Gary Cooper: Hvězda navždy zářící

gary-cooperCo mají společného James Stewart, Gregory Peck či John Wayne, herci, o nichž jsem již zde psal? Mimo jiné to, že se velmi často objevovali ve westernech. A totéž můžeme říci také o Gary Cooperovi, který zmíněný žánr obohatil o jednu z nejpamátnějších hereckých kreací. Ano, řeč je o legendárním westernu V pravé poledne, snímku, který se dodnes hraje a zmiňuje – a v němž Cooper podal svůj zřejmě životní výkon. Přesto by ale nebylo úplně spravedlivé, kdybychom si Garyho Coopera připomínali pouze v souvislosti s jedním, byť sebegeniálnějším, filmem.

 

 

 

 

„Anglický“ kovboj

Gary Cooper se narodil 7. května 1901 jako Frank James Cooper v Montaně. Leckoho to možná překvapí, ale jeho rodiče byli Angličané. Frankův otec začal svoji kariéru coby soudní písař, aby se postupem času vypracoval na vrchního soudce. Cooperovi vlastnili poměrně rozlehlý ranč, a tak jejich syn mohl zakusit život pravého kovboje dlouho předtím, než se stal hercem. V osmi letech však byl Frank svojí matkou Alicí poslán do anglické školy Dunston School. Právě zde se z něj měl stát pravý gentleman.

 

Nutno říci, že studium nepatřilo k činnostem, které by téměř dvoumetrového mladíka zrovna naplňovaly. V roce 1922 nicméně Frank přestoupil na Grinell College v Iowě, kde začal studovat umění, doufaje, že by se jednou mohl uplatnit jako karikaturista. Osud tomu ale chtěl jinak. V roce 1924 se Frank přestěhoval do Kalifornie, kde si nakonec začal vydělávat jako komparsista u filmu. K tomu mu dopomohlo především jeho jezdecké umění, v němž se zdokonalil po zlomenině kyčle, kterou utrpěl ještě během studií.

 

Práce komparsisty však nebyla něčím, čemu by se Frank chtěl věnovat po zbytek života. Po setkání s agentkou Nan Collinsovou přijal křestní jméno Gary a získal roli ve snímku The Winning of Barbara Worth (1926), byť šlo vlastně jen o shodu náhod. Vedl si však natolik dobře, že se další nabídky začaly doslova hrnout. A není bez zajímavosti, že to byl právě Gary Cooper, kdo se objevil v prvním oscarovém filmu vůbec, válečném dramatu Wings (1927). Že by to bylo další znamení osudu?

 

 

Mezi Caprou a Hemingwayem

O 30. letech se často mluví jako o zlatém věku Hollywoodu. Lidé tehdy chodili do kina, aby zapomněli na problémy, které způsobila hospodářská krize, a hledali útěchu v podobě dobrodružných filmů a romantických komedií Franka Capry či Ernsta Lubitsche. A často v nich hrál právě Gary Cooper! Zazářil po boku Marlene Dietrichové v Maroku (1930), byl jednou z hvězd veselohry Láska mezi umělci (1933) a silou svého charismatu táhl Tři bengálské jezdce (1935). A nejen to...

 

Gary Cooper byl hvězdou hned dvou filmů natočených podle románu Ernesta Hemingwaye. Ten první se jmenoval Sbohem, armádo (1932) a přestože se příliš nepovedl (byl příliš krátký na to, aby postihl vše nejdůležitější z knižní předlohy), kvality Cooperova hereckého výkonu byly nezpochybnitelné. Jinak tomu bylo s válečnou romancí Komu zvoní hrana (1943), kterou už Cooper natočil v době, kdy v Hollywoodu platil za jednu z největších hereckých star. Ta se své předlohy držela velmi věrně a podařilo se jí zachytit i její duši. Sám Cooper v ní podal jeden z nejlepších výkonů své kariéry, čímž si zajistil svou čtvrtou z celkových pěti oscarových nominací.

 

Poprvé byl Gary Cooper nominován na Oscara v roce 1937 za romantickou komedii Franka Capry Úžasná událost (1936). Capra měl doslova patent na hřejivé filmy, jejichž hrdiny byli obyčejní chlapíci, co se dostávali do neobyčejných situací, aby z nich nakonec vyšli jako vítězové. A Gary Cooper byl ideálním představitelem těchto obyčejných chlapíků, přičemž této skutečnosti si byl vědom i sám Capra, který jej po úspěchu Úžasné události obsadil do hlavní role jednoho ze svých dalších snímků – To je John Doe (1941). Je smutným paradoxem, že v našich končinách se Cooperově spolupráci s Frankem Caprou nedostává takové pozornosti, jakou by si zasloužila.

 

 

Hvězda s Oscarem v ruce

Během 40. let slavil Gary Cooper jeden úspěch za druhým. Po skvělém westernu Williama Wylera Člověk ze Západu (1940) podal doslova excelentní výkon ve válečném dramatu Howarda Hawkse Četař York (1941). Příběh zapřísáhlého pacifisty z amerického zapadákova, který se stane oslavovaným hrdinou I. světové války, byl sice Hollywoodem využit k ryze propagandistickým účelům, jeho nadčasovost a ryzí upřímnost tím však nikterak neutrpěly. Vedle Paní Miniverové a Casablancy tak Četař York představuje jeden z mála filmů, které sice měly ospravedlnit účast Spojených států ve II. světové válce, díky svým mimořádným kvalitám se ovšem staly milovanou klasikou pro každou dobu. A je jen spravedlivé, že si za něj Cooper odnesl svého prvního Oscara.

 

Oscarový triumf, kterého dosáhl s Četařem Yorkem, se Gary Cooper pokusil v dalších dvou letech zopakovat prostřednictvím snímků Pýcha Yankeeů (1942) a Komu zvoní hrana (o kterém už byla řeč). Krátce po válce se pak pracovně sešel s režisérem Fritzem Langem, autorem legendární Metropolis, a výsledkem byl zajímavý špionážní thriller Plášť a dýka (1946) reflektující svým způsobem počátek studené války (Američané a Sověti se tehdy předháněli v tom, komu se podaří získat na svou stranu víc německých vědců). A zapomínat bychom rozhodně neměli na Neporaženou (1947), nádherný dobrodružný velkofilm Cecila B. DeMillea, jehož děj se odehrává před americkou válkou za nezávislost.

 

 

Hvězda s kolty proklatě nízko

Jak už bylo řečeno, svou nejslavnější roli Gary Cooper ztvárnil ve westernu V pravé poledne (1952). Nebo to byl spíše antiwestern? Na chvíli se nad tím zamysleme. Stárnoucí šerif Will Kane se právě oženil a chystá se odejít do penze. V tom se ale dozví, že do jeho města má namířeno zločinec, kterého kdysi poslal za mříže, aby se mu s pomocí svých kumpánů pomstil. A postupně zjistí, že proti této přesile nakonec bude stát sám (nepočítáme-li jeho novomanželku). To by se ve westernech s Johnem Waynem stát nemohlo (pro úplnost dodejme, že sám Wayne neměl V pravé poledne ani trochu rád a v reakci na něj natočil s Howardem Hawksem Rio Bravo).

 

Diváci však na tuto hru bez problémů přistoupili a z filmu V pravé poledne se stal veliký hit. A vedle režiséra Freda Zinnemanna, jemuž se podařilo vybudovat velmi působivou (místy až tísnivou) atmosféru, na tom měl zásluhu především sám Cooper, kterému role osamělého, zklamaného a unaveného hrdiny mimořádně slušela (na jeho vyčerpaném výrazu se do značné míry podepsal prasklý žaludeční vřed). Nebylo tedy divu, že si za ni odnesl svého druhého Oscara (a vedle něj také Zlatý glóbus a cenu BAFTA).

 

Westernu zůstal Gary Cooper věrný po celá 50. léta. A byl skvělý jak ve Vera Cruz, tak ve Zlatě Apačů (oba 1954). Zvláštní zmínku si pak zaslouží Muž ze Západu (1958). V tomto působivém psychologickém westernu Anthonyho Manna ztvárnil Cooper postavu bývalého zločince, kterého po letech dostihne jeho temná minulost. Na Cooperovy poměry se jednalo o poměrně atypickou roli, ovšem bravurně zahranou. Byla by ale škoda, kdybychom kvůli všem těm westernům zapomněli zmínit romantickou komedii Billyho Wildera Odpolední láska (1957), v níž si Cooper zahrál notorického sukničkáře propadnuvšího kouzlu mladé studentky hudební konzervatoře.

 

Na jaře roku 1960 byla Garymu Cooperovi diagnostikována rakovina prostaty. Její léčba ovšem úspěšná nebyla. Když v následujícím roce obdržel Cooper čestného Oscara, byl už jeho zdravotní stav natolik špatný, že si pro něj nemohl osobně dojít (cenu za něj převzal jeho kamarád James Stewart). 13. května 1961 vydechl naposledy. Filmový svět se propadl do hlubokého smutku. Odešel výjimečný herec, který byl pro mnohé diváky učiněným idolem. Byl prototypem hrdinů, kteří vždy stáli na straně zákona. A neodradila je ani představa, že by na ni měli stát osaměle.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB