Miloš Forman 85: Dobrý rodák z Čáslavi, který dobyl svět

Email Tisk PDF

Forman Miloš foto prtsc youtubeVe chvíli, kdy čtete tyto řádky, oslavil své 85. narozeniny jeden z nejslavnějších a nejlepších režisérů světového filmu – Miloš Forman. A ohlédneme-li se za jeho režijní tvorbou, nezbude nám asi než jen uznale pokývat hlavou.

 

 

Ať už Miloš Forman točil ve svém rodném Československu, Evropě či Spojených státech, vždycky byl svůj. A vždycky byl tím moudrým pánem, který uměl krásně vyprávět. Nejen filmy, ale také o jejich natáčení – a v neposlední řadě také o životě!

 

Smutné dětství a začátky u filmu

Miloš Forman se narodil 18. února 1932 v Čáslavi. Jeho dětství bylo poznamenáno tím, že za války přišel o oba rodiče (zahynuli v koncentračním táboře). Období dospívání strávil v Poděbradech, kde fungoval domov mládeže a internátní škola pro oběti II. světové války. Přihlásil se na studium DAMU, ale přijat už na něj nebyl, a tak začal studovat scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Ještě než toto studium ukončil, sešel se pracovně s legendárním Martinem Fričem při natáčení komedie Nechte to na mně (1955). A o dva roky později už pomáhal Alfrédu Radokovi s režií filmu Dědeček automobil (1957).

Zlom ve Formanově režijní kariéře přinesl rok 1963. Právě tehdy totiž poprvé režíroval samostatně – a to hned dvakrát. Výsledek? Povídkový snímek Kdyby ty muziky nebyly a především hořká komedie Černý Petr. Právě ta odstartovala období Formanovy slávy, byť sama žádné ocenění nezískala. Pokud si tedy pod tímto označením nepředstavujeme cenu Mladé filmové kritiky v Německu a podobná uznání.

 

Cesta k mezinárodnímu respektu a do Ameriky

Úspěch Černého Petra však byl velmi rychle zastíněn úspěchem dalších dvou filmů, které Miloš Forman během 60. let v Československu ještě stihl natočit. A nutno říci, že oba byly geniální! Ano, řeč je o Láskách jedné plavovlásky (1965) a Hoří, má panenko (1967). A je jen na vás, zda dáváte přednost plachým pohledům Hany Brejchové nebo rozkradené tombole. Úspěch těchto filmů se však neomezil pouze na Československo a Evropu. Své početné příznivce si našly také za oceánem, přičemž oscarové nominace byly jen onou pověstnou třešničkou na dortu. Nespokojený byl snad jen věhlasný Carlo Ponti, který film Hoří, má panenko produkoval a stěžoval si na jeho příliš sarkastický tón. A pak ještě jedna nejmenovaná politická strana...

Po událostech ze srpna roku 1968 nezbylo Miloši Formanovi nic jiného než opustit rodné Československo a odejít do Spojených států. Přestože se už v té době těšil pověsti vysoce respektovaného umělce, musel si i zde své místo na výsluní velmi těžce vybojovat. A skutečnost, že jeho první americký film, výborná černá komedie Taking Off (1971), z komerčního hlediska (kritikům se ale celkem líbil) zcela propadl, mu jeho situaci příliš neulehčila.

 

Čech, který dobyl Hollywood

Netrvalo ale dlouho a Miloš Forman rozšířil řady evropských filmařů (Charles Chaplin, Alfred Hitchcock, Fred Zinnemann), kterým se podařilo dobýt Hollywood. Stalo se tak prostřednictvím snímku Přelet nad kukaččím hnízdem (1975), geniální adaptace románu Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola ven. Vzhledem k jeho proslulosti asi není třeba jej podrobněji představovat. Přestože sám Forman o něm mluví jako o českém filmu, americké publikum z něj bylo doslova nadšené. A spolu s ním také Akademie, která jej ocenila Oscarem ve všech pěti hlavních kategoriích (nejlepší film, režie, scénář a mužský a ženský herecký výkon v hlavní roli). Něco takového se povedlo už jen dvěma jiným filmům (Stalo se jedné noci a Mlčení jehňátek).

Navázat na takovýto úspěch nebylo zrovna lehké. Miloš Forman se o to ale přece jen pokusil a natočil muzikál Vlasy (1979). Výsledkem byl sice opět film, který dosahoval jedinečných kvalit, divácký zájem však tentokrát příliš velký nebyl. Psal se totiž konec 70. let, válka ve Vietnamu již byla minulostí (byť trauma z ní přetrvávalo) a na kulturu hippies se pomalu začalo zapomínat. Nabízí se tedy otázka: Vedly by si Vlasy u diváků lépe, kdyby je Forman natočil o pár let dříve? Tak či tak, pozici jednoho z nejlepších muzikálů, jaký byl kdy natočen, jim už nikdo neodpáře.

 

Zlatá osmdesátá

Možná se mnou nebudete souhlasit, ale 80. léta byla dle mého názoru nejšťastnějším obdobím Formanovy režijní kariéry. Během této dekády natočil hned tři geniální (zase to slovo) filmy, byť pouze jeden z nich oslovil i širší publikum. Tím prvním bylo kostýmní drama Ragtime (1981), brilantní filmový přepis stejnojmenného románu E.L. Doctorowa. Jakkoliv přesvědčivě se Formanovi podařilo zachytit atmosféru jazzového věku a rasové segregace, odezva u diváků nebyla ani zdaleka tak velká, jakou by si Ragtime zasloužil.

Zcela opačný osud potkal Amadea (1984). Toto (částečně) životopisné drama zachycující osudy geniálního skladatele Wolfganga Amadea Mozarta pojal Forman jako souboj mezi genialitou (zosobňovanou právě Mozartem v ojedinělém podání Toma Hulceho) a průměrností (reprezentovanou Antoniem Salierim ztvárněným famózním F. Murray Abrahamem), takže výsledkem byl zcela unikátní filmový počin. Již tak nadčasové vyprávění se navíc Formanovi podařilo mistrovským způsobem zkombinovat s Mozartovou fenomenální hudební tvorbou. A uznání se mu tentokrát dostalo v míře vrchovaté – kromě řady jiných ocenění získal Amadeus hned osm Oscarů, přičemž mezi nimi nechyběly ani ty za nejlepší film a režii.

Pět let po úspěchu Amadea přišel Valmont (1989). Adaptace románu Choderlose de Laclose Nebezpečné známosti ale přišla do kin v ne úplně šťastné době. O pouhý rok dříve v nich totiž měla premiéru verze Stephena Frearse (Nebezpečné známosti z roku 1988). A jak už to tak bývá, nechtělo se divákům tak brzy po sobě chodit do kina na tentýž příběh. A to i navzdory skutečnosti, že Formanovo zpracování bylo daleko lepší než to Frearsovo, o tom, že Colin Firth byl daleko lepším Valmontem než John Malkovich, nemluvě. Možná budu v menšině, ale opravdu si myslím, že je Valmont nejlepším filmem, jaký Miloš Forman za celou svou úctyhodnou kariéru natočil.

 

Trendy neudával, ale zůstal svůj

Jak už jsem napsal v úvodu tohoto článku, je Miloš Forman jedním z těch neamerických režisérů, kteří i v prostředí Hollywoodu zůstali sami sebou. Během 90. let sice natočil jen dva filmy, oba však byly dokonale nemainstreamové. A klamaly tělem. Lid versus Larry Flynt (1996) nebyl jen životopisným dramatem mapujícím osudy známého pornomagnáta, ale také velmi působivým svědectvím o jedinci bojujícím za svobodu projevu. V Muži na Měsíci (1999) zase Forman odolal pokušení odvyprávět jen tragický životní příběh komika Andyho Kaufmana, místo toho natočil velmi hořkou komedii o muži, který byl šťastný pouze tehdy, když si nasadil nějakou masku.

Posledním Formanovým celovečerním filmem je historické drama Goyovy přízraky (2006). A je-li označován za nezdar, tak spíše proto, že nedosahuje kvalit, na jaké jsou Formanovi fanoušci zvyklí. Málokterý film z poslední doby ale tak přesvědčivě zachytil hrůzy inkvizice, což je téma, které musí být Formanovi, člověku, jehož život poznamenaly hned dva totalitní režimy, velmi blízké.

Byť už Miloš Forman žádný další film asi nenatočí, dílo, které nám tu po sobě zanechal, hned tak nějaký jiný režisér nepředčí. Nezbývá než popřát panu Formanovi touto cestou pevné zdraví a mnoho životní spokojenosti. A připomínat si všechny ty krásné snímky, kterými obohatil nejen světovou kinematografii, ale i naše srdce!

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz