Všechny knihy Andrzeje Wajdy



 

Popel a démant„Když myslím na Wajdu, vybavuje se mi polská literatura,“ píše v úvaze o Andrzeji Wajdovi polský publicista Daniel Passent. Andrzej Wajda, polský filmový a divadelní režisér, který zemřel v neděli ve věku 90 let, nacházel pro své filmy velmi často inspiraci v klasické i současné literatuře.

 

 

 

Předlohou Wajdova celovečerního debutu z roku 1955 – Pokolenie, v české distribuci jako Nezvaní hosté – se stal román Bohdana Czeszko, který zachycuje podíl mladých Varšavanů na protinacistickém odboji. K filmu Kanał / Kanály (1957) napsal scénář podle vlastní autobiografické povídky Jerzy Stefan Stawiński. Film získal na festivalu v Cannes Stříbrnou palmu ex aequo společně se Sedmou pečetí Ingmara Bergmana. Kanály, ale i následný film Popiół i diament / Popel a démant (1958) podle románu Jerzyho Andrzejewského, získaly Wajdovi pověst jednoho z nejdůležitějších režisérů mladé generace v Evropě.

 

Ukázka z filmu Popel a démant:

 

 

 

Prozaik Jerzy Andrzejewski se stal i spolucenáristou filmu Niewinni czarodzieje / Nevinní čarodějové (1960). Název si vypůjčil z první části nedokončeného klasického dramatu Adama Mickiewicze Dziady, příběh však to byl současný, o mladých lidech jazzového pokolení  – předznamenával nástup „nové vlny“.

Ještě předtím, v roce 1959, natočil Wajda svůj první barevný film Lotną podle povídky Wojciecha Żukrowského zasazené do roku 1939. K válečné tematice se vrátil i ve filmu Samson (1960) podle románu Kazimierze Brandyse o mladém židovském studentu, který uprchne z varšavského ghetta. Polský režisér si tu poprvé vyzkoušel širokoúhlou technologii.

V roce 1961 se Wajda poprvé obrací k ruské literární klasice, když v jugoslávské produkci a s ryze jugoslávským štábem natáčí přepis povídky Nikolaje Leskova Lady Macbeth z Mcenského Újezdu. Prozaik Jerzy Stefan Stawiński se stal autorem předlohy filmové povídky Warszawa, jíž Wajda přispěl do kolektivního filmu L' amour à vingt ans (1962), na němž se dále podíleli filmaři francouzští, italští, japonští a němečtí.

Historický román Stefana Żeromskieho Popioły / Popely, zasazený do napolenských dob, převedl do scénáře prozaik Aleksander Ścibor-Rylski. Wajda film natočil jako černobílou širokoúhlou podívanou. Polovina šedesátých let (film měl premiéru v roce 1965) byla zaslíbeným časem pro velké historické adaptace – ve stejném roce šel do kin film Wojciecha Jerzy Hase Rukopis nalezený v Zaragoze, o rok později pak Faraon Jerzyho Kawalerowicze. (Ścibor-Rylski byl také scenáristou dvou Wajdových snímků z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let – Člověk z mramoru a Člověk ze železa a filmu Pierścionek z orłem w koronie z roku 1993).

V roce 1967 se Wajda znovu vrátil k próze Jerzyho Andrzejewského, když (opět v Jugoslávii, ovšem tentokrát i s britskou účastí) natočil film The Gates to Paradise / Brány ráje o dětských křížových výpravách roku 1212. Film nebyl nikdy uveden v polské distribuci.

K dílu Jerzyho Andrzejewského se Wajda znovu vrátí ještě v roce 1995, kdy natočí Wielki tydzien / Velký týden.

Jen jedenkrát se Wajda obrátil k fantaskní tematice – stalo se to roku 1968, kdy natočil půlhodinový televizní film Przekladaniec / Slepenec. Scénář si podle své vlastní povídky napsal Stanisław Lem. Vznikla tak jedna z mála filmových adaptací, s níž byl spisovatel sám spokojený.

Prozaik Janusz Głowacki napsal scénář pro Wajdův film Polowanie na muchy / Lov na mouchy (1969) podle své vlastní povídky. Głowacki byl také scenáristou filmu Walesa / Walesa: člověk naděje (2013).

Koncentráčnické povídky Tadeusza Borowského se staly předlohou filmu Krajobraz po bitwie / Krajina po bitvě (1970) – i když atmosféra filmu byla literární předloze vzdálená.

Film Brzezina / Březový háj (1970) vznikl podle povídky Jarosława Iwaszkiewicze, ovšem bez pevného scénáře a s improvizovanými dialogy.

 

Kompletní Březový háj najdete na videokanálu polského filmového studia TOR:

 

 

Pro západoněmeckou televizi vznikl v roce 1971 snímek Pilatus und andere / Pilát a ti druzí, jehož předlohou se staly vybrané kapitoly z románu Michaila Bulgakova Mistr a Markétka.

Klasická hra Stanisława Wyspiańského inspirovala Wajdu k filmu Wesele / Veselka (1973). Zachovány jsou původní veršované dialogy.

Jedním z nejvýznamnějších filmů Andrzeje Wajdy se stal monumentální epos Ziemia obiecana / Země zaslíbená (1972), podle románu Władysława Reymonta. Film zachycující přerod feudální společnosti v dravý kapitalismus byl nominován na Oscara.

 

Archivní teledisk k Zemi zaslíbené:

 

Další nominaci mu pak přinesl další skvělý přepis prózy Jarosława Iwaszkiewicze Panny z Wilka / Slečny z Vlčí (1979).

V polsko-britské koprodukci se zrodil přepis autobiografického románu Josepha Conrada Smugę cienia / Hranice stínu (1976).

V osmdesátých letech natáčí Wajda zejména v zahraničí. Ve Francii natočil Dantona (1983) podle málo známé hry Stanisławy Przybyszewské a Biesy / Běsy podle Dostojevského (1988). Ty už v sedmdesátých letech inscenoval v divadle. V Německu Wajda natáčí film Eine Liebe in Deutschland / Láska v Německu (1983) podle románu Rolfa Hochhutha. Jediným filmem té doby, který vznikl v Polsku, byla Kronika wypadków miłosnych / Kronika milostných nehod (1986) podle novely Tadeusze Konwického.

Motivy z Dostojevského Idiota se stanou inspirací k Nastasje (1994), v níž vytvořili hlavní role japonští herci.

Na přelomu století se Wajda vrací k polské klasice. V roce 1998 zfilmoval Pana Tadeusze podle Adama Mickiewicze. V roce 2002 pak na plátno přenáší komedii Aleksandra Fredry Zemsta / Pomsta. Ještě předtím zfilmoval Wajda populární současný román Tomasze Tryzny Panna Nikt (1996).

Film Tatarak / Puškvorec (2009) byl nejen dlaším (čtvrtým) návratem k próze Jarosława Iwaszkiewicze. Wajda se ale zároveň inspiroval povídkou maďarského autora Sandora Maraie a vzpomínkami oblíbené herečky Krystyny Jandové, která ve filmu ztvárnila hlavní roli.

 

Upoutávka filmu Puškvorec:


 

Mnohé Wajdovy projekty zůstaly nerealizované. Připomeňme zejména, že v sedmdesátých letech chtěl zfilmovat reportážní knížku Ryszard Kapuścińského Cesarz (česky vyšla pod názvem Na dvoře Krále králů). „Jen málo nerealizovaných projektů želím, tento však mezi ně patří,“ napsal Wajda ve své autobiografii Kino i reszta świata (2000).

 

FOTO (nahoře):

Ewa Krzyzewska a Zbigniew Cybulski ve Wajdově přepisu románu Jerzyho Andrzejewského Popel a démant. (REPRO: Akademia polskiego filmu)

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 12 Říjen 2016 15:17 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB