České filmy, které jste měli vidět (a dost možná neviděli) VII.



 

Jan NěmecMožná jste ještě neviděli poslední film Jana Němce Vlk z královských Vinohrad, který půjde do kin 15. září. O tom ale později. Dnes si připomeneme Němcovo sadomasochistické výtvarné dílo V žáru královské lásky z roku 1990.

 

 

 

Pokud jste autorsky-autobiografického Vlka z královských Vinohrad viděli, viděli jste i pár záběrů z filmu V žáru královské lásky.
Jsou to ty, kde Ivana Chýlková uprostřed skutečné lidové demonstrace, jíž Němec využil k natočení davové scény, plive do kamery. Scénář k tomuto ne úplně dobře diváky i odborníky přijímanému filmu napsal Němec volně na motivy knihy Ladislava Klímy Utrpení knížete Sternenhocha. Spisovatel a svérázný filozof Klíma vetkl do své knihy jako i do svých ostatních děl vlastní postoj k životu, svou osobní vagabundskou filozofii odmítající společenský řád a logiku. Nejblíže měl Klíma k Arthuru Schopenhaeurovi a Friedrichu Nietzschemu. Němec skutečně na Klímu navazuje, jak upozornil, jen volně, Klímovy motivy se objevují v náčrtech a náznacích, které nejspíš bude číst hlavně ten, kdo Klímu zná.
Dnes už si můžeme tento Němcův bizarní opus vychutnávat bez hysterie, která film v době uvedení provázela. Dnes už se nemusíme rozhodovat, zda se nám líbí nebo ne, můžeme se na něj prostě jenom podívat (navíc je možné jej z nejmenovaného kanálu v trochu horší kvalitě získat k vidění téměř okamžitě).

V Němcově filmu hraje knížete Sternenhocha Vilém Čok. Napůl krásný a zároveň i ošklivý šlechtic s futuristickým sídlem v žižkovské věži se zamiluje do nepřitažlivé podivínky Helgy, a hned si ji, i přes všechna varování budoucího tchána (Pavel Landovský), vezme za ženu. Helga okamžitě otěhotní a velmi se změní, zkrásní a manžela začne odmítat, postupně i týrat svým nezájmem, protože toho její odmítání láká naopak víc a víc. Zatímco Němcův-Čokův Sternenhoch působí na Klímovy poměry zbytečně srozumitelně, filmové postavě Helgy se daří zachovat mnohá tajemství, která k ní přitahují pozornost. V ní je lépe zachycen konflikt o lidském podvolení versus nepodvolení se zaběhaným společenským řádům. Helga se i v dospělosti zmítá pod vlivem podivné otcovy výchovy ke zpupnosti vůči autokratickému světu, která nakonec zůstala nedotažena. Sternenhoch má svobodu volby, jak žít, od narození, protože je bohatý a vládne. Helga osciluje mezi krutou dominou a submisivní puťkou, kterou nenaplňuje nic tak jako buranský muž, který si nebere servítky a nemá strach jí dávat najevo svou nadřazenost. Sternenhoch své názory o životě v chaosu, který považuje za jediný skutečný, může svobodně křičet mezi svůj lid, aniž by ho ale někdo bral příliš vážně a aniž by jeho životní volby přinášely nějaké závažné následky. Sternenhoch tudíž Helgu potřebuje, aby díky ní procítil životní dilemata, ze kterých je sice vysvobozen, ale která jsou v jeho hloubi stejně zakořeněná a nemůže se jich úplně zbavit.

Výtvarnou stránku filmu má z části na svědomí malíř Michael Rittstein, což také znamená jeden z nezanedbatelných důvodů, proč film chtít vidět. Scéna divoké opulentní žranice s vizuelně velmi působivým občerstvením dle Rittsteinových návrhů předčí i filmové obžerství Sedmikrásek Věry Chytilové.

 

V žáru královské lásky

Československo, 1990, 87 min.

scénář a režie: Jan Němec
kamera: Jiří Macháně
hudba: Jan Hammer ml.
střih: Alois Fišárek
scénograf: Vladimír Labský
masky: František Havlíček
kostýmy: Marta Kaplerová
hrají: Ivana Chýlková, Vilém Čok, Bolek Polívka, Jiří Bartoška, Josef Abrhám, Pavel Landovský, Izabela Schenková...

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 25 Červenec 2016 13:26 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB