Recenze: Menandros & Thaïs


Jakub Gottwald jako MenandrosČesko-německá obrazová báseň vychází z románové předlohy Onřeje Cikána inspirované starořeckými milostnými a dobrodružnými romány, které se psaly mezi prvním a čtvrtým stoletím našeho letopočtu, zasazené byly do zlatého pátého století před Kristem a často pojednávaly o nejkrásnějších lidech. Věda tyto romány dlouho označovala za brak.

 

Knižní předloha Ondřeje Cikána vyšla zatím pouze v němčině pod názvem Menandros und Thais. I film, který vznikl ve společné režii Ondřeje Cikána a Antonína Šilara sám sebe částečně označuje za brak, zesměšňuje svou nemožnost dostatečně výpravného zpracování, například když je poklad nahrazen skleněnými kuličkami, kancelářským větrákem, pánvemi, struhadly a lacinou nápodobou křišťálového lustru. Přesto je Menandros & Thaïs parodií jen napůl, z druhé půli je pokoušením a objevováním možností filmového jazyka, evidentně víc inspirované současným alternativním divadlem než například uměním scenáristickým (Antonín Šilar vystudoval scénografii na katedře alternativního divadla DAMU, spolupracuje třeba s režisérkou Petrou Tejnorovou, například na představení Láska a informace na Nové scéně Národního divadla).

 

Menandrova nevěsta Thaïs je unesena a na ploše ženichovy pouti za její záchranou vytvářejí filmaři (přestože oba režiséři původně filmaři nejsou) surreálný prostor svobodně skládaný z velmi různých prostředí, s důrazem kladeným na hledání nových, dosud nikdy nikde neviděných atmosfér. Velmi ozvláštňujícím dojmem působí i zacházení s kamerou (Šimon Dvořáček, kterého můžeme znát jako kameramana dokumentu Bohdana Bláhovce Show! O uměle stvořené dívčí kapele nebo jako kameramana dokumentu Robina Kvapila Možnosti extáze o sexuální asistenci poskytované handicapovaným osobám v Čechách). Kamera lehce připomíná barokně smyslným stylem třeba český film Eliška má ráda divočinu, ale v tomto případě osvěžený ještě současnou videoklipovou estetikou.

 

Menandros před záchrannou výpravou obléká pseudostarověké brnění, ale pohybuje se v bez problémů přiznávaném současném světě. Autoři evidentně neusilují o věrohodnou simulaci konkrétního místa a času, spíš naopak vytvářejí dojem, že čas neplyne po přímce a prostor se poslušně neřadí podle map. V ději se objevuje postava vypravěče, jenž kouří i při čištění zubů, postavy jsou ve vybraných situacích vyňaty z děje a umístěny do neutrálního prostředí šedobílého pozadí. Vypravěč s postavami místy rozmlouvá a prozrazuje jim, jak bude děj pokračovat a kam se mají vydat. Napínavý, v souvislostech divákovi servírovaný děj zde není jediným a hlavním důvodem, proč film dál sledovat, podstatou filmu jsou spíš krásné obrazy a krásný jazyk, v němž jsou německo-české dialogy napsané. Zvláštností je, že si postavy automaticky rozumějí i přesto, že některé mluví česky a některé německy. Ani doba, ani místa, ani řeč tu nejsou tím, čím jsme zvyklí je mít, a ani postavy nejsou postavami, jak jsme zvyklí je ve filmech vídat. I po zhlédnutí celého filmu je nemožné popsat jejich charakter. Menandros i Thaïs si vystačí s tím, že jsou krásní, Menandrův sluha s tím, že je svému pánu věrný, autor s tím, že se tváří nad věcí a významně. Způsob, jímž herci hrdiny děje představují, je odosobněný a lehce parodický, chvílemi skoro připomíná dětskou hru. Krása je tu nejvýraznějším tématem, což není problém ve chvíli, kdy je jeden z režisérů scénograf a druhý spisovatel.

 

To, že rozhodně nejde o žádný mainstream, je myslím už podle všeho, co jsem tu o filmu napsala, čtenáři jasné. Film Menandros & Thaïs je přesně tím, čím se tváří být – postmoderním podivínským audiovizuálním eposem s výbornou hudbou a množstvím zábavných atmosfér, a u toho všeho je především oslavou svobodné tvorby. Film režiséra Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově také tematizuje nedostatek prostředků v českém filmu, ale dělá to zahořkleji. Menandros & Thaïs je oproti tomu natočený s podmanivým nadšením pro svou vlastní podivnost a nedokonalost, což může diváka (třeba mě) strhnout někdy mnohem víc než dokonalé zpracování.

 

Autoři slibují další projekce ve vršovickém Kině Pilotů (19.5. ve 20.00 a 8.6. ve 20.00) a film budou promítat i pražská letní kina. Ve Vídni proběhne premiéra 2.6. v kině Burg.

 

 

Menandros & Thaïs

Česká republika/ Rakousko, 2016, 129 min.

režie: Ondřej Cikán, Antonín Šilar

scénář: Ondřej Cikán, Anatol Vitouch

kamera: Šimon Dvořáček

hudba: Hans Wagner

hrají: Jakub Gottwald, Ondřej Bauer, Jessyca R. Hauser, Violetta Zupancic, Petr Růžička, Pasi Mäkelä, Tomáš Jeřábek...

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

plakat

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB