John Wayne – kontroverzní kovboj

Share on Myspace

JohnWayneVzhledem k tomu, že na druhém programu České televize můžeme nyní zase sledovat přehlídku klasických amerických westernů, není úplně od věci si připomenout jednu z největších hvězd tohoto žánru – Johna Waynea, od jehož narození navíc loni uplynulo kulatých 110 let. Wayne možná nebyl obdařen takovým hereckým talentem jako jeho souputníci James Stewart či Gary Cooper, jeho přínos americké kinematografii je ovšem nezpochybnitelný, stejně tak skutečnost, že měl neuvěřitelné charisma, jež mu získává fanoušky i téměř čtyřicet let po jeho smrti.

 

 

 

Z kaskadéra hercem

John Wayne přišel na svět 26. května 1907 v Iowě jako Marion Robert Morrison. Když mu bylo devět let, přestěhoval se i se svými (jinak ne příliš majetnými) rodiči do Kalifornie, kde pak v roce 1921 zahájil studium na Glendale High School. Díky své výborné fyzičce získal o další čtyři roky později sportovní stipendium na University of South California, kde měl vystudovat práva. Osud tomu ale chtěl jinak, a tak kvůli zranění musel mladý Wayne univerzitu nakonec opustit a začít se živit jako kaskadér a pomocná síla u filmu.

 

Zlom přišel na začátku 30. let, kdy byla Wayneovi nabídnuta role ve westernu Big Trail (1930). Byl to sice propadák, ale Wayne se natolik osvědčil, že začal být obsazován do jednoho westernu za druhým. Žádný z nich ale nebyl natolik zajímavý, aby Wayneovi dopomohl ke slávě a lepším rolím. To se ovšem koncem dekády změnilo! Onen osudový film se jmenoval Přepadení (1939) a režíroval jej oscarový John Ford. A ano, byl to rovněž western.

 

Právě Ford, jenž je dodnes považován za jednoho z největších režisérů amerického filmu, učinil z Waynea svého dvorního herce. Především pak v rámci westernového žánru, který oba velikáni obohatili už během 40. let o snímky Fort Apache (1948) a Měla žlutou stužku (1949). Ty ale nakonec zastínil jiný western, v němž se Wayne v téže době objevil – Červená řeka (1948) Howarda Hawkse a Arthura Rossona.

 

 

Nástroj válečné propagandy

Je známo, že během II. světové války vznikaly v Hollywoodu filmy, které mohutně podporovaly vstup Spojených států do zmíněného konfliktu. Stejně tak je známo, že některé hollywoodské hvězdy neváhaly pozastavit svoji kariéru a narukovaly (nejznámější z nich je asi James Stewart). John Wayne si podal žádost do vojenské zpravodajské služby a podnikl řadu cest po vojenských základnách v Tichomoří.

 

A samozřejmě také točil propagandisticky zabarvené válečné filmy. Většina z nich ale po válce upadla v zapomnění. Nebo snad dnes někdo řadí mezi klasiku snímky jako Flying Tigers (1942), The Fighting Seabees (1944) či Zpátky do Bataan (1945)? Ono na tom ale není nic zvláštního, neboť většina filmů, jejichž prostřednictvím Hollywood podporoval americké válečné úsilí, byla tzv. na jedno použití (čest výjimkám, jakými byly Paní Miniverová a Casablanca). Paradoxem nicméně zůstává, že několik let po porážce nacismu a fašismu natočil Wayne válečný film, který tento osud rozhodně nepotkal a který mu dokonce vynesl oscarovou nominaci – V píscích Iwo Šimy (1949).

 

 

Duke

Nejplodnějším obdobím Wayneovy herecké kariéry byla bezpochyby 50. a 60. léta. Filmů, v nichž se tehdy objevil, byly desítky, ty nejlepší z nich pak režírovali jeho osvědčení spolupracovníci John Ford a Howard Hawks. Jako první zmiňme Stopaře (1956), vynikající „westernový thriller“, ve kterém Wayne ztvárnil bývalého kavaleristu, jemuž Komančové zabijí bratra a unesou neteř. Wayneův Ethan Edwars (tak se jeho postava v tomto filmu jmenuje) není klasickým klaďasem, chová se velmi tvrdě a trpí silnými předsudky vůči indiánům. Během své dlouhé a strastiplné cesty za pomstou však projde pozoruhodnou osobní proměnou. A způsob, jakým Wayne tuto proměnu zachytil, byl jedním slovem nezapomenutelný! Jak je možné, že Stopaři nezískali ani jednu jedinou nominaci na Oscara?

 

Z Wayneovy spolupráce s Fordem zmiňme ještě Muže, který zastřelil Liberty Valance (1962). Tento mistrovský snímek, v němž byl Wayneovým hereckým partnerem James Stewart, nabídl velmi odvážný a netradiční pohled na mýty, jež si s érou hrdinných kovbojů často spojujeme. Toma Doniphona, kterého zde Wayne ztvárnil, pak můžeme označit za velmi smutnou, ne-li tragickou, postavu. A přestože ani Muž, který zastřelil Liberty Valance nezískal žádného Oscara, představuje společně se Stopaři vrchol Wayneovy spolupráce s Johnem Fordem.

 

Westerny, které Wayne točil s Howardem Hawksem, byly podstatně odlehčenější a přímočařejší. Ale také mezi nimi najdeme několik fantastických kousků. Nejznámějším z nich je asi Rio Bravo (1959), jehož prostřednictvím se Wayne vypořádal se snímkem V pravé poledne. Není žádným tajemstvím, že Wayne tento oscarový a divácký hit neměl rád a označil jej za antiamerický. Ještě lepší než Rio Bravo však bylo El Dorado (1966). Bylo sice natočeno podle téže formulky, ale svého předchůdce překonalo ve všech ohledech. Ve Waynově filmografii asi nenajdeme mnoho snímků, které by byly tak vtipné, milé a zábavné jako El Dorado.

 

Ať už Wayne točil westerny s Johnem Fordem nebo Howardem Hawksem, neměl v nich chybu. Není tedy divu, že si postupně vysloužil přezdívku „Duke“ (Vévoda). Jeho pozicí pak neotřásly ani rozporuplně přijaté snímky jako Alamo (1960) či Zelené barety (1968), přičemž první z nich Wayne sám režíroval a na druhém z nich se coby režisér spolupodílel. Oba filmy každopádně reflektovaly Wayneovy občanské postoje, zejména pak Zelené barety, jež otevřeně podporovaly válku ve Vietnamu. Kritika, která se na Wayneovu hlavu snesla, byla poměrně ostrá a sám herec byl některými lidmi označen za reakcionáře či pravicového extremistu. V této souvislosti je třeba zmínit také skutečnost, že byl Wayne zarytým antikomunistou a členem Motion Picture Alliance for the Preservation of American Ideals.

 

 

Kovbojův podzim

Přízeň publika si John Wayne udržel až do konce svého života. V roce 1964 mu sice byla diagnostikována rakovina plic, Wayne ji však na nějaký čas dokázal překonat. Přestože přišel o část plíce a během natáčení musel používat kyslíkovou masku, objevoval se v dalších a dalších westernech, přičemž o některých (El Dorado) už byla řeč. Ba co víc, za jeden z nich získal i Oscara. Oním westernem byl Maršál (1969), který se o mnoho let později dočkal velmi úspěšného remakeu nazvaného Opravdová kuráž (2010). I když slovo remake může být v tomto případě poněkud zavádějící, neboť oba filmy vychází z knižní předlohy Charlese Portise. Každopádně je třeba říci, že Wayne svého prvního a zároveň posledního Oscara nezískal pouze za zásluhy – jeho stárnoucí a nerudný maršál Rooster Cogburn je opravdu šťavnatou a zábavnou (a do jisté míry i dojemnou) postavou.

 

Během 70. let natočil Wayne hned dva pozoruhodné westerny. Tím prvním bylo Rio Lobo (1970) a nerežíroval jej nikdo jiný než Howard Hawks. A tím druhým byl Střelec (1976) Dona Siegela, v němž Wayne ztvárnil postavu stárnoucího pistolníka, který se dozvídá, že mu zbývá posledních pár týdnů života. Tušil snad Wayne blížící se konec? Ať už tomu bylo jakkoliv, v lednu roku 1979 rakovina opět udeřila a 11. června téhož roku se John Wayne odebral na věčnost. Zanechal po sobě sedm dětí a spoustu krásných filmů.

 

John Wayne byl možná kontroverzní osobnost, ale také člověk, který miloval život a svoji vlast. A samozřejmě také jedinečný westernový herec, jehož charisma zdobí nejeden pozoruhodný snímek. Přestože od jeho smrti uplynulo již téměř čtyřicet let, umísťuje se Wayne v anketách o nejoblíbenějšího herce dodnes velmi vysoko. Není to snad dostatečně výmluvný důkaz o jeho nesmrtelnosti?

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.