Má Kustrurica problémy, že kamarádí s Putinem?



 

logo BenátkyVe středu 31. srpna začíná v Benátkách (Mostra Internazionale d'Arte Cinematografica della Biennale di Venezia) nejstarší filmový festival světa (založený 1932), který patří mezi tři nejuznávanější evropské festivaly (další Berlín a Cannes).

 

 

Zde se, po odmítnutí porotou v Cannes, po čase představí svým novým snímkem „Na mléčné dráze“ (Na mlečnom putu) srbský kontroverzní režisér Emir Kusturica, pro který si sám napsal scénář se svojí dcerou Duňou podle vlastní literární předlohy. V Benátkách slavil svůj první velký úspěch, když zde v roce 1981 získal s filmovým debutem Sječaš li se, Dolly Bell (Vzpomínáš na Dolly Bell?) cenu Zlatého lva pro začínající režiséry. Byla to tehdy pocta i pro naši filmovou školu, neboť Kusturica vystudoval FAMU a mnohokrát s uznáním mluvil o svém profesorovi Otakaru Vávrovi. Proč o něm píšeme jako o kontroverzním člověku, svědčí skutečnost, že vůbec první film v sarajevské televizi „Nevěsty přicházejí“ byl zakázán „pro explicitní použití sexuálního tabu" (incest). A naposledy o Kusturicovi psala ruská média, že jeho nejnovější snímek „Na mléčné dráze“ nebyl puštěn do soutěže v Cannes pro režisérovu podporu Putinovi. To ovšem Kusturica popírá a jako důvod uvádí, že film nedodal  v čase stanoveném pravidly festivalu. Na snímku spolupracoval český kameraman Martin Šec. Hlavní roli ve filmu hraje sám režisér a Monica Bellucciová.

V Benátkách bude mít srbský režisér velkou konkurenci, neboť mezi přihlášenými jsou například filmy „Nocturnal Animals“ od Toma Forda, „Jackie“ od Pabla Lorraina, „The Beautiful Days of Aranjuez“ od Wima Wenderse (film v 3D), „Frantz“ od François Ozon, „La, la land“ od Damiena Chazelle nebo „Paradise“ od doyena ruské kinematografie Andreje Končalovského. Mimo soutěž se představí rovněž prvotřídní autoři Mel Gibson s filmem „Hacksaw Ridge“ nebo Paolo Sorrentino s velmi očekávaným filmem „The Young Pope“ – minisérie s produkcí televizí HBO, Sky a Canal Plus. Překvapit může také íránsko-americká režisérka Ana Lily Amirpourová se snímkem The Bad Batch. Úplný seznam na festivalu promítaných filmů ZDE

Pro úplnost - předsedou poroty bude britský režisér Sam Mendes, režisér snímku Americká krása nebo také režisér řady bondovek.

 

Kusturica hrál v Paříži ruskou hymnu

Stalo se tak, podle stránek ruského serveru NSN, poté, kdy byl nový film „Na mléčné dráze“ odmítnut v Cannes. Server píše, že při pařížském koncertu skupiny No smoking orchestra, jejímž je Kusturica frontmanem, zahájil vystoupení ruskou hymnou. To, zda stála za odmítnutím filmu v Cannes jeho podpora Putinovi, není jasné, neboť pro Screen Daily v dubnu srbský režisér říkal: „Je to zmatek. Nechápu, co se děje. S nikým jsem nemluvil… Ředitel canneského festivalu Thierry Frémaux sledoval po celé tři roky výrobu mého filmu. Pořadatelé chtěli, aby se film soutěže zúčastnil, ale ten nebyl včas dokončený. Na filmu byla ještě spousta práce. Museli jsme dodělat speciální efekty a film zkrátit.“ Screen Daily na druhou stranu poznamenává, že Kusturica neskrývá svoji sympatii k Putinovi, který je přítelem Srbska a podle komentáře srbský režisér trvá na tom, že to neovlivňuje jeho filmovou tvorbu a ani rozhodování francouzských pořadatelů. „Jde o spekulaci a nikoliv realitu,“ doplňuje server Screen Daily Kusturicova slova. Ruská média (NSN) ovšem skutečnost interpretují jinak: „Kusturica připouští, že film přihlásil den po uplynutí lhůty, ale je přesvědčený, že odmítnutí filmu není z tohoto důvodu.“ Server NSN cituje údajná Kusturicova slova, která opakovaly zvučnější servery jako Hollywood report nebo Guardian. „Film byl k dispozici, ale nezhlédli jej. Považuji to za facku nebo odplatu za mé kamarádství s ruským prezidentem Putinem.“ Slova měl doplnit konstatováním, že zpoždění přihlášky o den nebo dva se nikdy v Cannes nestalo důvodem odmítnutí filmu do soutěže. Je zde citováno další Kusturicovo obvinění: „Poslední dobou je činnost filmového festivalu v Cannes stále více ve vleku politiky. Mám podezření, že někdo pořadatelům dal instrukce, aby můj film nepřijali.“ Navíc server zmiňuje dvě Kusturicova přání: točit na Krymu o válce a natočit film v ruštině.

O pět dní později ruský server uvádí, jak se vše seběhlo a informuje o tom, že se jednalo o zprostředkovaný rozhovor, kdy Kusturicův manažer pro Rusko Mirko Radenović vše takto jménem Kusturici podal. Byla publikována další vysvětlení. Manažer Kusturici na sebe bere odpovědnost: „Kusturica byl v tu chvíli se mnou, ale myslel jsem, že mluvíme neformálně… a nepamatuji si doslovně na všechny věty.“

Situaci se snaží vysvětlit přítel Kusturici Oleg Karamazov (pseudonym), frontman známé ukrajinské kapely Bratři Karamazovi: „Emir se nachází ve složité situaci, vše se točilo kolem Cannes, a to je důvod, proč takto reagoval… Snaží se teď dostat ze skandálu.“

V Cannes získal Kusturica dvakrát nejvyšší ocenění - poprvé v roce 1985 s filmem „Otec na služební cestě“ („Otac na službenom putu“) a podruhé o deset let později v roce 1995 za film Underground.

 

Kusturicův rozhovor č. 2

Rozhovor pro málo známý srbský server Winestyle není již tolik o politice, ale především o filmu. Umožňuje však proniknout více do složité Kusturicovy osobnosti mnohostranného člověka – který píše knihy, filmuje, řídí svoji kapelu, organizuje filmový festival nebo staví svou vysněnou vesnici v horách u bosenských hranic (dostal za ni cenu architektury Philippe Rotthier).

V odpovědi na otázku na Kusturicovo rozpolcení mezi psaním a filmováním můžeme shledat také odpověď na popsané dilema pravdy o Cannes. „Jednou jsem generálem, který řídí vojsko, a pak se proměním v někoho, kdo filmuje a nemůže usnout kvůli poezii, kterou vnímá. Má přítomnost na poli literatury je odpovědí mé matce na otázku – K čemu ti to je? Odpověď, která by měla následovat, pochopitelně nepřichází a nemůže přijít – jedná se o pobláznění tvorbou.“ Kusturica se jednoduše nechá ´pobláznit´ a vznikají problémy. Vše souvisí u Kusturici s tím, že především pro něj platí, že ´risk je zisk´.

Jeho risk ve filmové tvorbě spočívá v sázce na poezii filmu, na kterou dnes filmaři zapomínají: „Všichni se dnes podřizují ekonomice, a tak chybí riskování a experiment. Film se dnes nevytváří, nýbrž jen točí, v čemž je velký rozdíl a mnozí věří tomu, že k filmu stačí mít scénář. Stává se, že více svobodomyslnosti a upřímnosti je vidět u studentů filmové školy než u profesionálů. Koncem minulého století jsme ve filmu zdědili něco z francouzského poetického realismu, něco ze sovětské filmové tvorby… Filmový jazyk byl dynamický a zároveň nepostrádal vtip a dramatičnost. Dnešní filmová řeč je velice jednostranná. Ten jazyk zatím zdivočel, a to v boji mezi různými styly.“

Stejné ještě více ve zmíněném rozhovoru rozebírá: „Dnešní film se zúžil na storytelling, což je chybou. Film je uměním, které když se během natáčení nevyvíjí, stává se pouhou exekucí – ilustrací textu. Ve filmu nesmí chybět vývoj v komponování mizanscény – prostorová expanze, která má svoji charakteristiku.“

Jako příčinu úpadku současné filmové tvorby uvádí Kusturica vymizení hodnoty morálky a estetiky, ze kterých se podle něj dnes stala nicotnost vstřebaná do objektivity nepodobné televiznímu zpravodajství. „Obecné a estetické normy vzaly za své se způsobem života, jaký vedeme. Což je velmi nebezpečné. Stejně si myslím, že nadejde doba, kdy se hodnoty navrátí. Přijaté normy a standardy morálky a estetiky byly po staletí lidem určitým měřítkem. Dnes žijeme ve vakuu civilizací, a ty se dostaly do kontradikce mezi sebou. Nyní se projevují charakteristiky prehistorické epochy v kombinaci s epochou faraónů. A jaký to má význam pro obyčejného člověka? Je to víra, jeho dovednost je jedinou hodnotou, kterou dnes disponuje. Ale takto to dál nejde, neboť historický a lidský čas jedné osobnosti nejsou totéž. Dnešní svět je politicky veden strašlivým směrem. Místo abychom bojovali s chudobou, bojujeme proti skokovému nárůstu obyvatel a dochází k neuvěřitelným ničivým procesům… Bastila lidského pokroku s patentem ´liberté, égalité, fraternité ´, což je Evropa, se stává světem z ostnatého drátu. Na druhou stranu Arabové místo aby utíkali ke svým bohatším bratrům, utíkají do Německa, neboť se bojí, že jejich bratři je zabijí. Nevěřím v konspirační teorie, ale zato věřím reálnému chodu dějin, který se před námi odvíjí, a to je ničení evropské identity.“

Na otázku, komu tento vývoj vyhovuje, odpovídá: „Novým faraónům, vlastníkům současného světa. Těm vyhovuje ničení dosavadní identity, neboť jen tak může fungovat začínající nová doba faraónů.“

 

O čem je film Mléčná dráha

Film se skládá ze tří částí, které vyprávějí o válce, zmiji a lásce. Třetí část je věnovaná vyprávění o mnišství. Scénář byl napsán podle Kusturicovy povídky „V objetí zmije“ (U zmijskom zagrljaju), která je součástí jeho knihy „Sto pohrom“ (Sto jada).

 

Fotografie z natáčení

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 30 Srpen 2016 11:04 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB