Gregory Peck – muž, který dal politice košem

Email Tisk PDF

 

gregory-peckNení pochyb o tom, že Gregory Peck, který by se nedávno dožil stých narozenin, patřil mezi ty hollywoodské hvězdy, jež za svou slávu nevděčily pouze pohlednému zevnějšku a urostlé postavě. 

 

 

 

Byl totiž také uznávaným charakterním hercem, který se nebál tu a tam experimentovat s pečlivě budovanou image stoprocentního slušňáka, již definitivně stvrdila asi jeho nejslavnější role – zásadový a nebojácný advokát Atticus Finch ze soudního dramatu Jako zabít ptáčka. Toho, čím byl Gregory Peck tak výjimečný, by se však dalo najít mnohem víc...

 

Když srdce k herectví tíhne

Gregory Peck (vlastním jménem Eldred Gregory Peck) přišel na svět 5. dubna roku 1916 v kalifornském La Jolla. Když mu bylo pět, jeho rodiče (původem Irové) se rozvedli a poslali malého Gregoryho na výchovu k babičce. Následovala studia na vojenské akademii v Los Angels a střední škole v San Diegu.

Své první zkušenosti s herectvím začal Gregory Peck sbírat během studií na University of California, když se stal členem místního divadelního kroužku. A to byl de facto začátek Peckovy bohaté herecké kariéry. Nebo jím byl až rok 1939, kdy se vydal na cestu do New Yorku, aby se zde mohl začít věnovat herectví naplno? Tak či tak, v roce 1942 přišel velký zlom – Brodway. A odtud už to, jak známo, bývá do Hollywoodu jen kousek. Alespoň v Peckově případě tomu tak bylo...

 

Skvělý začátek skvělé kariéry

Rozhodně nelze říci, že by Peckovy začátky u filmu byly těžké. Za daných okolností vlastně ani nemohly být lehčí. V roce 1944 si odbyl svůj celovečerní debut ve válečném snímku Dny slávy, aby už jen o pár měsíců později zazářil v dramatu The Keys of the Kingdom, za něž získal svoji první oscarovou nominaci! O takovém úspěchu si většina mladých začínajících herců může nechat tak nanejvýš zdát.

Nutno dodat, že do konce 40. let toho Gregory Peck nestihl málo. Zazářil v oscarovém dramatu Elii Kazana Džentlemanská dohoda (1947) a svého prvního záporáka si zahrál v romantickém westernu Souboj na slunci (1946). Zvláštní zmínku si pak zaslouží jeho spolupráce s Alfredem Hitchcockem, ze které vzešly hned dva – a nepochybně zajímavé – snímky.

Tím prvním byl mysteriózní thriller Rozdvojená duše (1945). Příběh uznávaného psychiatra, který je obviněn z vraždy, byl pozoruhodný především tím, jakým způsobem si pohrával s Freudovou teorií psychoanalýzy. A není bez zajímavosti, že s natáčením jeho snových sekvencí vypomáhal Hitchovi sám Salvador Dalí. Druhým společným počinem Gregoryho Pecka a mistra Hitche pak bylo soudní melodrama Případ Paradineová (1947). V něm si Peck zahrál roli úspěšného advokáta, který podlehne svodům své nové klientky, dámy z lepší společnosti, která čelí podezření, že otrávila svého manžela. A přestože i tato spolupráce byla velmi úspěšná, dospěl Hitchcock k závěru, že Gregory Peck mezi „jeho“ herce – na rozdíl od Jamese Stewarta a Caryho Granta – nikdy patřit nebude. Škoda.

 

Princ z Hollywoodu, který nosil kolty proklatě nízko

50. léta můžeme s čistým svědomím označit za nejlepší léta Peckovy herecké kariéry. Léta, která nepoznamenal ani americký hon na čarodějnice, k němuž se Peck – oproti Johnu Wayneovi a Garymu Cooperovi – odmítl připojit. A nenavázal-li už na svoji spolupráci s Alfredem Hitchcockem, vynahradil si vše při spolupráci s jiným režijním velikánem – Williamem Wylerem. Ve velkém stylu, dodejme.

Asi jen málokterý filmový fanoušek nezná Prázdniny v Římě (1953). Tato půvabná romantická komedie o mladé princezně, která se rozhodne na chvíli utéct od svých povinností a stráví inkognito jeden den ve společnosti šarmantního novináře (ano, Gregory Peck), si zamilovalo publikum na celém světě. A kromě představitelky hlavní role Audrey Hepburnové, chytrého scénáře a nádherných exteriérů na tom měl zásluhu i samotný Peck, jehož přesvědčivě ztvárněné přeměně okoralého cynika do zamilovaného gentlemana vděčíme za nejpamátnější momenty z celého filmu.

Dalším (a bohužel také posledním) šťavnatým plodem Peckovy spolupráce s Wylerem byla Velká země (1958). Tento nádherný westernový epos o bývalém námořníkovi, který se připlete do války dvou rančerů zaslouženě potkal podobný osud jako zmíněné Prázdniny v Římě – stal se klasikou milovanou diváky na celém světě. Western se navíc stal jedním z těch žánrů, v nichž se Gregory Peck vyloženě našel a které svým hereckým uměním posunul dál. Důkazem budiž Drzá čela (1958), Plíživý měsíc (1968) či Mackennovo zlato (1969).

Z filmů, které Gregory Peck během 50. let natočil, si zaslouží zmínku ještě (minimálně) dva. Tím prvním byla veselohra Milionová bankovka (1954) natočená podle povídky Marka Twaina. Proměnit prostou story o dobrosrdečném mládencovi, který se honí po ulicích za cenným kusem papíru, v herecký koncert, to se mohlo podařit pouze Gregorymu Peckovi! Druhým pak samozřejmě byla Bílá velryba (1956), adaptace veleslavného románu Hermana Melvillea. V té si Peck zahrál další ze svých temných postav, pomstou posedlého kapitána Achaba.

 

Oscar a další dosažené mety

Historie pamatuje bezpočet skvělých a slavných herců, kteří nikdy nezískali Oscara a když už ano, tak „jen“ za zásluhy. Gregory Peck se mezi ně naštěstí nezařadil. Zlatou sošku obdržel v roce 1963 za již zmíněné soudní drama Jako zabít ptáčka (1962). Vítězství to bylo zcela zasloužené, protože jen málokterý herec by byl schopen ztvárnit tak mimořádně kladnou roli, jakou byl advokát Atticus Finch obhajující černošského mladíka obviněného ze znásilnění na americkém jihu, přesvědčivěji než právě Peck. A není bez zajímavosti, že po tomto ocenění a dalších čtyřech nominacích (The Keys of the Kingdom, The Yearling, Džentlemanská dohoda, Přímo nad hlavou) se Gregory Peck na tři roky stal prezidentem Americké akademie filmového umění a věd (byl jím v letech 1967 až 1970.

S přibývajícími léty se Gregory Peck pouštěl do stále zajímavějších hereckých experimentů. Zejména pak během 70. let, která pro Hollywood představovala mimořádně plodné období – na jednu stranu se točily blockbustery jako Čelisti či Hvězdné války, na druhou politicky zabarvené filmy typu Tři dny Kondora či Všichni prezidentovi muži. Do módy se však začaly dostávat také horory, jejichž hrdinové se potýkali nejen s nejrůznějšími nestvůrami, ale také s původcem všeho zla – ďáblem. Jedním z nejslavnějších z nich se stal snímek Přichází Satan! (1976) a hlavní roli v něm ztvárnil právě Gregory Peck.

Ještě odvážnější tah učinil Gregory Peck o dva roky později, když si v mrazivém thrilleru Hoši z Brazílie (1978) zahrál Josefa Mengeleho uskutečňujícího hrozivý plán, jehož výsledkem měl být příchod nového Hitlera. Ironií je, že krátce před Hochy z Brazílie natočil Peck životopisné drama Generál MacArthur (1977), v němž si zahrál slavného vojevůdce, jež Američanům pomohl vyhrát válku v Tichomoří. Fyzická podoba byla až neuvěřitelná!

 

Navždy milován

Milovanou legendou a morální autoritou zůstal Gregory Peck až do konce svého života. A až do konce života zachoval věrnost jak herectví, tak svým zásadám. Marně mu demokraté několikrát nabízeli, aby za ně kandidoval do Senátu. Pokaždé byli odmítnuti. Gregory Peck totiž nechtěl využívat své slávy k politickým účelům. Neměl to zapotřebí a moc dobře věděl, kde je jeho místo (např. ve filmech jako Mořští vlci či Šarlatový a černý).

Když 12. června roku 2003 v požehnaném věku (bylo mu 87 let) Gregory Peck odešel, muselo se nutně zastavit srdce každého filmového fanouška. Odešel nejen velký herec, ale také velký člověk, v jehož společnosti nám bylo tak dobře. Člověk, který prostřednictvím své práce dělal svět lepším a přátelštějším místem.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 29 Prosinec 2016 09:57 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz