Zemřel Nagisa Ošima, filmový bořitel tabu


Nagisa-OsimaV Tokiu včerave věku osmdesát let zemřel Nagisa Ošima, jeden z významných tvůrců „nové vlny" japonského filmu, režisér skandální pověsti. Přirovnáván byl ke Godardovi či Pasolinimu, v domácím prostředí pak kladen po bok s Kurusawou či Ozuem.

Ve světě Ošimu proslavil snímek Korida lásky (Ai no corrida, 1976), v němž se filmová kvalita spojila s erotickou otevřeností. Ve své době film šokoval – zejména spojením obrazů sexu a smrti –, v mnoha zemích zůstává zakázán. Nejslavnější je finální scéna, v níž Sada při milostném aktu dusí svého milence, aby mu způsobila nejvyšší rozkoš, následně mu odřízne genitálie, které si odnáší s sebou. Příběh vychází ze skutečné události třicátých let, kdy skutečná Sada za zabití svého milence byla odsouzena k šesti letům vězení, zároveň se však stala miláčkem tisku. Japonská cenzura film zakázala, Ošima ale natočený materiál propašoval do Francie, kde byl znovu sestříhán. Premiéra na Berlinale skončila zabavením kopie, projekce povolil soud až po osmnáctiNagisa-Osima z filmu měsících, a to bez cenzurních zásahů. Na videu mohl pak film vyjít až po mnoha letech.

Úspěch si Ošima zopakoval o dva roky později filmem Říše vášně (Ai no borei), který vychází z tradice japonských duchařských příběhů. Na festivalu v Cannes získal snímek cenu za režii.

Společenská tabu bořil Ošima ale i v jiných filmech. Například v historickém snímku Gohatto (1999), který zůstal jeho posledním filmem, zobrazil sexuální vztah dvou mužů, mistra a žáka.

V Japonsku ovšem Nagisa Ošima (narozený 31. března 1932) dosáhl úspěchu už v padesátých letech, kdy začal natáčet pro studio Šóčiku, které vsadilo na mladé tvůrce i na témata tou dobou kontroverzní. Právě z tohoto studia vyšla japonská „nová vlna" – „nuberu bagu" (což je japonská výslovnost francouzského termínu „nouvelle vague"). Do ní se Ošima zařadil zejména filmem Krutý příběh mládí (1960), natočeném ruční kamerou.

Ošima rád využíval rozličné možnosti filmové řeči. Zatímco jeho snímek Noc a mlha v Japonsku (1960) obsahovala pouhých 45 záběrů, Násilí za bílého dne (1966) obsáhlo ke dvěma tisícům záběrů.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

plakat

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB