Recenze: Belgica – O hranicích hedonismu



 

belgicaNěkteré dobré filmy jsou o spoustě věcí, zdaleka nejen o tom, o čem jsou. Třeba o podmanivých atmosférách fiktivních hudebních klubů a o skvělých koncertech fiktivních hudebních skupin.



 

Ustup z nároků na svůj sen a třeba se splní

Příběh dvou bratrů Joa a Franka žijících v současnosti v Belgii je na první pohled o sourozeneckém vztahu a o tom, jak se bratři společně pokusí vybudovat úspěšný hudební klub. Prvotní zásadou je stvoření jásavé Noemovy archy uprostřed vybledlého života, který jim nevyhovuje. V klubu Belgica chtějí bratři nastolit vlastní pravidla, a rozhodně to nejsou taková, jaká odpovídají vypočítavým odlidštěným marketingovým strategiím. Do klubu má přístup úplně kdokoli bez omezení, ochranka nebude potřeba, personál smí vypít cokoli, co zvládne, na účet podniku. Důležité je se společně co nejlíp pobavit. Ze spojení energií podobně smýšlejících lidí vzniká unikátní síla, která se zdá pohnout vesmírem. Prvotní euforii ale brzy střídá zklamání, když neomezený hedonismus začne ukazovat svou temnější tvář a bratři se začínají v názorech na způsob vedení klubu rozcházet. Belgica se tehdy stává příběhem o tom, jak nakládat s plněním vlastních snů. Součástí cesty ke splnění snu o fungujícím „nejžhavějším" klubu ve městě je nutnost ustoupit z původních nároků. Sen si bratři mohou uskutečnit, ale ne v původní ideální podobě. Pro jednoho z nich se tak rozplyne, pro druhého může pokračovat, ve skutečnosti totiž každý snil o něčem trochu jiném.

V tomto Belgica lehce připomín balkánský film Šiška Deluxe, který byl uveden na letošním Febio festu. I zde se skupinka lůzerských dezorganizovaných přátel pokusí rozjet byznys (v tomto případě pizzerii), zde ale neschopnost vést podnik generuje spíš komiku, než drama. Režisér Šišky deluxe Jan Cvitkovič evidentně nebere ctižádost a úspěch v životě tak vážně jako režisér Belgicy Felix van Groenigen.

 

Stesk po neexistujících klubech i kapelách

Ve zdaleka ne méně vydařeném druhém plánu je Belgica přehlídkou zajímavých současných kapel, z nichž většinou neplyne požitek pouze skrze hudbu, ale i skrz bizarní performance. Hudební skupiny se tu vysokou mírou podílejí na postupné proměně atmosféry klubu, který je původně místem s ucpanými záchody, kam nikdo „cool" rozhodně nechodí, jedině kdyžtak omylem.

Pod soundtrackem jsou podepsaní Soulwax, kteří stvořili několik skvělých fiktivních kapel, například White virgins, Burning phlegm či Davy Coppens and the Shitz.

Díky nim je Belgica filmem o klubu se skutečně silným charismatem, skoro by se podmanivost atmosféry dala přirovnat ke clubu Silencio Davida Lynche, k Mazanému králíčkovi Quentina Tarantina či ke clubu Exotica Atoma Egoyana. Belgica se k nim směle zařazuje přitažlivostí klubu, do kterého byste chtěli vejít, a možná z něj už nikdy nevyjít, a nebo ještě lépe, kde byste chtěli trávit noční úniky z reality, jste-li nábožní hltači nezvyklých tajuplných atmosfér. Kluby a kapely stvořené pouze pro filmy mívají zvláštní kouzlo nedostupnosti, což jim dopomáhá ještě zvýšit atraktivitu – divák ví, že jejich čaro mimo film už nikde nezažije.

 

 

Belgica

Belgie, 2016, 126 min.

Scénář : Arne Sierens, Felix van Groeningen

Režie: Felix van Groeningen

Kamera: Ruben Impens

Hudba: Soulwax

Hrají: Stef Aerts, Tom Vermeir, Dominique Van Malder, Jean-Michel Balthazar, Sam Louwyck...

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 08 Červenec 2016 08:37 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB