Recenze: Ornitolog

Mezipatra plakátFilm režiséra Joãa Pedra Rodriguese Ornitolog získal cenu za nejlepší režii na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu a před týdnem bodoval také v Čechách – z festivalu Mezipatra si odnesl hlavní cenu poroty. Jaký je nový Rodriguesův film?

 

 

Filmografie portugalského režiséra není nikterak obsáhlá, ale o to více překvapí její pestrost. Rodrigues debutoval kontroverzním snímkem Fantom, naturalisticky pojatým příběhem o homosexuálním muži, který je stíhán svými intimními obsesemi. Kvůli explicitnosti, syrovosti a živočišnosti některých scén nebylo snadné ho přijmout. Pokračoval dvěma divácky přístupnějšími filmy (Odete a Umřít jako muž), které byly ovlivněny díly Rainera Wernera Fassbindera či Douglase Sirka. Nejzřetelnější je to právě na snímku Umřít jako muž, kdy Rodrigues pracuje s poetikou obou tvůrců. Ale podobně jako Fassbinder a Sirk uchopuje Ornithologist plakátžánr melodramatu, rozkopává jeho základní kostru a hněte svou vlastní. V Umřít jako muž se zaměřuje na transsexuála, který se vyrovnává s krizí středního věku; čelí milostným, rodinným a zdravotním potížím. V poslední době se Rodrigues čím dál častěji obrací k portugalské kultuře, historii, tradici, ale neopomene zpracovávanou látku pojmout po svém jako například v krátkometrážním filmu Ráno v den svatého Antonína. Postava portugalského františkánského mnicha, teologa a kazatele Antonína z Padovy výrazně promlouvá i do Ornitologa.

V novém Rodriguesově filmu zastává centrální úlohu ornitolog Fernando (Paul Hamy), který v severním Portugalsku zkoumá vzácný druh černých čápů. Jeho pobyt v divoké přírodě nabere nečekaný směr poté, co se s kajakem převrátí a málem utopí. Zachrání ho dvě svérázné čínské poutnice, které stojí u zrodu jeho transformace. V magickém lese se Fernando setkává s hluchoněmým pastýřem, bláznivými šamany, holubicí nebo polonahými bojovnicemi na koních. Pokud se mu podaří nalézt cestu z lesa, už nikdy nebude takový jako předtím.

Portugalský tvůrce předkládá divákovi svou osobitou interpretaci života Antonína z Padovy a zároveň svůj homoerotický esej plný biblických odkazů, náboženských motivů, aluzí na umělecká díla, plný mýtů, fantazie, zázraků, bizarnosti, humoru, lásky a tělesnosti. Ale předkládá také film, jenž se dotýká aktuálních otázek zasahujících do environmentální nebo genderové oblasti.

Zmínili-li jsme se o tělesnosti, dodejme, že ta hraje ve filmu důležitou roli. Postavu ornitologa doslova ztělesňuje francouzský herec a model Paul Hamy. Spíše než slovy (snímek neoplývá mnoha dialogy) komunikuje Hamy s divákem pomocí svého těla, částí a pohybů, což v kombinaci se záběry esteticky nasnímané přírody působí obzvlášť opulentně. Tělo však v divoké přírodě teprve hledá vlastní výraz a funguje jako prostředek, který má projít transformací.

Proměnu nemusíme hledat pouze ve snímku, můžeme ji nacházet přímo u Rodriguese. Za prvé, Ornitolog je zřejmě jeho nejosobnější film, což se projevuje na více úrovních. Jako malý chlapec chtěl být ornitologem. Pozorovat ptáky bylo to jediné, čemu se chtěl v dětství věnovat. Na univerzitě potom studoval biologii a zamýšlel, že se jí bude seriózně zabývat. Nakonec ale zcela propadl filmu a rozhodl se ho vystudovat na Lisabonské filmové škole. Dále v Ornitologovi sám vystupuje a propůjčuje hlas Paulu Hamymu. A konečně – podílí se na celkové transformaci postavy Fernanda, ale i na své proměně. Postava Antonína z Padovy je podle Rodriguese všudypřítomná v portugalské společnosti a tímto způsobem se k ní hlásí, takže z tohoto pohledu můžeme vnímat film jako mírně angažovaný. Za druhé, Ornitologem se Rodrigues vymaňuje z pevného Fassbinderova a Sirkova sevření a razantně vykračuje vstříc vlastní poetice. Za třetí, po melodramatu se zaobírá dalším svým oblíbeným žánrem, tentokrát westernem. A přistupuje k němu opět subverzivně. Širokoúhlý formát, monumentálnost, barva; průchod krajinou, neustálé čelení výzvám, témata jako člověk a příroda nebo střet dobra a zla; pomalé tempo, homoerotismus, tělesnost. Film je také dedikován Gary Cooperovi a Jamesi Stewartovi, dvěma americkým hercům klasického Hollywoodu, kteří za sebou nechali nesmazatelnou stopu nejen v žánru westernu. Za čtvrté, pro postavy v Rodriguesových filmech je typické, že procházejí výraznou proměnou (například Sérgio se ve Fantomovi mění v odpad společnosti), ale v případě Fernanda je to zatím ta největší proměna, jakou musela Rodriguesova postava podstoupit.

Závěrečná scéna, jíž dominuje chytlavá píseň Canção de Engate portugalského zpěváka Antónia Variaçõese, radikálně mění strukturu filmu a současně dokončuje Fernandovu transformaci. Ale je také v něčem symbolická. Variaçõesova tvorba je zajímavá tím, že dokáže mimo jiné skloubit tradiční portugalskou hudbu s moderními rytmy, texty budí kvůli své explicitnosti a provokativnosti nadšení i odpor a samotný zpěvák je, řekněme, poněkud nonkonformní osobnost. Podobně jako se to má s díly Joãa Pedra Rodriguese, který si v Ornitologovi sahá hluboko dolů a naléhavě se otáčí přímo na diváky.

 

Ornitolog
Portugalsko-Francie-Brazílie, 2016, 118 min.
Režie: João Pedro Rodrigues
Scénář: João Pedro Rodrigues, João Rui Guerra da Mata
Kamera: Rui Poças
Střih: Raphaël Lefèvre
Hudba: Séverine Ballon
Hrají: Paul Hamy, Xelo Cagiao, João Pedro Rodrigues, Han Wen, Chan Suan ad.

 

TRAILER:

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 21 Listopad 2016 10:14 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB