Ridley Scott: Filmový malíř napříč žánry

Email Tisk PDF

Ridley ScottPo Clintu Eastwoodovi a Woody Allenovi vstupuje v těchto dnech do klubu aktivních filmových mistrů, kteří oslavili již osmdesáté narozeniny, také Ridley Scott. Přestože za svou kariéru nezískal ani jednoho Oscara, pyšní se tak početnou fanouškovskou základnou jako málokdo jiný z jeho kolegů. A nic na tom nemění fakt, že jeho poslední filmy – s výjimkou vynikající sci-fi Marťan – vyvolaly u diváků i kritiků spíše rozporuplné reakce.

 

 

 

Od reklamy k filmu

Ridley Scott se narodil 30. listopadu 1937 v anglickém South Shields. Po absolvování londýnské Royal College of Art začal působit v BBC coby režisér a návrhář výpravy televizních seriálů. Toto angažmá však Scotta příliš neuspokojovalo, a tak se za nějaký čas vrhl do světa reklam. Za těch deset let, které v něm strávil, natočil neuvěřitelných 2000 reklam, z nichž některým se dostalo nebývalé pozornosti (zejména reklamě na počítače Apple).

 

Jenže i svět reklam začal být pro Scotta postupně příliš malý, a tak téměř čtyřicetiletému režisérovi nezbylo nic jiného než zkusit své štěstí u filmu. A vyplatilo se! Působivé historické drama Soupeři (1977) natočené podle povídky Josepha Conrada možná nevydělalo velké peníze, ale na filmovém festivalu v Cannes získalo cenu za nejlepší debut, což vyslalo jasný signál, že se na scéně objevil další režisér, který by jednou mohl v Hollywoodu něco znamenat.

 

 

Průkopník žánru sci-fi

O dva roky později se věštba naplnila způsobem, který musel překvapit snad každého. V optimistické atmosféře Hvězdných válek a Blízkých setkání třetího druhu vypustil Scott do kin sci-fi horor Vetřelec (1979) a položil tak základy další z úspěšných filmových sérií. Zdánlivě jednoduchá story o tom, kterak posádka jedné vesmírné lodi narazila na vraždící mimozemskou bytost, posloužila Scottovi jako jedinečná příležitost k experimentu s diváckým strachem. A nejlepší na tom všem je, že ani dnes neztrácí Vetřelec nic ze své působivosti (z dalších dílů se mu vyrovnal pouze ten druhý od Jamese Camerona, byť malinko změnil žánr).

 

Po úspěchu Vetřelce si Ridley Scott mohl natočit prakticky cokoliv, výsledkem nicméně byla další sci-fi. Tentokrát ale o poznání filozofičtější a romantičtější. Ano, řeč je o Blade Runnerovi (1982), adaptaci novely Philipa K. Dicka Sní androidi o elektrických ovečkách?, o jejímž vzniku a cestě za slávou byly dodnes popsány stohy papíru. Příběh bývalého elitního policisty v podání vynikajícího Harrisona Forda, který je pověřen likvidací několika nepohodlných replikantů, aby se sám nakonec do jednoho z nich zamiloval a začal pochybovat o vlastní existenci, převedl Scott do podoby, se kterou sám nebyl dlouhá léta spokojen a pro kterou ani tehdejší diváci neměli přílišné pochopení. Přesto lze ale Blade Runnera označit za nejlepší film, jaký kdy Ridley Scott natočil. A nestal-li se ve své době hitem, status kultovního díla, který si o několik let později vysloužil, tuto křivdu bohatě odčinil. Asi netřeba dodávat, že je v našich kinech momentálně k vidění velmi zdařilé pokračování Blade Runner 2049 v režii Denise Villeneuvea…

 

 

Vstříc žánrovým experimentům!

Přestože je dnes Ridley Scott známý svou žánrovou všestranností, ne vždy se mu tato žánrová všestrannost vyplácela a vyplácí. Výpravná fantasy Legenda (1985) je dnes možná diváckým evergreenem, svého času ji ale od neúspěchu nezachránila ani herecká účast Toma Cruise. A přestože ani romantický thriller Ten, kdo mě hlídá (1987) a akční krimi Černý déšť (1989) nelze označit za nevydařené filmy, ve Scottově filmografii dnes působí spíše nevýrazně.

 

Mnohem většímu uznání se Scottovi dostalo za dámskou road movie Thelma a Louise (1991). Vyprávění o dvou kamarádkách (v podání excelentních Susan Sarandonové a Geeny Davisové), které se rozhodly utéct od svých nudných životů a potkal je osud, který rozhodně nečekaly, dokonce vyneslo Scottovi jeho první (a bohužel neproměněnou) oscarovou nominaci.

 

Za skutečný mistrovský počin pak lze označit historický velkofilm 1492: Dobytí ráje (1992), jehož prostřednictvím Scott nahlédl do nitra slavného objevitele a mořeplavce Kryštofa Kolumba (zde nezapomenutelný Gerard Depardieu). Přestože americké publikum tento znamenitý kousek spíše ignorovalo, to evropské pro něj pochopení určitě mělo. Paradoxem nicméně je, že slavné se 1492: Dobytí ráje stalo především díky Vangelisově hudbě (pro úplnost dodávám, že Vangelis složil hudbu i pro Blade Runnera).

 

 

Ridley a Russell

Řadu let bylo pro Ridleyho Scotta typické, že neměl svého dvorního herce. Mohla za to jeho povaha či pouhá náhoda? Těžko říci, nicméně s příchodem nového tisíciletí se situace změnila. Právě tehdy totiž Scott uvedl do kin svůj další historický velkofilm, a sice Gladiátora (2000). Přestože se jednalo o klasický revenge movie s nemálem historických nepřesností, jeho kvality byly nesporné a divácký i oscarový úspěch zcela zasloužený (jen ten Scott pozlacenou sošku nakonec zase nezískal). Předně ale proslavil tehdy ne tak úplně známého australského herce Russella Crowea.

 

S Crowem si Scott porozuměl natolik dobře, že spolu v příštích letech natočili další čtyři filmy. A je zcela na vás, zda máte raději půvabnou romantickou komedii Dobrý ročník (2006), skvostné kriminální drama Americký gangster (2007), zneklidňující špionážní thriller Labyrint lží (2008) nebo dobrodružného Robina Hooda (2010). Nezbývá než doufat, že se cesty těchto dvou filmových velikánů ještě někdy sejdou, i když prequel Gladiátora, o němž se svého času také mluvilo, si asi dnes málokdo umí představit.

 

 

Ani sebevětší mistr se nezavděčí všem…

A Ridley Scott by o tom mohl vyprávět. Teď není řeč o dalším z jeho historických velkofilmů, nádherném Království nebeském (2005), jehož prostřednictvím se vydal do doby křížových výprav. Řeč není ani o syrovém válečném dramatu Černý jestřáb sestřelen (2001), za nějž byl zatím naposledy (a opět neúspěšně) nominován na Oscara. Řeč je naopak o sci-fi Prometheus (2012), ze které se vlastně nakonec vyklubal prequel Vetřelce a na kterou Scott letos navázal dalším problematicky přijímaným snímkem Vetřelec: Covenant.

 

Zavděčit se velkému množství diváků nedokázal Scott ani prostřednictvím biblického velkofilmu o Mojžíšovi s názvem EXODUS: Bohové a králové (2014), byť ani za něj se rozhodně stydět nemusí. Jiné už to bylo s Marťanem (2015). Realisticky pojatá sci-fi o vědci, který shodou nešťastných náhod ztroskotá na Marsu a musí se naučit přežít v jeho nehostinných podmínkách, se stala finančně nejúspěšnějším počinem Scottovy kariéry a získala nejednu oscarovou nominaci. A umlčela všechny, kteří tvrdili, že už je Scott unavený či vyhořelý.

 

A nezbývá než doufat, že se totéž povede také dramatu Všechny prachy světa, které by začátkem příštího roku mělo dorazit i do našich kin. Ve svých osmdesáti letech má Ridley Scott na svém kontě spoustu krásných filmů, z nichž některé si vydobyly slávu hned a jiné později. A věřme, že jich pár ještě přibyde. Tak všechno nejlepší, Mistře!

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 


Akademie Literárních novin vás zve na kurz

Soudobé československé a české dějiny – významná výročí 2018

Lektory kurzu jsou vědečtí pracovníci Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky

Oldřich Tůma a Jiří Kocian.

Kurz se zabývá československými a českými soudobými dějinami v souvislosti s významnými výročími roku 2018: 1918 vznik samostatného státu ČR, 1938 Mnichovská dohoda, 1948 komunistický převrat a 1968 konec Pražského jara, a to v kontextu mezinárodních souvislostí včetně studené války.

Středa a čtvrtek 10. a 11. ledna 2018 * 10:00 hod. až 16:00 hod. * 20 účastníků * Korunní 810/104, budova D, Praha 10-Vinohrady * 2400 Kč včetně oběda a občerstvení

Kurz je akreditován MŠMT ČR

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB