Recenze: Toni Erdmann

Email Tisk PDF

Simonischek představitel Toni ErdmannaO snímku Toni Erdmann Maren Adeové se hlasitě hovoří od té doby, kdy byl premiérově uveden na festivalu v Cannes. Navzdory nadšeným ohlasům (spontánní potlesky v sále, pochvalné recenze) však od festivalové poroty nedostal žádnou z cen. Obdržel pouze cenu Mezinárodní federace filmových kritiků (FIPRESCI). Toni Erdmann je vzácným příkladem filmu, který upoutává jak diváky, tak kritiky. Je divácky přitažlivý a zároveň natočený tak, aby dokázal zaujmout nejednoho kritika.

 

Německá režisérka, scenáristka a producentka Maren Adeová prozatím natočila tři filmy – Les pro stromy (2003), Všichni ostatní (2009) a Toni Erdmann (2016). V prvních dvou filmech zaciluje na mezilidské vztahy – ve filmu Les pro stromy je ústřední postavou učitelka, jež má problémy zvládnout své studenty, ale i svou osamělost; ve snímku Všichni ostatní sleduje úskalí partnerského soužití. Oba filmy spojuje 

Toni Erdmann Peter-Simonischeckcivilní a autentická forma. S tématem mezilidských vztahů a s civilní formou se mohou diváci setkat také ve filmu Toni Erdmann.

Její třetí film vypráví o Winfriedu Conradim (Peter Simonischek), zestárlém učiteli hudby, který bojuje se svou osamělostí. Je rozvedený a dcera Ines (Sandra Hüllerová) pracuje mimo Německo. Společnost mu dělá hlavně jeho pes. Osamělost se snaží vyvažovat zapojením svého alter ega, které rádo vyvádí kanadské žerty. Když Winfriedovi jednoho dne zemře pes, rozhodne se, že se vydá za dcerou do Bukurešti, aby se dozvěděl, čím se vlastně živí a jestli je šťastná. Po příjezdu do Rumunska ale zjišťuje, že to nebude tak jednoduché, jak si představoval. Dcera na něj nemá čas, neboť je kvůli své práci u nadnárodní firmy věčně zaneprázdněná. A pokud čas náhodou najde a stráví ho s otcem, vyjde to nastejno, jako kdyby se vůbec neviděli, protože je evidentní, že si s ním nemá co říct a že odcizení mezi nimi je ve značně pokročilém stádiu.

Winfried se však nevzdává a neodjíždí, jak se Ines domnívá. Nevystupuje již jako Winfried Conradi, ale jako životní kouč a německý ambasador Toni Erdmann alias karikatura ztělesňující globální kapitalismus. Jeho zbraněmi nejsou pouze vlastnosti jako inteligence, vynalézavost nebo schopnost improvizace, ale také pomůcky v podobě paruky či falešného chrupu, jimiž se pokouší nabourávat strnulost prostředí, v němž Ines žije, a současně poukazovat na jeho vyprázdněnost.

Chceme-li vystihnout tento film jediným slovem, můžeme použít adjektivum groteskní. Na jednu stranu je obraz, jak ho líčí Adeová, děsivý, na druhou stranu jsou některé postupy, jimiž je tento obraz utvářen, komické.

ToniErdmann-posterDěsivé je zejména to, jak kapitalismus vytěsňuje svět, který tady byl o mnoho let před ním, a přetváří jeho charakter, jeho městskou/venkovskou krajinu a lidi v ní. Demonstrují to dva příklady, přičemž první letmo naznačuje, že nějaký konflikt ve městě opravdu vzniká, a druhý už je konkrétní tím, že nás neúprosně přesouvá přímo na místo, tentokrát na venkov. V záběru, kdy se Ines dívá z okna, vidíme dva rozdílné světy – ten vlevo zastupují sídla nadnárodních společností, obchodní centra nebo hotely; ten vpravo už tak honosně nepůsobí – prašná cesta, vachrlatá stavení, lidé v obyčejném oblečení. Od sebe jsou tyto světy oddělovány zdí. Druhý příklad se vztahuje ke scéně na venkově. Tam se nachází pomalu mizející svět, který reprezentuje starý muž se svým domkem, zahradou a jablky.

Dále je děsivé, jak režisérka přesvědčivě popisuje firmu, v níž Ines pracuje. Líčí ji jako dehumanizované prostředí. Máme co do činění se společností zakládající si na jalových termínech a nesmyslných úkonech. Její zaměstnanci jsou vykresleni jako pracující stroje (mechanizace těla – neživotné pohyby, mechanizace řeči – opakování frází), což se projevuje i na jejich soukromém životě (užívání drog, odcizení sobě i své rodině, deformace pojmu láska).

Adeová poukazuje na jeden z problémů současné Evropy (ale nejen Evropy), když na příkladu Bukurešti sleduje, jak vlivem kapitalismu mizí tradiční kultura a základní lidské hodnoty či jak se z městského/venkovského prostoru stává beztvaré, nepulzující místo.

Na filmu Toni Erdmann je toho možné pochválit hodně: plastické vykreslení korporátního prostředí, scénář, herecké výkony (především výkon Sandry Hüllerové), důmyslnou práci s groteskností nebo opatrné, ale o to důraznější nakládání s hudbou. Naopak mezi slabiny filmu můžeme počítat zbytečnou doslovnost (závěrečná scéna).

Kouzlo snímku tkví v tom, že je srozumitelný a mluví otevřeně, ale přesto se za tou srozumitelností a průzračností objevují další obrysy, které diváka zavedou někam jinam. Může v něm vidět neškodnou komedii, naléhavou prosbu o spravení vztahu otce a dcery, pečlivý nákres jednoho z problémů globálního kapitalismu nebo nekonvenční užití filmových složek vzhledem k nastolenému tématu. Záleží pouze na divácích, co si z Toniho Erdmanna odnesou.

 

Toni Erdmann
Německo-Rakousko, 2016, 163 min.
Režie: Maren Adeová
Scénář: Maren Adeová
Kamera: Patrick Orth
Střih: Heike Parpliesová
Hrají: Peter Simonischek, Sandra Hüllerová, Michael Wittenborn, Thomas Loibl, Trystan Pütter ad.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 08 Prosinec 2016 08:58 )  


Akademie Literárních novin vás zve na kurz

Soudobé československé a české dějiny – významná výročí 2018

Lektory kurzu jsou vědečtí pracovníci Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky

Oldřich Tůma a Jiří Kocian.

Kurz se zabývá československými a českými soudobými dějinami v souvislosti s významnými výročími roku 2018: 1918 vznik samostatného státu ČR, 1938 Mnichovská dohoda, 1948 komunistický převrat a 1968 konec Pražského jara, a to v kontextu mezinárodních souvislostí včetně studené války.

Středa a čtvrtek 10. a 11. ledna 2018 * 10:00 hod. až 16:00 hod. * 20 účastníků * Korunní 810/104, budova D, Praha 10-Vinohrady * 2400 Kč včetně oběda a občerstvení

Kurz je akreditován MŠMT ČR

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB