Recenze: Fízlové, hajzlové


Fízlové hajzlovéMarylin Manson, Mr. Oizo, Jon Lajoie a Leeland z Twin peaks. Film režiséra Quentina Dupiex Fízlové, hajzlové je čerstvou koncentrací fenoménu „bizár".

 


Dupiex režíroval v devadesátých letech slavný videoklip se žlutou plyšovou příšerkou sedící na velikém ředitelském křesle. Příšerka úřadovala, telefonovala a u toho si pokyvovala hlavičkou v rytmu šíleného elektra, z něhož se z trochu nepochopitelných důvodů stal megahit. Hudba samotná by možná nezafungovala bez videa, které nastavilo situaci do potřebné roviny bizarního humoru.


Podobně i v příběhu Fízlové hajzlové, který se vyznačuje tím, že žádná postava zde nemá vyšší IQ než 100 (natož pak policisté, ti zde mají odhadem tak kolem 90), tvoří Dupiex hlavně svět, skrze nějž má divák lépe chápat nadsázku přítomnou v jeho hudbě, což byl evidentně dost moudrý krok. Ústředním motivem příběhu je totiž Oizova skladba (ve filmu vytvořená jednookým policistou), k jejíž výsledné podobě ještě přispěje stisknutím klávesy postava omylem postřeleného, umírajícího souseda, jemuž nikdo nehodlá pomoci, on to ví, a tak si aspoň ulevuje v posledních chvílích života poslechem oblíbené elektronické muziky. Velmi sympatické je, že v klíčové scéně celého filmy míří nejdrsnějším humorem Dupieux sám proti sobě. Nepravděpodobná dvojice tvůrců zanese totiž skladbu do kanceláře mocného hudebního producenta, který jim po poslechu sdělí: „image máte vymyšlenou dokonale, jednooký policista a umírající apatický týpek, a image tvoří 95 procent úspěchu hudebníka, bohužel vám ale schází nutných zbývajících pět procent a to je hudební talent".


Spousta diváků tenhle opus označí za „pitomost" a nikdo jim nemůže s čistým svědomím oponovat. Je to v podstatě pravda. Další skupina diváků bude v duchu řičet nadšením. Je to ta skupina diváků, která je kulturně vzdělaná, a zároveň si z nějakého těžko vysvětlitelného důvodu uchovala pubertální slabost pro humor „tak blbý až dobrý". Fízlové, hajzlové patří do skupiny „hrozný a skvělý zároveň". Co to v tomto případě znamená?


Jde vlastně o jakousi kulturní dekadenci dneška. Něco jako vzdělancův vnitřní protest proti upjatosti vysoké kultury. Přestože některými konzervativci stále neuznaná, má tahle šklebící se tvář v dnešní kultuře dávno svou pevnou pozici současné a o podobě dnešního umění dost vypovídá. Slovo „bizár" se dávno vžilo v hovorové češtině pro určitý, specifický druh umění. Něco podobného lze vysledovat třeba i mezi filmovými fanoušky na Letní filmové škole v Uherském Hradišti. Čím dál větší prostor v programu zabírají podobné „bizáry" (černošské vampýrské filmy, nepravděpodobné kombinace žánrů porno-thriller a podobně). Jde prostě jen o to, čemu se kdo směje.
Dupiex vzal suchý, nejtrapnější komedie o policajtech parodující, ale zároveň velmi sebeironický humor, na němž stojí i příběh a jeho zápletky, s citem vystavěnou atmosféru ospalého amerického městečka a k tomu přiložil v docela vysoké dávce vlastní hudbu, která je také podobným kompilátem něčeho, co je stylové a strašlivé zároveň.
Hranice mezi vysokým a nízkým uměním se stále dál rozpíjí a kořínky obojího se stále více proplétají, až srůstají a dávno přestalo být relevantním cílem pokoušet se v nich vyznat, nedejbože je od sebe oddělit.

 

Fízlové, hajzlové
Komedie / Krimi
USA, 2013, 83 min
Režie: Quentin Dupieux
Scénář: Quentin Dupieux
Kamera: Quentin Dupieux
Hudba: Quentin Dupieux
Hrají: Eric Judor, Steve Little, Marilyn Manson, Grace Zabriskie, Eric Wareheim, Daniel Quinn, Hillary Tuck, Jennifer Blanc, Ray Wise, Don Stark, Agnes Bruckner, Brandon Beemer, Jonathan Lajoie, Steve Howey, Jack Plotnick, Kurt Fuller

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

plakat

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB