Chirurg s pistolí aneb Oč je Bruce Willis horší než Charles Bronson?


Přání smrti plakátOpětovně filmovaný román amerického spisovatele Briana Garfielda (*1939 v New Yorku) Death Wish (1972), jehož titul bych přeložil (volněji) Prahnu je pozabíjet, zrovna stoprocentně nezapadá do zásuvek v sekretáři jménem Evropská unie. Proč? Však víte. Zde občany spíš odzbrojujeme než OZbrojujeme, i když mají děti a rodiny; takže by vám doma pomalu nenechali kulovnici, ba ani historickou loveckou pušku.

 

 

Ale za (velkou) Louží - a každý, to uznáte, máme právo tam vycestovat (nestačí-li vám ovšem třeba k vycestování už i jen stará dobrá Anglie) – tedy za Velikou louží oproti tomu Divoký západ nikdy úplně nedodýchal a právo na (střelnou) zbraň, byť ne vždy hned automatickou, tu náleží k samozřejmostem (viz).


To náleží, nicméně i tak mnoho Američanů nijak nepopírá, že by měla na kriminalitu stačit policie. A v případě výjimek armáda. Ale... Ale i příslušníci bezpečnostních složek přece bývají - s výjimkou několika robotických terminátorů – jen lidmi, a tak vše a vždy nezvládají. Anebo jich opravdu není dost.


Patrné to markantněji bylo vždy v určitých údobích historie, a to včetně Chicaga za (nedomyšlené) prohibice. Nu, a uvnitř města nad Michiganských jezerem i v některých dalších velkých aglomeracích (Detroit) se situace znovu zhoršila i počátkem let sedmdesátých, a právě Garfieldův román Death Wish jest jednou z RAZANTNÍCH odpovědí na onu vlnu násilí. Tehdy knihu akceptovali taktéž tvůrci stejnojmenného a dodnes slavného snímku s Charlesem Bronsonem (1921-2003).


Jistěže také díky tomuto zvláštnímu herci (Sedm statečných, Tenkrát na Západě) následovala v příštích dvaceti letech hned čtyři filmová pokračování. Zatímco první dvě, která ještě látal původní režisér Michael Winner, Willis Bruceobstojí (nebo aspoň v mezích nadsázky – a vizme poněkud přehnaný film třetí), zbytek eskapády lze bohužel už označit za odpad. Za bahno, jež původní román dehonestovalo.


A sám Brian Garfield? Sice už roku 1975 vyspekuloval a sepsal vlastní pokračování Death Sentence, ale to bylo adaptováno teprve roku 2007. Už bez (zesnulého) Bronsona. Prvá Garfieldova „kniha pomsty“ je ovšem lepší a je stále s to též vydělávat. I oprášili ji.


Tak úplně jednoduché však oprašování nebylo a jistě chápete, proč ne. Technologie za desetiletí významně pokročily a mohl-li Bronsonův architekt Kersey ještě v letech sedmdesátých zůstat nepolapen, chirurg Willis (*1955) už potřebuje o něco více náhod i z pekla štěstí. Všude zírají kamery, existují databáze, všichni jsme daleko víc sledováni. A to i v USA. A tak musel nový scenárista Joe Carnahan (*1969) s někdejším scénářem Wendela Mayese (1918-1992, mj. Na sever Aljašky, Von Ryanův expres, Hotel, Plíživý měsíc, Dobrodružství Poseidonu, Odborník na banky) ledajak potřást; a jak přesně, vydalo by už jen z hlediska „zlobivých“ technologií na velezajímavou studii. My však radši srovnejme charismata obou představitelů zabijáka.


Neboli Willisovo a Bronsonovo.


A skutečně váhám. Bronson byl Polák, zatímco Willis je napůl (a po matce) Němec. Ne že by zrovna to nejvíc vadilo, ale... Ale přece jen to je spíš prvý z obou, komu odpustíme, že na korouhvi mstitele nosí nápis Masakruji bezdomovce a lidskou chamraď. U Willise jednoduše nelze nevzpomenout nacismu.


Ale nechme podobných šťouchanců (původně, dodám, mohl v hlavní roli excelovat dokonce Liam Neeson) a konstatujme, že Bronson byl sice poměrně všestranný, ale skutečně umí hrát spíše Bruce Willis. A není tedy (a samozřejmě) jen „akčním hrdinou“ kdesi po boku Arnolda Schwarzeneggera a prokázal ostatně podobné vlohy už mnohokrát a počínaje nejméně snímky Smrt jí sluší (1992) a Schůzka naslepo (1987). - Vraťme se nicméně ještě jednou k přesunutí této krvavé záležitosti až do desátých let 21. století, kdy už v produkci jiného studia řádívá na plátnech kin John Wick, a položme si otázku, zda tu přece něco neskřípe. A bohužel ano.
Zatímco totiž oba filmy o „mstiteli pejska“ (Wickovi) jsou již od začátku spíš jen vtipem, zde stojí zcela vážně míněný základ a beru tedy výsledek s tím, že by se měla očekávat silnější divácká důvěra v realismus. Avšak jsme zklamáni, nepravděpodobnosti se kupí a motivace vraždícího chirurga (a neporušuje vlastně přísahu?) nepůsobí dostatečně.


Věrohodnost je do příběhu znovu a znovu implantována, a to přespříliš násilně a úplně zvenčí. Nu, a brutalita některých vražd? Zdá se chvílemi rovněž nemístná.


Říkám však zdá se, protože dotyčný chirurg tu třeba kamufluje jednu „popravu“ jako nešťastnou náhodu, již zapříčinil jen hever.


Snímek Přání smrti se, domnívám se, přesto dočká pokračování, a kdo ví, třeba bude při té příležitosti znovu zadaptována právě ona druhá Garfieldova předloha.


Ani ten výhled však nemění nic na tom, že se jedná o záležitost veskrze anachronickou, absurdní, místy směšnou a stojící spíše než na reklamě na svobodu na reklamě na prodejny se zbraněmi a střelivem. Abych ovšem nezapomněl, stojí to i na ženách. Neboť souběžně s Willisem zachraňuje film dvacetiletá Camila Morrone v roli dcery.


A ta úvodní masakr na rozdíl od hrdinovy manželky prostě a jednoduše přežít musela:

 

 

 


Přání smrti
Film podle románu Briana Garfielda
Scénář Joe Carnahan dle scénáře Wendella Mayese. Režie Eli Roth. Hrají Bruce Willis, Elisabeth Shue a další. USA 2018. 107 minut

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 13 Březen 2018 09:55 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB