Recenze: Mládí je domýšlivější než Velká nádhera


MládíZní to jako začátek vtipu: Ve švýcarském sanatoriu se sejdou Miss Universe, stárnoucí hudební skladatel Fred Ballinger (Michael Caine), jeho opuštěná dcera (Rachel Weisz), režisér píšící vlastní filmový testament (Harvey Keitel), tlustý fotbalista s vytetovaným Karlem Marxem na zádech, herec připravující se na roli Adolfa Hitlera a malá holčička.

 

Upozornění: Text obsahuje spoilery.

 

Jeden z nejvýraznějších současných filmových režisérů Paolo Sorrentino už podruhé bilancuje kariéru a život. Předchozí Velkou nádherou (která v roce 2014 získala Oscara) své diváky nadchl, protože byla opulentní, mondénní, groteskní, patetická, velmi ironická a první. Mládí je intimnější, ješitnější a víc do sebe zahleděné, méně velkolepé a navíc se k tématu vrací už podruhé a diváci jej přijímají o něco vlažněji. Sorrentinovy vlastní pochybnosti o tom, zda další bilanci točit či ne, jsou zde dokonce součástí děje. Prostřednictvím linky o režisérovi na konci kariéry odsoudí sám sebe, že se do dalšího audiovizuálního sebezpytu pustil, přičemž nám ale vysvětlí, že stejně nemohl jinak. Jenže my – někteří recenzenti – zase potom nemůžeme jinak, než o Mládí napsat, že je sice podmanivě krásné, ale velmi egoistické, domýšlivé, a proto nesympatické. Egoismus hlavní postavy je dobře demonstrován například na postavě Ballingerovy manželky Melanie. Ballinger o ní totiž často mluví a režisér nás záměrně nechá považovat ji za zesnulou. Jenže potom překvapeně zjistíme, že Melanie žije po mrtvici v Benátkách, kam se za ní Ballinger přijíždí podívat asi po dvaceti letech. Sorrentinovi se tak sice podařilo říct, že odcházení ze života má různé formy a že se klidně může odehrát i tak, že tu naše tělo ještě dlouho zůstává, jenže tento moment zároveň působí velmi machisticky a necitlivě v kontrastu s lázeňskou melancholií zbytku filmu, v němž se Ballinger tolik prožívá, zatímco těžce nemocnou manželku odepsal. Ústřední postavy dvou úspěšných umělců na sklonku kariéry tu pohlížejí na svět jako na místo, v němž prohrávají svůj zápas s časem. Byli úspěšní, talentovaní, pracovití, ženy je milovaly, muži obdivovali. Jenže oba zestárli a nejvíc ze všeho je nyní, zdá se, fascinuje mládí: Hladká kůže bez vrásek, energie, nadšení. Mládí má budoucnost, která se jich dvou už netýká, ať byli kdysi kýmkoli, i když o jejich práci projevuje nyní zájem i britská královna, režisér i hudební skladatel s údivem zjištují, že pro svět neznamenají až tolik, kolik si dřív mysleli. Máloco je už dovede potěšit, ale mladá ženská těla se jim stále neokoukala. Nemohoucí Melánii zavál čas.

 

Oba umělci – režisér i hudební skladatel - mají pocit, že se překonali, pracovali tak, že se jim dostalo velkého uznání a oni díky tomu uvěřili v nesmrtelnost, jenže zjišťují, že ve skutečnosti i přesto smrtelní jsou. V rozhovoru pro filmový web Indiewire Sorrentino říká, že základem scénáře byla skutečná historka o dirigentovi, který podobně jako Ballinger odmítl vystoupit na královnině oslavě, i když si to výslovně přála. Sorrentino se nyní nachází na vrcholu své kariéry, není mu osmdesát, ale pětačtyřicet. Prý mu nešlo až tolik o věk, jako o umělecké ego, a právě období bilance na konci života mu nabídlo dostatečně plastický dramatický moment.

 

Mládí

Itálie/Francie/Švýcarsko/Velká Británie, 2015, 118 min.

Scénář a režie: Paolo Sorrentino

kamera: Luca Bigazzi

hudba: David Lang

hrají: Michael Caine, Harvey Keitel, Rachel Weisz, Paul Dano, Jane Fonda, Tom Lipinski, Ed Stoppard, Emilia Jones...

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB