James Bond je věčný

Email Tisk PDF

 

Bond 007 přebalZatímco na druhém programu České televize můžeme znovu sledovat filmy s Jamesem Bondem, není na škodu připomenout si skutečnost, že nejdelší filmové sérii všech dob bude koncem letošního roku neuvěřitelných 55 let. Za tuto dobu se agent 007 dočkal čtyřiadvaceti filmů, šestkrát změnil tvář a mnohokrát zachránil svět (to už se počítá opravdu těžko, protože v některých filmech to stihl i vícekrát). A přitom to celé začalo tak nenápadně...

 

 

 

Fleming. Ian Fleming!

Ian Lancaster Fleming se narodil v roce 1908. A přestože jeho život nebyl příliš dlouhý (zemřel v roce 1964), rozhodně nelze říci, že by nebyl plodný a mimořádně pestrý. Diplomatem se stát nemohl, protože tato profese byla vyhrazena jeho staršímu bratrovi. Velmi brzy se z něj ale stal úspěšný novinář a protože dobře ovládal několik jazyků (francouzština, němčina a ruština), měl dveře do světa otevřené. Ani úspěchy na poli žurnalistiky však Fleminga neuspokojily natolik, aby nezkusil své štěstí s jinými profesemi.

Nejprve se Fleming stal bankovním úředníkem, ale ani u tohoto povolání moc dlouho nevydržel. V roce 1939 se totiž setkal s kontradmirálem Johnem Godfreym, který zrovna hledal někoho vhodného na pozici svého pobočníka. A tušíte správně, že se jím nakonec stal právě Fleming, kterému v té době bylo pouhých jedenatřicet let! Špionáži se věnoval po celou II. světovou válku. A když nejkrvavější válečný konflikt skončil, řekl svým přátelům, že napíše její dějiny. Ale místo nich napsal něco trochu jiného...

 

Bond. James Bond!

V roce 1953 vydal Ian Fleming svůj první román. Jmenoval se Casino Royale a jeho hrdinou byl tajný britský agent James Bond. Bond byl sice do značné míry Flemingovým alter egem, jedna z mnoha legend ovšem praví, že když Fleming tuto postavu vymýšlel, měl před očima Caryho Granta, který byl v té době považován za ideál mužské krásy. Čtenáři si nicméně postavu agenta 007 nesmírně oblíbili (nechyběl mezi nimi ani budoucí americký prezident John F. Kennedy) a odměnou za jejich přízeň jim bylo třináct dalších románů a povídkových souborů, v nichž se James Bond objevil (poslední byl vydán až po Flemingově smrti).

Úspěch bondovských románů postupně vyvolal velký zájem také ze strany filmařů. Jedním z nich byl i producent Albert R. Broccoli – a právě on položil základy celé bondovské série, o níž pojednává tento článek. Broccoli si opatřil práva na Flemingovy knihy, angažoval režiséra Terence Younga (což byla věru šťastná volba), ale musel ještě najít někoho, kdo by filmovému Bondovi vdechnul život. Cary Grant, kterému už v té době táhlo na šedesát, prý byl ochoten do toho jít, ale pouze v rámci jednoho filmu. Nezbylo tedy nic jiného než poohlédnout se po někom novém.

Terence Young měl sice políčeno na neznámého Richarda Johnsona, ale tomu údajně chyběly herecké zkušenosti. A tak byl nakonec vybrán mladý skotský herec Sean Connery. Fleming z toho měl sice pramalou radost (prý Connerymu přezdíval „ta skotská lopata“), ve finále ale také on musel uznat, že na tom „mladíkovi“ něco je. Connery byl totiž jako Bond naprosto dokonalý – měl charisma, urostlou postavu, smysl pro ironii a za každé situace působil vysoce elegantním dojmem. A právě Connery měl také nemalou zásluhu na tom, že tak, jak si čtenáři zamilovali Bonda literárního, zamilovali si diváci toho filmového.

Broccoli však svoji sérii neodstartoval adaptací románu Casino Royale. Odstartoval ji snímkem Dr. No (1962), který se opíral až o šestou Flemingovu knihu s agentem 007. Rozpočet činil pouhý 1 milión dolarů (z toho Connery inkasoval 100 tisíc coby svůj honorář), jen tržby z USA ale byly šestnáctkrát vyšší. Diváci dostali přesně to, co chtěli – akci, napětí, exotiku (děj se odehrával na Jamajce) a především nového a neokoukaného hrdinu. A nejlepší na tom všem je, že i dnes, s odstupem času, lze Dr. No s čistým svědomím označit za jednu z nejlepších filmových bondovek!

 

Zlatá éra

Jistě se najde nejeden čtenář, který mi dá za pravdu, když napíši, že 60. léta byla pro bondovskou sérii zlatou érou. Bond byl tehdy drsný, ale zároveň elegantní, jeho protivníci šílení, ale zároveň charismatičtí, a bondgirls krásné, ale zároveň oduševnělé. Nikdo si na nic nemusel hrát a Bondovy neřesti (z nichž většině holdoval i sám Fleming) nechávaly klidnými jak většinu diváků, tak cenzorů.

Po úspěchu Dr. No se Sean Connery objevil v dalších čtyřech bondovkách. Nejprve to byly Srdečné pozdravy z Ruska (1963), které dodnes skvěle fungují také jako klasický špionážní thriller. Vděčí za to jak chytře vystavěné zápletce, tak znamenitě zachycené atmosféře studené války. Skutečnost, že se v nich objevila jedna z nejkrásnějších bondgirls (Daniela Bianchiová), pak můžeme označit za velmi příjemný bonus.

Ta pravá bondománie však vypukla až v roce 1964, kdy měl premiéru Goldfinger. Díky němu už Bond nebyl „jen“ skvěle vycvičeným tajným agentem milujícím luxus, ale stal se doslova módní ikonou. Suverénem, který si poradí v každé situaci, řídí krásná auta (ano, Aston Martin DB5) a používá další „nádherné“ hračky z dílny pana Q (kterého až do roku 1999 představoval nezapomenutelný Desmond Llewelyn). Ohlas diváků byl jedním slovem obrovský a překonal jej pouze ohlas, jehož se dostalo další bondovce, geniálnímu Thunderballu (1965). Ten já osobně považuji za vůbec nejlepší film s Jamesem Bondem.

 

První krize

Bondovka Žiješ jenom dvakrát (1967) měla být posledním filmem se Seanem Connerym coby agentem 007. Důvod byl prostý: Connery už měl Bonda a mediálního humbuku, který jej provázel, plné zuby. Navíc toužil po tom, aby se jednou stal respektovaným hercem charakterních rolí (což se mu nakonec také podařilo). A tak si znovu oblékl smoking a vydal se do Japonska zachránit svět před další válkou. Ale...

Conneryho nástupcem v roli Bonda se stal australský manekýn George Lazenby. Což o to, volba to nebyla úplně špatná, ale Lazenby měl prostě smůlu. Jednak proto, že přebíral štafetu po zbožňovaném Connerym, jednak proto, že „vyfasoval“ zrovna ten příběh, na jehož konci se James Bond ožení a posléze ovdoví. A na něco takového nebylo publikum ještě připraveno. A tak se bondovka V tajné službě Jejího veličenstva (1969) nesetkala – navzdory svým nemalým kvalitám – s tak velkým úspěchem, na jaký byli producenti v čele s Broccolim zvyklí. Ba co více, otrávený Lazenby odmítl jít do další akce.

Na sklonku 60. let se tak bondovská série ocitla ve vážné krizi. Producentům tedy nezbylo nic jiného než vrátit se ke starému osvědčenému modelu, přemluvit Conneryho k ještě jednomu angažmá a mezitím začít s hledáním nového představitele agenta 007. Connery souhlasil a výsledkem byl film Diamanty jsou věčné (1971), zřejmě nejslabší bondovka, jaká kdy byla natočena. Ale odraz ode dna měl následovat velmi brzy...

 

Rogerova sedmička

Za nového představitele Jamese Bonda byl totiž nakonec vybrán Roger Moore. Šarmantní Angličan, kterému v té době táhlo na šestačtyřicet let (díky čemuž dodnes zůstává nejstarším představitelem agenta 007), okouzlil publikum už ve své první bondovce nazvané Žít a nechat zemřít (1973). Radost diváků a úleva producentů byly tak velké, že se Moore mohl coby Bond vrátit – a do roku 1985 se vrátil celkem šestkrát, vícekrát než – v rámci oficiální série – Connery.

Jestliže Connery filmového Bonda stvořil, pak o Rogeru Mooreovi můžeme říci, že filmového Bonda zachránil. Nenarážím teď pouze na situaci způsobenou Lazenbyho angažmá, ale také na skutečnost, že 70. léta byla obdobím, kdy se vkus filmového publika velmi měnil. Do módy se totiž začaly dostávat konspirační thrillery, horory a výpravné sci-fi produkce. A to, že zájem o filmy s Jamesem Bondem přetrval, byla především Mooreova zásluha.

Moore totiž velmi brzy pochopil, že nemá smysl napodobovat Conneryho (o což se Lazenby očividně pokoušel) a našel si k postavě agenta 007 svou vlastní cestu. V Mooreově podání byl Bond stále šarmantní a elegantní, ale tak nějak jinak než v podání Conneryho. Navíc byl vtipnější a vynalézavější. A prakticky všechny jeho mise byly úspěšné, výjimkou byla snad jen ta poslední s titulem Vyhlídka na vraždu (1985).

Z Mooreových sedmi bondovek je třeba vyzdvihnout – a to z důvodu jejich kvalit – hned čtyři: Vedle té první, Žít a nechat zemřít, to je Agent, který mne miloval (1977), Moonraker (1979) a Chobotnička (1983). Zatímco v případě prvních dvou se jedná o klasické bondovky, výslednou podobu dalších dvou už mírně ovlivnila enormní popularita jiných snímků (v případě Moonrakera to byly Hvězdné války, v případě Chobotničky pak Dobyvatelé ztracené archy). Pro úplnost ale ještě dodávám, že se Moore objevil také v bondovkách Muž se zlatou zbraní (1974) a Jen pro tvé oči (1981), přičemž ani jednu z nich bych rozhodně neoznačil za nepovedenou.

 

Nový začátek?

Přestože byl Moore coby Bond u diváků velmi populární, agentem 007 nemohl být napořád (jeho pozici neohrozil ani Conneryho návrat v „pirátské“, protože v Broccoliho produkci nenatočené, bondovce Nikdy neříkej nikdy z roku 1983). Jeho poslední bondovka Vyhlídka na vraždu byla přijata spíše s rozpaky a na Mooreovi už navíc začínalo být vidět, že je poněkud unavený. A tak se novým Bondem stal Timothy Dalton, třiačtyřicetiletý rodák z Walesu. Byla to ale dobrá volba? Dle mého ano.

Je sice pravda, že Dalton, jinak uznávaný shakespearovský herec, vnesl do bondovek určitou vážnost, ale také v jeho podání byl agent 007 velmi zábavnou a zajímavou postavou. Ale protože druhá polovina 80. let přála hlavně akčním hrdinům s tváří Sylvestra Stalloneho a Arnolda Schwarzeneggera, mohl Daltonův Bond působit na některé diváky až příliš subtilně a starosvětsky. A přijetí, kterému se bondovkám s Daltonem – Dech života (1987) a Povolení zabíjet (1989) – dostalo, této skutečnosti spíše odpovídalo.

Upadající tržby, pád železné opony a soudní tahanice o práva k dalším filmům. To vše způsobilo, že se bondovská série ocitla v další krizi. A aby toho nebylo málo, rozhodl se Dalton svoji roli opustit. Jak z toho ven? Jak přesvědčit publikum, že James Bond pořád ještě nepatří do starého železa a má co říci a nabídnout i po studené válce? Předně najít takového hereckého představitele, kterého budou milovat i davy!

 

Zpátky ve formě

Obsadit do role Jamese Bonda tehdy dvaačtyřicetiletého Pierce Brosnana (původem Ira) bylo mimořádně šťastné rozhodnutí. Brosnan měl totiž všechny předpoklady k tomu, aby uspěl a ne nadarmo se o něm coby Bondovi uvažovalo už v 80. letech. Co ale se samotným Bondem? Proti jakému nebezpečí ho postavit? I s tímto problémem se noví producenti série (Broccoliho nahradila jeho dcera Barbara) velmi úspěšně vypořádali.

První Brosnanova bondovka Zlaté oko (1995) byla svébytným komentářem k rozpadu Sovětského svazu a zároveň tolik potřebnou tlustou čarou za tím, co bylo a co už se vrátit nemohlo. Ve snímku Zítřek nikdy neumírá (1997) se pak Bond střetl se šíleným mediálním magnátem toužícím po rozpoutání nového světového konfliktu. Následovala asi Brosnanova nejlepší bondovka Jeden svět nestačí (1999), ve které se tentokrát nejednalo o nic menšího než o ropu. Jinými slovy, éra po studené válce nakonec nepřála hrdinům typu agenta 007 o nic méně.

Poslední Brosnanova bondovka nesla název Dnes neumírej (2002) a byla bondovkou jubilejní. Šlo totiž o dvacátý díl série a měla premiéru přesně 40 let poté, co do kin přišel Dr. No. A výsledek tomu odpovídal. Film byl doslova plný narážek na předchozí Bondova dobrodružství, bohužel to ale poněkud přehnal s inovacemi, a tak se diváci dočkali i takových „perliček“, jako byl neviditelný Aston Martin, zloduchův ledový palác či ničivá solární zbraň.

 

Co dál?

Navzdory faktu, že byl Brosnan u diváků velmi oblíben a jako jediný bondovský představitel se málem vyrovnal i samotnému Connerymu, rozhodli se producenti celé série roli agenta 007 přeobsadit. Jejich volba padla na sedmatřicetiletého anglického herce Daniela Craiga, který byl v té době znám spíše jako představitel záporných rolí. Vzedmula se obrovská vlna odporu, ale ani ta nezabránila tomu, aby se v následujícím roce začalo natáčet. Výsledek? Už první Craigova bondovka Casino Royale (2006) se setkala s velkým diváckým ohlasem, a to i přesto, že agenta 007 vrátila de facto na samý začátek jeho špionážní kariéry. Následovaly snímky Quantum of Solace (2008), Skyfall (2012) a Spectre (2015).

Jakkoliv vydařenými filmy bondovky s Danielem Craigem jsou, k bondovkám s Connerym, Moorem a Brosnanem mají hodně daleko. Chybí jim lehkost, humor a elegance. Jejich protagonista je až příliš vážný a často působí dojmem, že vlastně ani neví, jestli chce svoji práci dělat. Místo vodky s martini popíjí pivo a luxus ho prakticky nezajímá. Vlastně se ani moc neliší od jiných tajných agentů z jiných filmů.

Přesto se ale o budoucnost Jamese Bonda nebojím. Možná teď zažívá období mírného útlumu a nejistoty (v současné době se ani neví, kdo bude agenta 007 v příštím filmu hrát), ale všeho do času. Bond zažil už několik krizí a pokaždé z nich vyšel silnější. Nezbývá než doufat, že se mu to znovu podaří co nejdříve, protože jeho dobrodružství byla pro miliony diváků na celém světě vždy velkým zdrojem zábavy, radosti a útěchy!

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 03 Květen 2017 12:10 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB