Recenze: Cronenberg v Praze...tak zas nic

Email Tisk PDF

ExistenZAsi se to dá čekat, že Cronenberg dopadne v Domě U Kamenného zvonu podobně jako Tim Burton, ale stejně vám to nedá a musíte se jít podívat, zvlášť když Cronenberga máte  ještě radši než Burtona.

 

Burtonova výstava byla údajně komerčně nejúspěšnějším českým výstavním projektem roku 2014. Tak proč něco podobného nezopakovat? Jméno známého filmaře na banneru na Staroměstském náměstí přitáhne dost turistů, kterým možná nevadí zaplatit přemrštěné vstupné skoro za nic.

 

Je nepochopitelné, že někoho, kdo disponuje tak malým množstvím exponátů z Cronenbergových filmů, napadne založit na tom výstavu. Jasně, že mě potěšilo vidět helmu schopnou zaznamenat halucinace z Videodromu, korzet na celé tělo, v němž chodila Rosanna Arquette ve filmu Crash či hlavu Mouchy. O moc víc k vidění toho ale na výstavě není: pár mini figurek zmutovaných příšerek z Existenz, dva paraziti z Shivers, oživlá televize, díra do břicha, hodně plakátů, fotografií a výňatků ze scénářů, nějaké oblečení... V zatemněné kukani s plátnem se promítají Cronenbergova díla, což je skvělé, méně skvělé ale je, když se tam roztomilá paní kustodka producíruje před plátnem s širokým úsměvem na tváři, aniž by jí docházelo, že tím může rušit diváky ve sledování. Celkově je kustodů a kustodek na této výstavě přemrštěné množství - většina z nich hlídá, aby nikdo nefotil.

 

Exponáty jsou seřazené chronologicky podle toho, jak byly filmy natočeny. Každý film je opatřený textem a obrazovkou s ukázkou. Texty nejsou zvlášť originálně pojaté, pro člověka, který filmy zná, neobsahují téměř nic nového, ledaže si postupně zopakuje, o čem jsou, kdyby to zapomněl. Jenže podobná výstava přitáhne většinou spíš fanoušky Cronenbergových filmů, a ty podobná rekapitulace jedině zklame.

 

Celková koncepce výstavy je velmi fádní, bez nápadu, jak o významu tohoto autora vypovídat a nemuset se odvolávat především na výčet ocenění, která za své filmy po celém světě sesbíral.

 

Přitom Cronenberg zdaleka není pouhým režisérem nejslavnějších horrorů, jeho filmy většinou prostřednictvím vizí budoucnosti zkoumají aktuálně žhavá témata a velmi citlivě reflektující svou dobu: vztah člověka a médií, často se v Cronenbergových filmech objevují postavy šílených vědců pokoušejících hranice mezi živým organismem a strojem, v posledním filmu Mapy ke hvězdám se věnuje vizi genetického úpadku – zkažené hollywoodské společnosti, v níž si lidé z pýchy a opovržení „obyčejným“ okolím pořizují potomky jen v nejužším kruhu, a kvůli tomu skupina „vyvolených“ postupně degeneruje.

 

Ne že by to, co tady o Cronenbergovi píšu, na výstavě nebylo řečené, ale není tam o moc víc, což je prostě v tomhle případě obrovská škoda.

 

Ani nadšenci do speciálních efektů si podle mě nepřijdou na své tak, jak by si představovali. Je tu sice popsáno, jak pár speciálně efektových scén vzniklo, ale platí totéž, co ostatním – je toho uboze málo. Kdyby se výstava v kampani netvářila tak velkolepě, pobavila bych se a vůbec bych si nestěžovala, ale takhle...podobně jako Burton - nejdřív nadšení, a potom...tak zas nic.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 24 Únor 2016 19:54 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz