkat každou neděli...

 

 

Akce! Akce! Akce!

Podle jedné z platných definic je western charakteristický tím, že se v něm objevují kovbojové, indiáni a zlatokopové (takže jsou lidé, kteří považují za western i Chaplinovo Zlaté opojení). Za první filmový western se považuje Velká vlaková loupež (1903), která stavěla výhradně na akci. A stejné to bylo s většinou westernů, které se točily po celá 20. a 30. léta. Svým způsobem byl western i jakousi laboratoří, v níž se testovaly nové filmařské technologie. Zběsilé honičky a divoké přestřelky patřily svého času k největším diváckým lákadlům.

 

Jedna z nejslavnějších honiček se objevila ve filmu Přepadení (1939), který režíroval věhlasný John Ford. A společně s ním se zrodila i jedna z největších westernových hvězd: John Wayne. Přelom 30. a 40. let byl obdobím, kdy úroveň celého žánru neuvěřitelným způsobem vzrostla. Spadá do něj třeba také vynikající Vzpoura žen (1939), v níž po boku Marlene Dietrichové exceloval James Stewart, nebo Člověk ze Západu (1940), kterého spolu natočili William Wyler a Gary Cooper. Spadá do něj ovšem také Psanec (1943) Howarda Hughese a Howarda Hawkse, který se stal slavným díky svým nemalým problémům s cenzurou (ta jej označila za příliš erotický).

 

 

Ze života vojáků i honáků

Samostatnou kapitolu žánru představují westerny, jejichž hrdiny jsou kavaleristé a honáci dobytka. O těch prvních vznikla na přelomu 40. a 50. let volná trilogie, která zahrnovala filmy Fort Apache (1948), Měla žlutou stužku (1949) a Rio Grande (1950). Ta byla sice dalším společným počinem Johna Forda a Johna Waynea, zub času však její kvality nahlodal velmi výrazně. To samé naštěstí neplatí o Kavaleristech (1959), které spolu oba velikáni natočili zhruba o deset let později a které lze dokonce označit za jeden z vrcholů jejich mnohaleté spolupráce.

 

Z westernů zachycujících těžký život honáků dobytka je pak asi nejznámější Červená řeka (1948) Howarda Hawkse a Arthura Rossona. Zejména ve své domovině se tento film těší velké oblibě a je patrně nejslavnějším westernem celých 40. let. A to i navzdory faktu, že do této dekády spadá také Jízda do Ox-Bow (1943), mimořádně působivé podobenství o vině a trestu a jeden z mnoha hereckých koncertů Henryho Fondy, další velké hvězdy westernového žánru.

 

 

Nejlepší léta

Ne každý bude se mnou možná souhlasit, ale 50. léta byla nejlepším obdobím amerického filmového westernu. Poválečná deziluze, studená válka a mccarthismus učinily dočasně konec černobíle laděným příběhům z Divokého západu. Na scéně se začali objevovat kovbojové s temnou minulostí a nejrůznějšími druhy obsesí. Pro diváky bylo snadné se s nimi ztotožnit, stejně snadné ale pro ně bylo radovat se ze šťastných konců, které jim scénáristé – navzdory tomu všemu – dopřávali.

 

Výše uvedený typ (anti)hrdinů se asi nejčastěji objevoval ve westernech režírovaných Anthonym Mannem. Tomu se osvědčila především spolupráce s Jamesem Stewartem, vynikajícím charakterním hercem, který se před válkou proslavil rolemi dokonalých Američanů. Stewart se v postavách drsných pistolníků s poněkud ambivalentní morálkou doslova našel a společně s Mannem natočil pětici znamenitých westernů, kterou tvoří Winchester ´73 (1950), Zátočina řeky (1952), Odhalená stopa (1953), Vzdálená země (1954) a Muž z Laramie (1955). Do westernových vod zabrousil Mann čas od času také s jinými herci – s Henrym Fondou natočil výtečnou Šerifskou hvězdu (1957) a s Garym Cooperem působivého Muže ze Západu (1958). Do zapomnění pak bohužel upadla zajímavá Poslední hranice (1955).

 

Během 50. let však vznikla celá řada dalších vynikajících westernů: Přestřelka u ohrady O.K. (1957) a Poslední vlak z Gun Hillu (1959), v nichž exceloval Kirk Douglas, Velká země a Drzá čela (oba 1958), které byly zase hereckými koncerty Gregoryho Pecka, a v neposlední řadě také Stopaři (1956), jimiž vyvrcholila spolupráce Johna Forda s Johnem Waynem. Zvláštní zmínku si pak bezpochyby zaslouží V pravé poledne (1952), geniální psychologický western Freda Zinnemanna, v němž podal svůj životní (a oscarový) výkon Gary Cooper. Ten lze díky jeho tísnivé atmosféře a negativnímu pojetí většiny postav označit málem za antiwestern. Není žádným tajemstvím, že sám John Wayne jej upřímně neměl rád a v reakci na něj společně s Howardem Hawksem natočil optimistické (a nutno říci, že velmi zábavné) Rio Bravo (1959).

 

 

Pod tíhou konkurence

Během 60. let se zrodil zcela ojedinělý filmový subžánr – spaghetti western. Ten nebyl reprezentován pouze veselohrami z Divokého západu, ve kterých se objevovali Terence Hill a Bud Spencer (k nejvydařenějším z nich patří Pravá a levá ruka ďábla – 1970, Malý unavený Joe – 1972 a Podivné dědictví – 1972), ale především filmy italského režiséra Sergia Leoneho. Leone se nejprve proslavil coby tvůrce tzv. dolarové trilogie, která zahrnuje snímky Pro hrst dolarů (1964), Pro pár dolarů navíc (1965) a Hodný, zlý a ošklivý (1966). Všechny tři filmy spojuje jak mimořádně vysoká kvalita, tak postava bezejmenného pistolníka v nezapomenutelném podání Clinta Eastwooda. Vrcholem Leoneho westernové tvorby pak je mistrovský opus Tenkrát na Západě (1968). Ten se paradoxně ve Spojených státech stal propadákem. Mnozí Američané prostě nerozdýchali, že na jejich národní žánr sahá „nějaký Ital“ a velký problém měli také s obsazením milovaného Henryho Fondy do role extrémně odpudivého padoucha.

 

Ve Spojených státech se nicméně kvalitní westerny točily po celá 60. léta, konkurenci z Evropy navzdory. Odvážlivec John Sturges si dokonce troufnul na remake Kurosawových Sedmi samurajů a výsledkem byl nádherný western Sedm statečných (1960). John Ford zase svedl dohromady Johna Waynea a Jamese Stewarta a natočil s nimi melancholického Muže, který zastřelil Liberty Valance (1962). A když už jsme u toho Waynea, tak ten se v té době objevil ještě v jednom mimořádně vydařeném westernu, El Doradu (1966) Howarda Hawkse. Asi nejlepším americkým westernem 60. let jsou však Butch Cassidy a Sundance Kid (1969) v režii George Roy Hilla. Ti se stali obrovským diváckým hitem, na čemž měli velkou zásluhu také oba hlavní herečtí představitelé Paul Newman a Robert Redford.

 

 

Úpadek?

O 70. letech lze do značné míry mluvit jako o období, během nejž zájem diváků o western postupně opadl. Mohlo za to trauma z vietnamské války? Aféra Watergate? Nebo sociální nepokoje z konce 60. let? Do jisté míry určitě ano. Westerny, které v té době vznikaly, bývaly obvykle velmi drsné nebo se nesly na vlně nostalgie. Uznávaným specialistou na ně byl především Sam Peckinpah, jenž vyvolal nemalé pozdvižení už ultranásilnou Divokou bandou (1969). Na tu pak začátkem 70. let navázal dvěma podstatně umírněnějšími kousky. Prvním byla Balada o Cable Hogueovi (1970), druhým Pat Garrett a Billy Kid (1973). Výrazně se ale také změnil pohled na původní obyvatele Ameriky. Mezi westerny nenajdeme mnoho těch, které by toho řekly o životě indiánů tolik jako Malý velký muž (1970) Arthura Penna.

 

Další významnou osobností westernového žánru se stal Clint Eastwood. Charismatický herec, jehož objevil Sergio Leone ve své dolarové trilogii, se rozhodl osamostatnit a usedl na režisérskou stoličku. A během 70. a 80. let natočil hned tři skvostné westerny: Tuláka z širých plání (1973), Psance Joseyho Walese (1976) a Bledého jezdce (1985). Ačkoliv nejlepším z nich byl jednoznačně Psanec Josey Wales, největší rozruch budí dodnes Tulák z širých plání, a to díky svému mysterióznímu a zároveň velmi realistickému pojetí. Nestravitelný byl údajně i pro samotného Johna Waynea.

 

S příchodem 70. let pomalu nadešel soumrak velkých westernových hvězd. James Stewart odešel na odpočinek, John Wayne na věčnost (rozloučil se opravdu stylově, a sice dojemným snímkem Střelec z roku 1976). Do ústraní se také začali stahovat Gregory Peck, Henry Fonda a Kirk Douglas. A diváci se hrnuli do kin na filmy jako Čelisti, Hvězdné války nebo Vetřelec. Byla-li 70. léta pro western obdobím jistého útlumu, pak 80. léta pro něj byla doslova obdobím velké krize. Nebýt již zmíněného Bledého jezdce a hvězdami nabitého Silverada (1985), museli by asi milovníci westernů chodit v černém.

 

 

Renesance

O 90. letech můžeme hovořit jako o období velké renesance westernového žánru. A velkou zásluhu má na tom herec Kevin Costner, který zkusil své štěstí coby režisér a natočil Tanec s vlky (1990). Tento překrásný tříhodinový epos o důstojníkovi americké armády, kterému se podařilo najít nový smysl života mezi indiány, je nemálo diváky považován za nejlepší western všech dob. Jaký paradox, uvážíme-li, že byl Costner od jeho natočení vytrvale odrazován! Tanec s vlky utržil celosvětově přes 400 miliónů dolarů a získal sedm Oscarů, mezi nimiž nechyběl ani ten za nejlepší film a režii.

 

Na tento úspěch se částečně podařilo navázat Clintu Eastwoodovi. Ten se – vzhledem k přibývajícím létům – odhodlal k odvážné rozlučce s žánrem, jenž kdysi pomáhal utvářet. Výsledkem byli Nesmiřitelní (1992), nezvykle temný western bořící mýty o hrdinech Divokého západu. Po Costnerovi zahrnula Akademie svou přízní také Eastwooda a ověnčila Nesmiřitelné hned čtyřmi Oscary. A ani mezi nimi nechybělo ocenění za nejlepší film a režii. Tentýž osud už bohužel nepotkal Wyatta Earpa (1994), rozsáhlé vyprávění o osudech legendárního šerifa proslaveného mj. přestřelkou u O.K. Corralu. Dokonce ani herecká a producentská účast Kevina Costnera jej neuchránila před osudem velkého kasovního propadáku. Propadáku zcela nezaslouženého. Slušně si naopak u diváků vedla tematicky totožná střílečka Tombstone (1993), vyloženým hitem se pak zaslouženě stala westernová taškařice Maverick (1994) s excelentním Melem Gibsonem v hlavní roli.

 

Jak už bylo řečeno, jistou popularitu si western udržuje i v současné době. Zásluhu na této skutečnosti mají jak bratři Joel a Ethan Coenové a jejich Opravdová kuráž (2010), tak Quentin Tarantino, jenž žánr obohatil o skvělého Nespoutaného Djanga (2012) a ještě lepších Osm hrozných (2015). A samozřejmě také Kevin Costner, který zazářil ve své vlastní Krajině střelců (2003) i televizní minisérii Hatfieldovi a McCoyovi (2012). Asi se už nedočkáme doby, kdy se bude točit jeden úspěšný western za druhým. Existuje ale jen velmi málo filmových žánrů, které dokázaly tak krásně skloubit akci s romantikou a poskytnout nám takové množství útěchy. Vlastně by se dalo říci, že krásnější filmový žánr snad ani neexistuje!

 

Tento článek věnuji Zuzce, kterou si tuto sobotu beru za ženu a která je velkou westernovou fanynkou!

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 27 Duben 2018 07:21 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB