Recenze - Interstellar. Vesmírná poezie umírajícího filmového pásu.

Email Tisk PDF

Interstellar copyChristopher Nolan manifestuje svou silně vizuální novinkou za nutnost zachování filmové suroviny v kinematografickém průmyslu.

 

Co kdyby nefungovalo něco, co nyní běžně funguje?

 Takhle se možná docela často ptal sám sebe režisér Christopher Nolan, jehož filmovou tvorbu lze označit za silně postmoderní. Co jsme běžně zvyklí považovat za stálé a pevné, se u Nolana mění v proměnlivé a tekuté. Ve filmech Memento či Počátek se pravidla vyprávění řídila nově nastavenými zákony. Jak by vypadal svět, kdyby neexistovala paměť nebo kdybychom si mohli vzájemně krást její nejcennější části?

 

Tyto premisy pomáhaly Nolanovi vynalézat nové tvary filmových vyprávění. Před Interstellarem se ale kromě toho sám sebe asi taky ptal, jak přilákat do kina co největší možný počet diváků (a pravděpodobně měl k tomu ještě jinou, bohulibější motivaci, než výdělek).

 

Tentokrát totiž vsadil na nezvykle tradiční způsob vyprávění a svou lásku k úzkostné nejistotě spoutal do okovů žánru „vesmírné sci-fi o záchraně světa". Přesunul se do dosud neznámé vesmírné galaxie a vystačil si s předpokladem, že čas i prostor jsou relativní pojmy. Připomíná nám, že planeta Země jako místo spolehlivého mateřského útočiště je lichá. Vzduch na Zemi přestává být dýchatelný, úrodná půda odmítá dál hostit obilí i další základní plodiny. Křehký lidský pocit nadvlády nad světem se snadno bortí. Jako lidstvo si tento scénář vzdáleně umíme představit. Nejedno sci-fi už řešilo, zda bychom mohli v takovém případě expandovat do vesmíru. V Nolanově světě se lidé rozhodli vzdát pokroku, aby zpomalili proces vyčerpání planety. Věda byla umlčena, děti se ve školách o starém světě plném pokroku přestaly učit, škody napáchané v minulosti se už ale stejně nepodařilo odčinit. Části výzkumného týmu NASA se přesto podařilo v utajení útlak pokroku přestát. Podle tajných výzkumů má lidstvo šanci najít nový domov v neznámé galaxii, do níž byl otevřen průchod takzvanou Červí dírou (zde děj vyšel ze skutečné vědecké teorie Kipa Thorna).

 

O tom, že Nolan tentokrát mířil na většinového diváka, svědčí i několik dalších indicií. Prohlásil například, že si přál zprostředkovat svým divákům takový pocit z návštěvy vesmíru, jako by se sami „ocitli v kosmonautských botách". A Interstellar skutečně je filmem-atrakcí, jehož pointy trpí přílišnou doslovností, což mimo jiné asi napovídá, že Nolan prostě toužil oslovit i méně bystré diváky. O to víc však vsadil na sílu vizuálu (promítá se ze 70 mm kopie), čímž si zabezpečil, že tenhle zážitek nakonec nenechá skoro žádného milovníka filmů v klidu.

 

Hlavní hrdina Cooper (Mathew McConaughey) pracoval původně pro NASA, ale v rámci nových trendů byl rekvalifikován na farmáře. Utajená NASA jej vyzve, aby se zúčastnil záchranné mise. Odvážná posádka se vydává vstříc temnotě neznáma a Nolan si tak otevírá cestu k pasáži silně vizuální vesmírné poezii. Kosmonaut Cooper společně s kolegy opouští zaprášenou Zemi, aby navštívil dosud neznámé planety a zjistil, zda jsou zde podmínky k životu. Budovat napětí a zároveň úzkost z relativity se ukázkově daří například na planetě, kde jedna hodina představuje sedm let na Zemi a kde povrch ze sta procent kryje voda. Její klidné šedomodré šplouchání zde občas naruší monstrózní masa pohybující se vodní stěny, která se zvedá s nevypočitatelnou logikou, a která vyvede posádku z domnění, že by sem mohlo lidstvo přesídlit.

 

Putování vesmírem přivádí posádku ještě na planetu pokrytou vrásčitým ledem, mezi zmrzlé mraky, do světa bez nebe, do kulovité díry či do neznámé dimenze, v níž čas a prostor existují, ale v úplně jiné, velmi abstrahované podobě.

Ve srovnání s Gravitací, dalším letošním snímkem z vesmíru, který se pyšnil nejmodernějšími technologiemi, je Interstellar z velké části natočen v reálném prostředí, s omezeným užitím počítačových trik (několik scén z cizích planet se natáčelo na Islandu). Scény, v nichž jsou triky užity, byly navíc vytvořeny dopředu, takže když herci hráli, nesvítilo za nimi pouze zelené klíčovací plátno, ale štáb mohl v momentě natáčení rovnou na trikové scény navazovat. Jako by Nolan cítil nostalgii po starých časech.

 

V Interstellaru se prý hlásí k inspiraci filmy Metropolis (Fritz Lang), 2001: Vesmírná Odyssea (Stanley Kubrick), Blade Runner (Ridley Scott) či Zrcadlo (Andrej Tarkovskij). Silné spirituality ani jednoho z nich nedosahuje, ale pokud šlo Nolanovi především o to, aby získal co největší pozornost a tím prostor pro důkaz, že film je vizuální umění, jehož ducha digitální technologie nejen rozvíjejí, ale také oklešťují, tak se mu to rozhodně povedlo.

 

Interstellar

USA / Velká Británie, 2014, 169 min
Režie: Christopher Nolan
Scénář: Jonathan Nolan, Christopher Nolan
Kamera: Hoyte Van Hoytema
Hudba: Hans Zimmer
Hrají: Matthew McConaughey, Anne Hathaway, William Devane, Michael Caine, Wes Bentley,Jessica Chastain, Casey Affleck, John Lithgow, Ellen Burstyn, Elyes Gabel, Mackenzie Foy,Topher Grace, Leah Cairns, David Oyelowo, Bill Irwin, Liam Dickinson, David Gyasi, Timothée Chalamet, Matt Damon, Collette Wolfe

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 04 Listopad 2014 12:44 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz