Robert Redford – dokonalý Američan

Email Tisk PDF

Robert RedfordPřed několika týdny oznámil jeden z nejznámějších velikánů filmového světa, herec, režisér a producent Robert Redford, že se ve svých osmdesáti letech rozhodl skoncovat s herectvím a bude se už výhradně věnovat pouze práci za kamerou a malování.

 

 

 

Je to rozhodnutí, ze kterého můžeme být my filmoví fanoušci smutní, leč je to také rozhodnutí, které lze zcela pochopit. Historie pamatuje celou řadu hereckých hvězd, které vystoupily ze záře reflektorů v mladším věku. Chtěly totiž odejít, dokud ještě byly tzv. na vrcholu. A Robert Redford se na vrcholu udržel déle než kdokoliv jiný. 

Ironií je, že se Robert Redford, narozený 18. 8. 1936 ve znamení Lva, herectví původně věnovat nechtěl. Mnohem více ho to táhlo k malování (jemuž ovšem věrný zůstal) a ke sportu (obzvláště vynikal v baseballu). Nechal se však přesvědčit svými známými, aby dal herectví přeci jen šanci, byť ani je by tehdy nejspíš nenapadlo, že jednoho dne bude Redfordovi celý Hollywood ležet u nohou.

 

Cesta na vrchol
Do světa filmu vstoupil Robert Redford v roce 1962, kdy se jako pětadvacetiletý objevil ve filmu Válečná štvanice. Debut to byl možná nenápadný, ale už o čtyři roky později na sebe Redford výrazně upozornil prostřednictvím hned dvou filmů – kriminálkou Štvanice, v níž se objevil po boku Marlona Branda a Jane Fondové, a dramatem Zakázaný majetek (oba 1966), které odstartovalo jeho dlouholetou a nesmírně plodnou spolupráci s režisérem Sydney Pollackem. Svůj herecký vzestup pak definitivně stvrdil konverzační komedií Bosé nohy v parku (1967), filmovou adaptací stejnojmenné hry Neila Simona, kterou si sám vyzkoušel na divadelních prknech.

Zlom v Redfordově herecké kariéře nastal v roce 1969. Tehdy se totiž objevil po boku Paula Newmana ve snímku Butch Cassidy a Sundance Kid, který dobový tisk velmi trefně nazval veselým westernem se smutným koncem. Byl to obrovský hit, do nějž se zamilovaly miliony diváků na celém světě. Ironií je, že role nevrlého pistolníka Sundance Kida byla původně nabízena Steve McQueenovi, ten ji ale odmítl, prý i z důvodu, že by byl v titulcích uveden až za Newmanem. Redford s tím ale problém neměl a padl si do oka nejen s Newmanem, ale i s režisérem George Roy Hillem. A stal se hvězdou první velikosti.

 

Zlatá sedmdesátá
Není pochyb o tom, že 70. léta byla nejšťastnějším obdobím Redfordovy herecké kariéry. A určitě ne pouze proto, že si znovu zahrál po boku Paula Newmana v režii George Roy Hilla. Ano, řeč je o retrokomedii Podraz (1973), která se do diváckých srdcí zapsala především díky své geniální pointě, získala sedm Oscarů (mezi nimiž nechyběl ani ten za nejlepší film) a zaznamenala rekordní tržby. Samotnému Redfordovi navíc vynesla jeho jedinou oscarovou nominaci za herecký výkon – a upřímně řečeno, je velkou chybou, že tato nominace nebyla nakonec proměněna ve zlato.

Během 70. let však Robert Redford velmi čile spolupracoval s režisérem Sydney Pollackem. Po dnes již zapomenutém snímku Zakázaný majetek s ním natočil působivý western Jeremiah Johnson (1972) a vynikající melodrama Takoví jsme byli (1973), které lze částečně vnímat jako kritiku amerického honu na čarodějnice. O dva roky později následoval mistrovský konspirační thriller Tři dny Kondora (1975) a na samém konci dekády pak Elektrický jezdec (1979), „decentní“ kritika konzumní společnosti.

Jsou ale ještě dva filmy, které Robert Redford během 70. let natočil – a na které bychom rozhodně neměli zapomínat. Tím prvním je Velký Gatsby (1974), adaptace stejnojmenné literární novely Francise Scotta Fitzgeralda. Ačkoliv je dnes označována za neúspěch, lze ji s čistým svědomím zařadit k tomu nejlepšímu z Redfordovy herecké tvorby. Vždyť kdo jiný by mohl ztvárnit pana Gatsbyho, muže, který tak věřil v ono zelené světlo, lépe než právě Redford?

Oním druhým filmem pak je politické drama Všichni prezidentovi muži (1976), brilantní rekonstrukce aféry Watergate, která připravila o prezidentské křeslo Richarda M. Nixona. A také oslava staré dobré investigativní žurnalistiky, kdysi jednoho z „hlídacích psů“ americké demokracie. Není to tak dávno, co Redford zavítal na MFF Karlovy Vary a při té příležitosti řekl, že Všechny prezidentovy muže nedávno zhlédl a vůbec z nich nemá špatný pocit...

 

Za kamerou, před kamerou
S příchodem 80. let rozšířil Robert Redford pole své působnosti. Kromě toho, že založil Sundance Institut, každoroční přehlídku nezávislých filmů v rámci Sundance Film Festivalu, se začal věnovat také režii. A už jeho debut byl jedním slovem fenomenální. Psychologické drama Obyčejní lidé (1980), pojednávající o pohnutých osudech jedné středostavovské rodiny, bylo natočeno s až neuvěřitelným citem. A ocenili to nejen diváci a kritici, ale i samotná Akademie, která Obyčejné lidi vyznamenala hned čtyřmi Oscary – včetně těch za nejlepší film a režii.

Ani tento režijní úspěch, na nějž se pokusil navázat dnes již polozapomenutým snímkem Válka o fazolové pole (1988), neodvedl Roberta Redforda od herectví. Zazářil jak ve vězeňském dramatu Brubaker (1980), tak v „baseballové romanci“ Přirozený talent (1984). A především si zahrál v Pollackových Vzpomínkách na Afriku (1985), které jsou dnes právem považovány za jeden z nejlepších filmů, v nichž se objevil.

 

Milovaná legenda
Během 90. let pracoval Robert Redford především na své režijní kariéře, přestože tuto dekádu zahájil svou sedmou – a bohužel i poslední – spoluprací se Sydney Pollackem, z níž vznešel volný remake Casablancy, romantické drama Havana (1990). Nejprve zabodoval s melodramatem Teče tudy řeka (1992), v němž nabídl jednu z prvních velkých rolí Bradu Pittovi. Nedlouho poté následovaly Otázky a odpovědi (1994), působivý snímek ze zákulisí televizní vědomostní soutěže, a s nimi i další oscarová nominace za nejlepší režii. A vrcholem Redfordova režijního úsilí během 90. let byla romance Zaříkávač koní (1998), ve které si i sám zahrál – a byl z toho právem obrovský úspěch. 

Pozici milované legendy si Robert Redford udržel dodnes. Věnoval se herectví a nebál se dokonce ani experimentovat se svou image „slušňáka“ - viz Captain America: Návrat prvního Avengera (2014). Věnoval se režii a výsledkem bylo třeba překrásné „golfové“ melodrama Legenda o slavném návratu (2000). A tu a tam se mu i podařilo herectví s režií elegantně propojit – Hrdinové a zbabělci (2007) či nedávná Pravidla mlčení (2012).

Pro řadu lidí je navíc Robert Redford ztělesněním dokonalého Američana. Dlouhodobě se angažuje v boji za lepší životní prostředí, podporuje mladé nezávislé filmaře a jeho soukromý život rozhodně neplní titulní stránky bulvárních novin. Známý je také díky svým politickým názorům, kterým dal nejednou průchod prostřednictvím svých filmů (podporuje demokraty). A přestože opouští herectví, není pochyb o tom, že hvězdou i nadále zůstane. Některé hvězdy totiž budou zářit navždy!

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 01 Prosinec 2016 12:04 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz