České filmy, které jste měli vidět (a dost možná neviděli) VI.



Vaterland-Lovecký deníkVaterland – Lovecký deník. Surreálné filmové dobrodružství o lidské vášni k lovu vzniklo v roce 2004. Jde o jeden z nejzajímavějších českých filmů vzniklých po roce 2000.





Natočil ho člen Skupiny českých a slovenských surrealistů, divadelní a filmový režisér a výtvarník David Jařab (narozený 1971 v Hranicích na Moravě). Výraznou postavou českého divadla se David Jařab stal hlavně během působení v pražském divadle Komedie (ale už i předtím během působení v brněnském HaDivadle). Pro Komedii vznikla například představení Klára S. (Elfriede Jelineková, 2004), Hořké slzy Petry von Kantové (R.W. Fassbinder, 2005), Vodičkova-Lazarská (autorská inscenace, 2005), Legenda o svatém pijanovi (Joseph Roth, 2011), či Srdce temnoty (Joseph Conrad, 2011).

 

I v případě Vaterlandu se ukazuje, že určitý typ filmového diváka by se neměl vůbec pokoušet orientovat podle Československé filmové databáze. Vaterland zde má souhrnné hodnocení jednapadesát procent, nejnižší hodnocení mu zde udělili uživatelé, za jejichž přezdívkami se skrývají jména poměrně významných českých kritiků (Tetsuo, Douglas, Matty).

 

Přitom jde o jedno z nejpoetičtějších děl českého filmového prostoru posledních let, svým způsobem příbuzné například s filmovými díly nedávno zesnulého Jana Němce, a pro mě bylo shlédnutí nečekaně silným zážitkem, který se tu snažím doporučit dalším divákům, kterým možná tento film zatím unikal.

 

Muži z rodu von Czadských, kteří společně navštíví tajuplné venkovské sídlo po svém dědečkovi spravované starým sluhou a jeho synem, výlet uskuteční z důvodu nostalgie po rodinné památce, postupně ale zjišťujeme, že jejich největší zájem je úzce spjat s jedním konkrétním dědictvím – dědečkovým návodem na lov kostrouna. Kostroun je černé zvíře žijící v podzemí, které svou fyziognomií nápadně připomíná člověka, ústředním tématem filmu Vaterland je tak dojem nadřazenosti jednoho živočišného druhu nad druhým, přeneseně vzato klidně i jedné lidské rasy nad druhou.

 

Kromě vznešené poetiky světa šlechtických potomků, účinně kombinované s chvílemi téměř dokumentárně nedokonale laděným způsobem snímání, Vaterland vyniká silnou schopností budování filmových tajemství, která se výrazně podílejí na vzniku magické atmosféry. Lidská přirozenost ke krutosti kontrastuje s uhlazenými způsoby šlechtické rodiny, kromě starých loveckých tajemství halených do zdánlivě ušlechtilých hávů (které vznikají především díky dojmu starého tajuplného rodinného učení). Postupně roste i napětí mezi rodinou von Czadských a místními chudými obyvateli, jimiž šlechtici na první pohled záměrně nepohrdají. Stejně tak na první pohled záměrně nepohrdají ani starým sluhou a jeho rodinou, jenže jemná nadřazenost stejně pomalu stoupá k povrchu.

 

Režisér David Jařab natočil ještě jeden celovečerní film s názvem Hlava-ruce-srdce (uvedený v roce 2010). Je také autorem představení Černý psi a bílý kočky, o němž jsme na stránkách Literárek psali, režíroval hru Strach ve Slovenském národním divadle, s jejímž autorem Peterem Lomnickým jsme nedávno uvedli rozhovor, a za doporučení ke shlédnutí stojí například také Jařabův díl seriálu Česká fotka natočený pro Českou televizi.

 

Vaterland – Lovecký deník

Česká republika, 2004, 100 min.

Scénář a režie: David Jařab

Kamera: Marek Jícha

Hudba: Petr Haas, Jan Ponocný, Roman Zach

Hrají: Karel Roden, Petr Forman, František Řehák, Vasil Fridrich, Marek Daniel, Roman Zach, Dana Poláková, Martina Fialková...

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB