České filmy, které jste měli vidět (a dost možná neviděli) VII.


 

Jan NěmecMožná jste ještě neviděli poslední film Jana Němce Vlk z královských Vinohrad, který půjde do kin 15. září. O tom ale později. Dnes si připomeneme Němcovo sadomasochistické výtvarné dílo V žáru královské lásky z roku 1990.

 

 

 

Pokud jste autorsky-autobiografického Vlka z královských Vinohrad viděli, viděli jste i pár záběrů z filmu V žáru královské lásky.
Jsou to ty, kde Ivana Chýlková uprostřed skutečné lidové demonstrace, jíž Němec využil k natočení davové scény, plive do kamery. Scénář k tomuto ne úplně dobře diváky i odborníky přijímanému filmu napsal Němec volně na motivy knihy Ladislava Klímy Utrpení knížete Sternenhocha. Spisovatel a svérázný filozof Klíma vetkl do své knihy jako i do svých ostatních děl vlastní postoj k životu, svou osobní vagabundskou filozofii odmítající společenský řád a logiku. Nejblíže měl Klíma k Arthuru Schopenhaeurovi a Friedrichu Nietzschemu. Němec skutečně na Klímu navazuje, jak upozornil, jen volně, Klímovy motivy se objevují v náčrtech a náznacích, které nejspíš bude číst hlavně ten, kdo Klímu zná.
Dnes už si můžeme tento Němcův bizarní opus vychutnávat bez hysterie, která film v době uvedení provázela. Dnes už se nemusíme rozhodovat, zda se nám líbí nebo ne, můžeme se na něj prostě jenom podívat (navíc je možné jej z nejmenovaného kanálu v trochu horší kvalitě získat k vidění téměř okamžitě).

V Němcově filmu hraje knížete Sternenhocha Vilém Čok. Napůl krásný a zároveň i ošklivý šlechtic s futuristickým sídlem v žižkovské věži se zamiluje do nepřitažlivé podivínky Helgy, a hned si ji, i přes všechna varování budoucího tchána (Pavel Landovský), vezme za ženu. Helga okamžitě otěhotní a velmi se změní, zkrásní a manžela začne odmítat, postupně i týrat svým nezájmem, protože toho její odmítání láká naopak víc a víc. Zatímco Němcův-Čokův Sternenhoch působí na Klímovy poměry zbytečně srozumitelně, filmové postavě Helgy se daří zachovat mnohá tajemství, která k ní přitahují pozornost. V ní je lépe zachycen konflikt o lidském podvolení versus nepodvolení se zaběhaným společenským řádům. Helga se i v dospělosti zmítá pod vlivem podivné otcovy výchovy ke zpupnosti vůči autokratickému světu, která nakonec zůstala nedotažena. Sternenhoch má svobodu volby, jak žít, od narození, protože je bohatý a vládne. Helga osciluje mezi krutou dominou a submisivní puťkou, kterou nenaplňuje nic tak jako buranský muž, který si nebere servítky a nemá strach jí dávat najevo svou nadřazenost. Sternenhoch své názory o životě v chaosu, který považuje za jediný skutečný, může svobodně křičet mezi svůj lid, aniž by ho ale někdo bral příliš vážně a aniž by jeho životní volby přinášely nějaké závažné následky. Sternenhoch tudíž Helgu potřebuje, aby díky ní procítil životní dilemata, ze kterých je sice vysvobozen, ale která jsou v jeho hloubi stejně zakořeněná a nemůže se jich úplně zbavit.

Výtvarnou stránku filmu má z části na svědomí malíř Michael Rittstein, což také znamená jeden z nezanedbatelných důvodů, proč film chtít vidět. Scéna divoké opulentní žranice s vizuelně velmi působivým občerstvením dle Rittsteinových návrhů předčí i filmové obžerství Sedmikrásek Věry Chytilové.

 

V žáru královské lásky

Československo, 1990, 87 min.

scénář a režie: Jan Němec
kamera: Jiří Macháně
hudba: Jan Hammer ml.
střih: Alois Fišárek
scénograf: Vladimír Labský
masky: František Havlíček
kostýmy: Marta Kaplerová
hrají: Ivana Chýlková, Vilém Čok, Bolek Polívka, Jiří Bartoška, Josef Abrhám, Pavel Landovský, Izabela Schenková...

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB