Recenze: Menandros & Thaïs

Jakub Gottwald jako MenandrosČesko-německá obrazová báseň vychází z románové předlohy Onřeje Cikána inspirované starořeckými milostnými a dobrodružnými romány, které se psaly mezi prvním a čtvrtým stoletím našeho letopočtu, zasazené byly do zlatého pátého století před Kristem a často pojednávaly o nejkrásnějších lidech. Věda tyto romány dlouho označovala za brak.

 

Knižní předloha Ondřeje Cikána vyšla zatím pouze v němčině pod názvem Menandros und Thais. I film, který vznikl ve společné režii Ondřeje Cikána a Antonína Šilara sám sebe částečně označuje za brak, zesměšňuje svou nemožnost dostatečně výpravného zpracování, například když je poklad nahrazen skleněnými kuličkami, kancelářským větrákem, pánvemi, struhadly a lacinou nápodobou křišťálového lustru. Přesto je Menandros & Thaïs parodií jen napůl, z druhé půli je pokoušením a objevováním možností filmového jazyka, evidentně víc inspirované současným alternativním divadlem než například uměním scenáristickým (Antonín Šilar vystudoval scénografii na katedře alternativního divadla DAMU, spolupracuje třeba s režisérkou Petrou Tejnorovou, například na představení Láska a informace na Nové scéně Národního divadla).

 

Menandrova nevěsta Thaïs je unesena a na ploše ženichovy pouti za její záchranou vytvářejí filmaři (přestože oba režiséři původně filmaři nejsou) surreálný prostor svobodně skládaný z velmi různých prostředí, s důrazem kladeným na hledání nových, dosud nikdy nikde neviděných atmosfér. Velmi ozvláštňujícím dojmem působí i zacházení s kamerou (Šimon Dvořáček, kterého můžeme znát jako kameramana dokumentu Bohdana Bláhovce Show! O uměle stvořené dívčí kapele nebo jako kameramana dokumentu Robina Kvapila Možnosti extáze o sexuální asistenci poskytované handicapovaným osobám v Čechách). Kamera lehce připomíná barokně smyslným stylem třeba český film Eliška má ráda divočinu, ale v tomto případě osvěžený ještě současnou videoklipovou estetikou.

 

Menandros před záchrannou výpravou obléká pseudostarověké brnění, ale pohybuje se v bez problémů přiznávaném současném světě. Autoři evidentně neusilují o věrohodnou simulaci konkrétního místa a času, spíš naopak vytvářejí dojem, že čas neplyne po přímce a prostor se poslušně neřadí podle map. V ději se objevuje postava vypravěče, jenž kouří i při čištění zubů, postavy jsou ve vybraných situacích vyňaty z děje a umístěny do neutrálního prostředí šedobílého pozadí. Vypravěč s postavami místy rozmlouvá a prozrazuje jim, jak bude děj pokračovat a kam se mají vydat. Napínavý, v souvislostech divákovi servírovaný děj zde není jediným a hlavním důvodem, proč film dál sledovat, podstatou filmu jsou spíš krásné obrazy a krásný jazyk, v němž jsou německo-české dialogy napsané. Zvláštností je, že si postavy automaticky rozumějí i přesto, že některé mluví česky a některé německy. Ani doba, ani místa, ani řeč tu nejsou tím, čím jsme zvyklí je mít, a ani postavy nejsou postavami, jak jsme zvyklí je ve filmech vídat. I po zhlédnutí celého filmu je nemožné popsat jejich charakter. Menandros i Thaïs si vystačí s tím, že jsou krásní, Menandrův sluha s tím, že je svému pánu věrný, autor s tím, že se tváří nad věcí a významně. Způsob, jímž herci hrdiny děje představují, je odosobněný a lehce parodický, chvílemi skoro připomíná dětskou hru. Krása je tu nejvýraznějším tématem, což není problém ve chvíli, kdy je jeden z režisérů scénograf a druhý spisovatel.

 

To, že rozhodně nejde o žádný mainstream, je myslím už podle všeho, co jsem tu o filmu napsala, čtenáři jasné. Film Menandros & Thaïs je přesně tím, čím se tváří být – postmoderním podivínským audiovizuálním eposem s výbornou hudbou a množstvím zábavných atmosfér, a u toho všeho je především oslavou svobodné tvorby. Film režiséra Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově také tematizuje nedostatek prostředků v českém filmu, ale dělá to zahořkleji. Menandros & Thaïs je oproti tomu natočený s podmanivým nadšením pro svou vlastní podivnost a nedokonalost, což může diváka (třeba mě) strhnout někdy mnohem víc než dokonalé zpracování.

 

Autoři slibují další projekce ve vršovickém Kině Pilotů (19.5. ve 20.00 a 8.6. ve 20.00) a film budou promítat i pražská letní kina. Ve Vídni proběhne premiéra 2.6. v kině Burg.

 

 

Menandros & Thaïs

Česká republika/ Rakousko, 2016, 129 min.

režie: Ondřej Cikán, Antonín Šilar

scénář: Ondřej Cikán, Anatol Vitouch

kamera: Šimon Dvořáček

hudba: Hans Wagner

hrají: Jakub Gottwald, Ondřej Bauer, Jessyca R. Hauser, Violetta Zupancic, Petr Růžička, Pasi Mäkelä, Tomáš Jeřábek...

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 10 Květen 2016 11:07 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB