Recenze: Neznámá dívka

Email Tisk PDF

 

Neznámá dívka filmLetošní ročník Festivalu francouzského filmu nabídl řadu filmových novinek, mezi nimiž nechyběl snímek bratří Dardennů Neznámá dívka. Promítal se také v rámci B2Can, tedy přehlídky filmů z festivalů v Berlíně, Benátkách a Cannes. Do kin půjde film v březnu příštího roku.

 

 

Jean-Pierre Dardenne a Luc Dardenne si již v devadesátých letech vytvořili vlastní autorskou značku. Jejich dva snímky Slib a Rosetta nesou znaky charakteristické pro filmový realismus a představují osobitá sociální dramata. Prostřednictvím prvků (ruční kamera, absence hudby, točení za přirozeného světla, využití neherců nebo méně známých herců, natáčení ve stejné oblasti, inspirace reálnými příběhy lidí), které mají tento realismus navodit, nahlížejí do soukromí lidí na okraji společnosti. Ti žijí v nezáviděníhodných podmínkách a ocitají se v těžkých životních situacích. Realismus je navíc podpořen tím, že se reflektují aktuální společenské problémy (problematika ilegálních přistěhovalců, otázka nezaměstnanosti, nefunkčnost rodiny). Divák je rozkročen mezi dvěma světy a občas netuší, jestli sleduje hraný film, nebo skutečnost, která se děje za sousedovými dveřmi. Po roce 2000 pokračují Dardennové v tomto přístupu dále – vybrušují ho a zároveň ho ozvláštňují něčím, co pro ně dříve nebylo běžné.

Jejich nový film Neznámá dívka se odehrává v Seraingu poblíž Lutychu, kde Dardennové vyrostli a kde pravidelně natáčejí. Pojednává o ambiciózní lékařce Jenny (Adèle Haenelová), která pracuje v malé ordinaci u dálnice. Tuto ordinaci má však brzy vyměnit za místo na prestižní klinice. Ještě předtím, než k tomu dojde, se ale stane něco, co zásadně ovlivní její život. Po skončení pracovní doby se ozve zvonek, na který ovšem Jenny nereaguje. Julien (Olivier Bonnaud), jenž u ní vykonává praxi, chce otevřít, ale Jenny ho zastaví s tím, že už je po ordinačních hodinách. Další den se Jenny dozví, že dívka, která na ni zvonila, byla nalezena mrtvá. Za její smrt se Jenny cítí zodpovědná, a tak se začíná na vlastní pěst pouštět do pátrání po tom, jak se dívka jmenovala a co se jí přihodilo.

Na tomto stručném obsahu lze vidět, kam bratři Dardennové v poslední době směřují se svým přístupem. Propojují ho například s klasickým hollywoodským filmem. V předchozím snímku Dva dny, jedna noc vystupuje hrdinka, jež bojuje o to, aby se udržela v zaměstnání. Musí přesvědčit kolegy z práce, aby se vzdali prémií, a mohla tak v práci nadále působit. Má tedy daný úkol, deadline, během něhož to musí stihnout, je stanoven a protivník, se kterým se musí vypořádat, je rovněž definován. Film je úžasné sledovat už jen proto, jak se přístup bratří Dardennů kombinuje se znaky klasického hollywoodského filmu a jak zkoumá žánr z jiné perspektivy. Snímek Dva dny, jedna noc je zcela nekompromisním příspěvkem k tématu práce v současném kapitalistickém systému. Je nekompromisní nejen tím, o čem vypráví, ale také spojením těchto dvou rovin, které mají své opodstatnění. Film se dá označit za sociální thriller.

Neznámá dívka je naopak sociálním detektivním filmem, v němž se podobně jako ve Dvou dnech, jedné noci obě zmíněné roviny shledávají. Na jedné straně budování přísného filmového realismu a na druhé straně používání znaků typických pro snímky klasického Hollywoodu. Jenny má jasně vymezený cíl, je aktivní, bojuje s překážkami, které se jí kladou do cesty, a pohání ji vnitřní „deadline“, aby co nejdříve zjistila jméno mrtvé dívky a vrátila jí její identitu. Obdobně jako v klasické detektivce je vyprávění omezené, což znamená, že víme to samé, co ví i Jenny, ale nic víc. Informace jsou nám záměrně zatajovány a postupně dávkovány, aby se zvýšilo napětí.

Co ale výrazně odlišuje tento detektivní film od klasické detektivky, je právě přístup bratří Dardennů. V praxi to potom vypadá tak, že v dlouhých dokumentárních záběrech sledujeme Jenny, jak klade otázky, je neustále v pohybu a kamera ji urputně zabírá. Mohlo by se zdát, že prostředky, které Dardennové používají, tlumí napětí, ale není tomu tak. Právě jimi napětí stupňují. Názorným příkladem může být to, že ve filmu nezazní žádná hudba. V tradičně pojatém detektivním filmu by se režisér pokusil napětí vyvolat například dramatickou hudbou. Belgičtí tvůrci však volí opačnou strategii. Napětí vyvolávají buď tichem, nebo zvukem, a to nikoliv takovým, který by měl primárně nahánět strach. Už jen zvuk, který vydávají auta projíždějící kolem ordinace, má nějaký skrytý význam, co budí patřičné znepokojení.

V průběhu pátrání se ukáže, že to, jak se neznámá dívka jmenovala a co se jí stalo, není tolik podstatné jako vyšetřování, respektive to, co přináší. Jak se Jenny setkává s lidmi a vyptává se jich na dívku, pochopíme, že rozluštění záhady mnoho nevyřeší. Místo jednoho problému se objeví plno jiných, které se k tomuto činu vztahují, třebaže některé s ním souvisejí pouze nepřímo. Jakkoliv je Jenny díky svému povolání jaksi předurčena pomáhat lidem, není v jejích silách, aby něco takového dokázala. To je další příklad, v čem se tento film liší od běžné detektivky. Místo toho, aby se problém vyřešil a příběh uzavřel, otevře se několik dalších témat.

Neznámá dívka potvrzuje především dvě věci. Jednak představuje ve filmografii bratří Dardennů důležité dílo. Počínaje snímkem Mlčení Lorny se jejich přístup mírně proměňuje. Poprvé natáčejí na 35mm kameru, nikoliv na 16mm kameru, což s sebou přináší určité změny. Projevují se hlavně ve způsobu snímání, kdy kamera zastává úlohu věcného pozorovatele, není tolik intimní a dynamická ve srovnání s předchozími filmy, které Dardennové natočili. Dále například začínají do filmů obsazovat zkušené herečky (Marion Cotillardová, Cécile de Franceová). Neznámá dívka silně připomíná snímek Dva dny, jedna noc – aktivní ženské postavy ztělesněné známými herečkami, chladné pozorování v kontrastu s velmi dynamickými postavami, spojení přístupu Dardennů s klasickým hollywoodským filmem, ohledávání žánru. A je dost dobře možné, že tato díla znamenají další klíčovou fázi ve vývoji přístupu bratří Dardennů.

Druhou věcí je to, že jejich přístup za ta léta nevyčpěl. Slib natočili již v roce 1996, takže by to po dvaceti letech mohlo svádět k myšlence, že se přístup vyčerpal a že ho aplikují pouze ze setrvačnosti. Neznámá dívka ale podává přesvědčivé svědectví o tom, že tento přístup je jako živý organismus. Roste, mění se, reaguje na okolní prostředí, avšak pořád má svou tvář a je stejně úderný jako na počátku.

 

Ukázka: 

 

 

 

Neznámá dívka

Belgie-Francie, 2016, 113 min.

Režie: Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne

Scénář: Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne

Kamera: Alain Marcoen

Střih: Marie-Hélène Dozoová

Hrají: Adèle Haenelová, Olivier Bonnaud, Jérémie Renier ad.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 20 Prosinec 2016 11:13 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB