James Stewart - legenda a již neexistující americká hodnota

 

Jimmy StewartRežisér Frank Capra o něm řekl, že to byl ten nejlepší herec, jaký se kdy objevil na filmovém plátně. Jenže James Stewart, kterému jeho fanoušci neřekli jinak než „Jimmy“, nebyl jen fenomenálním hercem. Byl zosobněním ryzích amerických hodnot, na které už jsme zapomněli nejen my, ale i samotná Amerika. Pro miliony Američanů byl vzorem, který se s přibývajícími léty změnil v morální autoritu.

 

 

Svými diváky byl milován ve 30. letech, kdy kinům dominovaly laskavé a hřejivé komedie s morálním ponaučením, ve 40. letech, kdy svět čelil hrůzám i důsledkům II. světové války, v 50. letech, kdy byl nový bipolární svět zachvácen politickými procesy, i v 60. letech, kdy začalo docházet k postupnému kulturnímu uvolňování a Amerika ztratila svoji nevinnost. Byl také jednou z těch hollywoodských hvězd, které se aktivně zapojily do bojů II. světové války, přestože důsledně dbal o to, aby se jeho válečné zkušenosti (o kterých nikdy sám moc nemluvil) nestaly součástí jeho hvězdné image. Byl také celoživotním skautem, vášnivým letcem a milujícím manželem a otcem.

James Stewart přišel na svět 20. května roku 1908 v Indianě, státu Pennsylvania. Vyrůstal v tradiční středostavovské rodině (otec byl majitelem a provozovatelem prosperujícího železářství) a nic nenasvědčovalo tomu, že z něj jednou bude filmová hvězda, jíž bude u nohou ležet celý Hollywood. Však také mladý Jimmy nejprve vystudoval (a s vyznamenáním) architekturu na Princenton University, než stanul na prknech, která znamenají svět.

Do Hollywoodu přišel James Stewart v roce 1935 a hned zakotvil u věhlasného Louise B. Mayera a jeho studia MGM. Mayer si však se svým novým, plaše působícím, svěřencem nevěděl příliš rady, a tak jej ochotně „propůjčoval“ i konkurenčním studiím – včetně Columbia Pictures. A právě Columbia byla v té době působištěm oscarového režiséra Franka Capry, který ve Stewartovi vytušil obrovský herecký talent a nabídl mu roli ve veselohře Vždyť jsme jen jednou na světě (1938), čímž de facto odstartoval jeho hvězdnou kariéru.

Ta o pouhý rok později dosáhla svého prvního vrcholu. Oním vrcholem byl snímek Pan Smith přichází (1939), v němž Stewart ztvárnil svoji asi nejcharakterističtější roli. Příběh idealistického venkovana Jeffersona Smithe, který je dosazen do funkce senátora, aby nevědomky posloužil zkorumpovaným politikům, byl z rodu těch, kterým tehdejší americké publikum tak rádo naslouchalo. Už proto, že nepostrádal ani typicky „caprovský“ happy end oslavující svobodu lidského ducha, slušnost a lásku. Podařilo by se ale Caprovi natočit tak krásný film, kdyby v něm hrál někdo jiný než James Stewart?

Fenomenální herecký výkon, který James Stewart ve filmu Pan Smith přichází podal, nenechal nikoho na pochybách – zrodila se hvězda, jíž budou patřit miliony diváckých srdcí. Oscara za něj sice nakonec nezískal (nepochopitelné!), ale už o rok později si to bohatě vynahradil s Příběhem z Filadelfie (1940), vynikající screwballovou komedií, ve které zastínil i Katharine Hepburnovou a Caryho Granta. Svoji hvězdnou pozici pak Stewart upevnil i romantickou komedií The Shop Around the Corner (1940), podle níž natočila Nora Ephronová o téměř šedesát let později Lásku přes internet, a westernem Vzpoura žen (1939).

Stewartovu slibně rozjetou kariéru však na několik let přerušila válka. Navzdory svým problémům s podváhou se už v březnu roku 1941, několik měsíců před japonským útokem na Pearl Harbor, přihlásil k letectvu. Louis B. Mayer z toho měl pramalou radost, už proto, že chtěl Stewarta využívat k propagandistickým účelům, ale ve výsledku mu to nebylo nic platné. V roce 1943 byl Stewart coby velitel 703. bombardovací letky poslán do Evropy a když se o dva roky později vrátil do vlasti, měl za sebou 20 bojových misí a na své hrudi řadu vyznamenání. Letcem v záloze však zůstával i dlouho po válce a penzionován byl až v roce 1968, kdy se už pyšnil hodností brigádního generála.

Návrat k filmu nebyl pro Jamese Stewarta vůbec jednoduchý. Svět se vzpamatovával z děsivého válečného konfliktu a většina diváků volala po realističtějších příbězích. I to byl důvod, proč melodrama Život je krásný (1946), Stewartova třetí spolupráce s Frankem Caprou, v době svého vzniku příliš neuspělo. O několik let později se však příběh dobrosrdečného obchodníka George Baileyho, který si až po setkání s andělem uvědomí, jakou hodnotu má jeho život, stal milovanou klasikou. Dnes je dokonce neodmyslitelnou náplní vánočních programů amerických televizí! A sám Jimmy Stewart jej měl ze všech svých filmů nejraději...

„Období nejistoty“ však nemělo dlouhého trvání. To není narážka na skutečnost, že se James Stewart v roce 1949 konečně oženil, ale narážka na skutečnost, že objevil hned dva žánry, jejichž prostřednictvím se mohla jeho hvězdná kariéra dále rozvíjet. A v obou žánrech mu byly oporou silné režisérské osobnosti.

Už v roce 1948 začala Stewartova plodná spolupráce s legendárním režisérem Alfredem Hitchcockem. Pravda, technicky brilantní Provaz (1948) nebyl snímkem, na nějž by oba byli hrdí, jiné to však už bylo s Oknem do dvora (1954). Tento mistrovský thriller byl pozoruhodný už tím, že se jeho děj odehrával v jedné místnosti a jeho hrdina nám byl sympatický i přes to, že byl tak trochu voyaer. A spolupráce obou velikánů pokračovala – po Provazu a Oknu do dvora následovaly filmy Muž, který věděl příliš mnoho (1956) a Vertigo (1958).

Zvláštní zmínku si zaslouží hlavně Vertigo. Mysteriózní thriller o závratěmi trpícím detektivovi, který se stane obětí důmyslného komplotu, tehdejší publikum nepřijalo. Hitchcock to sice dával za vinu Stewartovu stáří, ale ten pravý důvod spočíval možná v tom, že Vertigo bylo o dost jiné než předchozí Hitchovy filmy. Pomalé, melancholické a až příliš sofistikované. A jeho hlavní hrdina byl od začátku do konce psychicky na dně. Ale dnes? Dnes je Vertigo považováno za jeden z nejlepších filmů, jaký byl vůbec kdy natočen!

Stewartova „westernová“ kariéra však byla ještě delší než ta „thrillerová“. A u jejího zrodu stál režisér Anthony Mann, s nímž Stewart už na začátku 50. let natočil vynikající psychologický western Winchester ´73 (1950). Úspěch, který se dostavil, byl nemalý, a tak oba spolu v následujících pěti letech natočili ještě další čtyři westerny: Zátočinu řeky (1952), Odhalenou stopu (1953), Vzdálenou zemi (1954) a Muže z Laramie (1955). Stewartovi hrdinové v těchto filmech nebyli zrovna černobílí, většinou měli velmi temnou minulost a na cestu dobra je nasměrovaly vnější okolnosti. S Mannem ale Stewart natočil během 50. let ještě jeden pozoruhodný film – životopisné drama Příběh Glenna Millera (1954), v němž ztvárnil milovanou swingovou legendu.

Dosáhla-li Stewartova herecká kariéra svého prvního vrcholu během 30. let v podobě filmu Pan Smith přichází, pak v 50. letech vyvrcholila podobným způsobem hned dvakrát. Poprvé se tak stalo hned v roce 1950, kdy Stewart nezapomenutelným způsobem zazářil v hořké komedii Harvey. Ztvárnil v ní dobrosrdečného podivína Elwooda P. Dowda, jehož největším kamarádem je imaginární a šest stop vysoký králík jménem Harvey. Stewartovi přirostla k srdci natolik, že se k ní vrátil i v televizi a na divadle. A podruhé se tak stalo v roce 1959, kdy měl premiéru výtečný právnický thriller Anatomie vraždy, ve kterém Stewart exceloval coby venkovský advokát hájící vojenského důstojníka obviněného z vraždy.

Stewartova herecká kariéra úspěšně pokračovala i během 60. let (nejčastěji prostřednictvím westernů), ale s počátkem následující dekády se začala chýlit ke svému konci. Měnil se svět a měnil se i Hollywood. A James Stewart se už těmto změnám přizpůsobovat nechtěl. Spolu se svým celoživotním kamarádem Henrym Fondou natočil skvělou westernovou komedii Cheyennský klub (1970) a postupně se začal odebrávat do hereckého důchodu. Objevil-li se pak ještě v nějakém filmu či seriálu, pak už jen pouze coby host. Výjimkou bylo televizní drama Right of Way (1983), ve kterém si zahrál po boku Bette Davisové.

Když Jimmy Stewart 2. července roku 1997 zemřel (dožil se požehnaného věku 89 let), nechal se tehdejší americký prezident Bill Clinton slyšet, že „Amerika ztratila svůj poklad“. Pravda to ale byla jen napůl. James Stewart byl totiž pokladem pro miliony filmových fanoušků na celém světě. A byl pokladem i pro ty, kteří milují nejen film, ale také druhé lidi – a nikdy nepřestali věřit v dobro!

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB