Stoletý Spartakus

Email Tisk PDF

Douglas Kirk Spartakus foto youtubeAniž bych chtěl někomu křivdit, obávám se, že pro řadu mladých diváků je Kirk Douglas, který se minulý pátek dožil sta let, především otcem slavnějšího Michaela, případně tím hercem, který kdysi ztvárnil roli Spartaka.

 

 

 

Přínos Kirka Douglase světovému filmu však sahá mnohem dál. Díky své ostře řezané tváři se stal ideálním představitelem nejednoznačných postav, čímž se odlišoval od většiny klasických hollywoodských Douglas Kirk foto youtubehvězd. Na druhou stranu si musíme přiznat, že právě tato skutečnost ho činila o to zajímavějším.

 

Cesta za slávou
Kirk Douglas, vlastním jménem Issur Danielovitch, se narodil 9. prosince 1916 do rodiny rusko-židovských imigrantů. Dětství neměl zrovna jednoduché, protože měl šest sester a jeho rodiče byli chudí. A tak si začal postupně sám vydělávat, ať už jako kamelot nebo prodavač ovoce.

K herectví poprvé přičichl už ve třinácti letech během studií na Wilbur Lynch High School, aby mu zůstal věrný až do svých dvaadevadesáti, kdy se objevil v televizním filmu Empire State Building Murders (2008). Kromě herectví se však v mládí intenzivně věnoval také studiu (absolvoval St. Lawrence Univerzity) a sportu (mj. boxu).

Před vypuknutím II. světové války stanul poprvé na prknech, která znamenají svět, a to na samotné Broadway. Právě válka však jeho rozjíždějící se kariéru na chvíli přerušila – mezi lety 1942 a 1944 sloužil Kirk Douglas v Tichomoří a dotáhl to až do hodnosti poručíka. Po ukončení aktivní vojenské služby se na Broadway vrátil a velmi brzy našel také uplatnění v rozhlase a u filmu.

Zrodila se hvězda
Na stříbrném plátně se Kirk Douglas poprvé objevil jako třicetiletý. Jeho filmovým debutem se stalo kriminální drama Podivná láska Marty Iversové (1946) – a rozhodně to nebyl debut přehlédnutelný. Zlomovým rokem se však pro Douglasovu kariéru stal rok 1949. Během něj zazářil hned ve dvou významných filmech – hořké komedii Josepha L. Mankiewicze Dopis třem manželkám a sportovním dramatu Marka Robsona Šampion, za nějž získal svoji první oscarovou nominaci. O tom, že se zrodila nová hvězda, už nemohlo být nejmenších pochyb.
A pokud o tom přece jen někdo pochyboval, začátek 50. let jej musel vyvést z omylu. Rok 1951 totiž Kirka Douglase zastihl ve formě, kterou bychom s čistým svědomím mohli označit za životní – a do které se naštěstí ještě několikrát vrátil. Nejprve se objevil v mistrovském dramatu Billyho Wildera Eso v rukávu, kde ztělesnil postavu cynického novináře, který touze po sólokaprovi obětoval vlastní lidskost. A nedlouho poté exceloval v roli psychicky nalomeného policisty z kriminálního dramatu Williama Wylera Detektivní příběh. Je s podivem, že ani za jednu z těchto rolí nezískal Douglas alespoň oscarovou nominaci. Tu mu naopak vyneslo melodrama Město iluzí, jež následovalo o rok později.

Stálice na hollywoodském nebi
Nikdo nemůže mít Kirku Douglasovi za zlé, že se během 50. let začal stále častěji objevovat v ryze komerčních titulech. Jednak proto, že to byly tituly (většinou) kvalitní, jednak proto, že je dokázal úspěšně vyvažovat svými dalšími charakterními rolemi. A tak si ho diváci mohli stále častěji vychutnávat ve westernech (Muž bez hvězdy, Přestřelka u ohrady O.K., Poslední vlak z Gun Hillu) a dobrodružných velkofilmech (20 000 mil pod mořem, Vikingové).

Druhá polovina 50. let však Douglasovi nabídla hned dvě další velké herecké příležitosti. Tou první byla role legendárního malíře Vincenta van Gogha v životopisném dramatu Vincenta Minnelliho a George Cukora Žízeň po životě (1956) natočeném podle stejnojmenného románu Irvinga Stonea. A získal-li za ni Douglas svoji třetí (a bohužel opět neproměněnou) oscarovou nominaci, nebylo to určitě pouze proto, že se skutečnému Van Goghovi neuvěřitelně podobal. Tou druhou pak byla postava rotmistra z protiválečného snímku Stanleyho Kubricka Stezky slávy (1957), který už byl produktem Douglasovy nově vzniklé produkční společnosti Bryna Productions.

I am Spartacus
Díky tomu, že založil vlastní produkční společnost, získal Kirk Douglas značnou tvůrčí svobodu. A je bez debat, že se jejím nejslavnějším počinem stal antický epos Spartakus (1960). Tento realizačně náročný projekt vznikl ve spolupráci tří mimořádných talentů: Douglase coby představitele titulní role, režiséra Stanleyho Kubricka a scénáristy Daltona Trumba. Zvláštní zmínku si zaslouží především Trumbo, protože byl jedním z umělců, kteří se během 50. let ocitli na tzv. černé listině. Jeho angažmá tak bylo nejen důkazem Douglasovy tvrdě vybojované nezávislosti, ale také neuvěřitelné odvahy.

Jak to se Spartakem dopadlo, je všeobecně známo. Ani Douglasovy spory s Kubrickem se na jeho celkové kvalitě neprojevily a výsledkem byl obrovský hit, jehož nadšeným fanouškem se stal i John F. Kennedy. A přestože role revoltujícího otroka, který otřásl celým Římem, neumožnila Douglasovi předvést vše z jeho hereckého rejstříku, stala se rolí, s níž je dnes nejčastěji spojován. Navíc je to role, o jaké si dnes většina herců může nechat tak nanejvýš zdát...

Posledním vrcholem Douglasovy herecké kariéry se stalo psychologické drama Tichá dohoda (1969), které podle svého vlastního románu natočil Elia Kazan. Douglas v něm mistrovským způsobem ztvárnil reklamního agenta, který prochází krizí středního věku. Ta zásadním způsobem otřese jeho navenek spořádaným životem určovaným únavným stereotypem. Ani tato nezapomenutelná herecká kreace nebyla odměněna Oscarem (dokonce ani oscarovou nominací), a tak se Douglas pozlacené sošky dočkal až v roce 1996 za zásluhy.

Nesplněný sen hollywoodské legendy
Je ironií, že svůj velký herecký sen si Kirk Douglas nakonec nesplnil. Byla jím filmová adaptace románu Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola ven, ke které zakoupil filmová práva a v jejíž divadelní inscenaci si sám zahrál hlavní roli. Převodu na velké plátno se dočkala až v polovině 70. let pod názvem Přelet nad kukaččím hnízdem (1975), a to pod producentským dohledem Kirkova syna Michaela. A tak si můžeme jen představovat, jakým Randlem McMurphym by Kirk Douglas byl...

Přestože během 70. let začal Kirk Douglas pomalu, ale jistě ustupovat ze slávy, diváci na něj nezapomněli. A z Kirka Douglase se stala milovaná legenda, která se jim čas od času připomněla prostřednictvím svých dalších filmů, mezi nimiž vyniká především sci-fi Tajemná záře nad Pacifikem (1980) či australský western Muž od Sněžné řeky (1982).

Milovanou legendou zůstává Kirk Douglas dodnes. Jak pro ty, kteří pamatují období jeho největší slávy, tak pro ty, kteří tak rádi pátrají ve filmových archivech. A ti, které jsem zmínil v úvodu svého článku? Ti snad jednou Kirka Douglase objeví také!

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 13 Prosinec 2016 13:25 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz