Andrej Končalovskij: Rusko Putina zničilo

Email Tisk PDF

Končalovskij A foto Poltrussia comAndrej Končalovskij (80) je velký ruský filmový režisér a vykladač mentality svých krajanů. V souvislosti s jeho novým filmem z rusko-německé koprodukce pod názvem Ráj, který byl uveden do německých kin koncem letošního července, s ním připravil týdeník Der Spiegel obsáhlý rozhovor.

 

 

 

Andreji Sergejeviči, váš nový film se jmenuje Ráj. Přitom se jedná o osud tří lidí ve válce, kteří nakonec nepřežijí: německý důstojník SS, francouzský policista a ruská aristokratka, která žije ve Francii. A zachrání dvě židovské děti. Značná část filmu se odehrává v koncentračním táboře. Řekl jste ale, že to přesto není film o holocaustu, nýbrž o pokušení zla. O tom, jak si lidé chtějí vytvořit svůj vlastní ráj. Jak to myslíte?


Když jsem přemýšlel o tom, jak má vypadat můj filmový hrdina – důstojník SS Helmut – urozený idealista, který cituje Tolstého a Čechova a má od Himmlera za úkol odhalit korupci mezi šéfy koncentračních táborů, tak jsem si ho představoval jako anděla. Měl dobře a přesvědčivě vypadat, aby vše, co říká, se poslouchalo jako pravda. Z toho vzniká velká rozpolcenost, kterou jsem chtěl ve filmu vyjádřit. Protože Helmut je přes to všechno přesvědčený nacista. Nechtěl jsem, aby to měl divák jednoduché při identifikaci zla a lží nacismu. To už bylo uděláno tak často, že se to téměř nedá vydržet. Navíc bych rád divákovi věřil, že si udělá sám svůj závěr. Když diváci odcházejí z mých filmů, nevědí přesně, co se stalo. Jsou vyrušeni, a toto vyrušení je pro mne důležité. Globální zlo není jednoduché, je velmi komplikované.

 

 

A o to složitější je přenést to na filmové plátno.
Jak toto lákání zla v tomto případě působí, to se mi ukázalo teprve tehdy, až byl film hotový. Je to velká iluze myslet si, že režisér může realizovat myšlenku, kterou si předtím vymyslel. Fellini jednou řekl, že rozhodující moment se dostaví až v závěru produkce, kdy dojde ke střihu – to je okamžik, kdy se ti tvůj film dívá přímo do očí.

 

 

Jen těžko jste se rozhodoval natočit Ráj. Proč?
Pokud budeme uvažovat v obyčejném veřejném vnímání, tak je vlastně nemožné natočit ještě jeden film o holocaustu. Jedním ze současných problémů je zkracující se paměť. Mladí již nic nevědí, vše je na internetu. Na druhé straně vede přebytek informací k banalizování. Holocaust? To známe, říkají mnozí. Proto musím točit tak, aby lidé nemohli říci, že to už viděli u Spielberga. Vlastní život v koncentračním táboře jsem ukázal jenom sedm minut.

 

 

Je to černobílý film s dlouhými monology. Funguje něco takového v dnešní době trháků?
Jsem v Rusku ve šťastné situaci, kdy nemusím myslet na distribuci. Když jsem žil v Americe, bylo to jinak.

 

 

Ruští kritici si stěžují, že ve filmu není žádná katarze, žádná duševní očista. Toto zmatení možná souvisí s tím, jak přestavujete toho německého důstojníka SS.
Miluji svoje hrdiny, miluji také Helmuta. Člověka nemiluješ přece proto, že je dobrý. Miluješ ho a nevíš proč. Ale trpíš, když není tím správným. Dělám filmy pro ty lidi, kteří dnes už nechodí do kina, chci je přitáhnout nazpět. Jsou to filmy pro rodiče, ne pro děti. Proto jsem sepsal prohlášení, že při mých filmech se do kina nesmí přinést popcorn. A ti, kteří přijdou, tam sedí bez popcornu. To je zajímavý filtr.

 

 

Také ruská aristokratka Olga, kterou hraje vaše žena Julia Vysockaja, mnohé ruší. Sedí v koncentračním táboře a padne důstojníikovi SS kolem krku, protože ji chce zachránit. Řekne mu, že je představitelem národa, jehož velikost ho opravňuje k jakékoliv krutosti. Pekelná věta.
To je ta nejnižší úroveň, na kterou tato žena klesla. Rozumí tomu, co řekla. Také v tom je ona ambivalence: Nikdy nevíme, čemu budeme dnes nebo zítra věřit. Jedna iluze nahrazuje druhou.

 

 

V Rusku jde právě do kin film Christophera Lamberta Sobibor. Pojednává o ruském důstojníkovi, který organizuje masový útěk z vyhlazovacího tábora Sobibor. Stane se vítězem v nerovném boji s fašistickou vyhlazovací mašinerií – tak se to píše v reklamním textu – protože s ním je pravda, s fašisty je lež. Je to běžný ruský pohled na toto období?
To je jednoduše banalizace. K Rusku patří dualita myšlení. Jsme archaický národ, většina lidí ještě žije v době kamenné, ale využívá přitom iPhone. A pokud jde o náš systém hodnot ve vztahu k Evropě, jsme ještě v 11. a 12. století, kdy nebyla žádná buržoazie, žádné občanstvo. O tom už psal Marx. U nás například nikdy nebylo vlastnictví. Když člověk nic nevlastní, co by mohl bránit, nebo mohl prodat, potom ani nechápe, co je tržní hospodářství. Proto ani nemohou mnozí Rusové pochopit Němce a naopak: Mají jiný systém priorit. Ruský systém myšlení je navíc bipolární: Je tam buď světlo, nebo tma, černá, nebo bílá. To je jedna z příčin krizového vývoje v naší společnosti. Dialog mezi levicí a pravicí nikdy v Rusku nevede ke smíření nebo k přání o dohodě.

 

 

Ráj vznikl v době, jak jste řekl, kdy Rusko bylo vystaveno tlaku. Pak je dobře, když Němci uvidí film, který jim Rusko trochu vysvětlí. Co především?
Že umíme nejenom vyrábět tanky, ale také pěstovat růže. A že umíme udělat vážný film.

 

 

Ve vašem předchozím filmu se jednalo výlučně o Rusku. V Bílých nocích pošťáka Alexeje Trjapicyna ukazujete vesnici, ve které se už nic nevyrábí. Ukazujete alkoholismus, ohlupující televizi, korupci a lidi, kteří mluví už jen vulgárním slangem. Mnozí to považovali za ponížení Ruska.
Nevidím v mém filmu žádné ponižování Ruska. Ukazuje se tam jednoduše život lidí, které mám rád a kteří – jakkoliv to vypadá podivně – netrpí. Také to je výrazem archaického ruského světa. Čím tam mohou tyto lidi rušit západní sankce? Je to směšné, žijí celý svůj život pod sankcemi. Nepobíhají sem a tam a nehledají francouzský camembert, když najednou zmizí z regálů. Film o ruské provincii byl pro mne důležitý, protože jsem se ještě jednou přesvědčil o tom, že Rusové disponují neuvěřitelnou schopností odporu.

 

 

Se státem mají málo co do činění.
Náš lid se nikdy nepodílel na řízení státu a nikdy se neučil hospodařit. Stát nemůže Rusy k ničemu nutit. A když Západ vyhlásí sankce, lid začne být vlastenecký. Když začne válka, jsme okamžitě jednotní. Když ale válka není, mizí národní idea.

 


Ve vaší zemi je všechno možné, řekl jste při jednom vystoupení – kromě reforem.
Měl jsem na mysli úspěšné reformy. Ještě jsme nepochopili náš ruský kulturní kód, ten německý je mi pochopitelnější než náš. Rus je rolník, Němec dědičně zemědělec nebo buržoa. A účastní se na věcech veřejných. Rolník má zcela jiné vlastnosti. Je vždy nepřátelský vůči státu, protože mu neustále něco bere. Západ to není schopen pochopit. CIA se v devadesátých létech domnívala, že u nás dojde k hladovým bouřím. Úplný nesmysl. V Rusku nemůže nikdy dojít k hladovým bouřím, protože Rusové jsou vždy připraveni hladovět. Jejich trpělivost je tak velká, že mohou přežít nespravedlnosti.

 

 

Při současném sklonu k nestřídmosti?
Už Dostojevskij řekl: Ruský člověk je buď zvíře, nebo anděl. Pokud nevěří v boha, může se změnit v nejhroznější bestii. Tomu málokdo rozumí, i pro nás samotné je těžké to pochopit.

 

 

Je z vašeho pohledu Putin tím člověkem, kterého teď ruský lid potřebuje?
Mnozí říkají, že Putin zničil Rusko. Je to právě naopak: Rusko zničilo Putina. Na začátku byl prozápadní, ale když viděl tu situaci u nás... Je to, jako by musel neustále vyrovnávat pohybující se tektonické desky, aby nedošlo k zemětřesení. Putin slyší tektoniku, slyší masy. Je pro něj ale jako pro každého ruského vládce těžké vést stát, jehož obyvatelé nemají žádnou představu o demokracii, nepodílejí se na řízení státu a kteří podle neotřesitelné tradice dobrovolně delegují všechnu moc jednomu člověku. A poté očekávají, že se ta moc bude o ně starat, ale sami nic neudělají. Náš historik Vladimir Bulgakov řekl, že liberálové nechápou, že si ruský lid vytvoří právě tu moc, která odpovídá jeho představám o moci.

 

 

Rus není válečník, říká se, ale současná vlastenecká nálada je iritující. V jedné anketě říká 86 procent, že svět se bojí Ruska. A 75 procentům se to líbí. Považujete to za dobré?
To, že se svět obává Ruska, to není vina Rusů. Západ na nás vytváří tlak, také převrat na Ukrajině byl iniciován zvenčí. Současný světový řád odpovídá zájmům Ameriky.

 

 

O Ukrajinu se teď raději nebudeme přít.
Proč přít? Uvedu vám citát z jednoho článku bývalého českého prezidenta Václava Klause: Současnou situaci vyprovokovala západní Evropa a USA, oba chtěli konfrontaci s Ruskem a využili k tomu Ukrajinu jako nešťastný nástroj. Putin tuto situaci nevyprovokoval.

 

 

Klaus je velmi kontroverzní člověk a všechno ostatní, jen ne objektivní.
Jedná se o konflikt dvou civilizací. Mezi tak rozdílnými světy je vždy nepřátelství. Západní člověk se bude vždy Rusů bát, i když k tomu není důvod. Pak se s ním ale napije vodky a všechno je v pořádku.

 

 

Žijete dílem ve Francii, dílem v Itálii. A říkáte: S Evropou je to špatné. Bezpáteřní imitace demokracie, politická korektnost, multikulturalismus působí Evropě zkázu. To ale zní velmi apodikticky. Je to z ruského pohledu opravdu tak zlé?
I papež František říká, že v Evropě nejsou žádné nové ideje. To je tragédie, která komickým způsobem souvisí s absencí jakéhokoliv nedostatku. Když má člověk materiálně všechno a cítí se zcela svobodný, pak se stává pomalu intelektuálním zvířetem. Zvyšování produktivity se stalo obsesí, stejně jako absolutizace lidských práv. Když jsou práva člověka hodnocena výše než jeho povinnosti, ničí to občany a koneckonců i stát. U Němců se to nestane, znají svoje povinnosti, funguje tu stát. Ale u Italů, Španělů a co teprve u Řeků? Univerzální lidská práva jsou iluze, bolševická iluze. Stejně jako multikulturalismus – různé kultury se rozvíjejí různou rychlostí.

 

 

Myslíte si také, že jednotná Evropa je iluze?
Kolosální iluze. Očekávám určité znovuzrození národního ducha v evropských zemích. V Evropě sázím na Německo. Vy jste z mého pohledu nejdůležitější filozofický národ.

 

 

Přeložil Miroslav Pavel.

 

 

Andrej Končalovskij
(*20. srpna 1937, Moskva) je autorem téměř 30 filmů a zhruba stejně tolik napsal filmových scénářů. Inscenoval opery a divadelní představení v Paříži, Miláně a New Yorku. Svoje osmdesáté narozeniny oslavil v plném pracovním nasazení v Itálii s rodinou, kde žije. Téměř 10 let působil ve Spojených státech – od roku 1980 až do začátku devadesátých let. Právě proto bývá někdy v učebnicích nazýván sovětsko-americkým režisérem. Filmy z toho období – Mariini milenci (1983), Splašený vlak (1985) a Tango a Cash (1989) – patří dnes mezi klasiky anglojazyčného filmu. Ten poslední je zajímavý i tím, že ho Končalovskij nemohl dokončit, protože výrazně překročil výrobní náklady a producent pověřil dotočením jiného režiséra. Jeho poslední film Ráj obdržel v Benátkách v roce 2016 Stříbrného lva. Je také nositelem Křišťálového glóbu, který obdržel na 45. Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 2010. Andrej Končalovskij pochází z významné ruské umělecké rodiny, jeho otec – Sergej Michalkov je mimo jiné autorem dvou textů sovětské a následně ruské hymny, jeho bratr, filmový producent Nikita Michalkov, získal v roce 1994 Oskara za režii filmu Unaveni sluncem. Končalovskij používá jméno své matky, která byla básnířka a překladatelka.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 


Akademie Literárních novin vás zve na kurz

Soudobé československé a české dějiny – významná výročí 2018

Lektory kurzu jsou vědečtí pracovníci Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky

Oldřich Tůma a Jiří Kocian.

Kurz se zabývá československými a českými soudobými dějinami v souvislosti s významnými výročími roku 2018: 1918 vznik samostatného státu ČR, 1938 Mnichovská dohoda, 1948 komunistický převrat a 1968 konec Pražského jara, a to v kontextu mezinárodních souvislostí včetně studené války.

Středa a čtvrtek 10. a 11. ledna 2018 * 10:00 hod. až 16:00 hod. * 20 účastníků * Korunní 810/104, budova D, Praha 10-Vinohrady * 2400 Kč včetně oběda a občerstvení

Kurz je akreditován MŠMT ČR

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB