V Klicperově divadle se bude hrát Malý říjen od Ladislava Smoljaka


Mohli se potkat Karel Kramář, Alois Rašín, Vladimír Iljič Lenin, Naděžda Krupská, Mata Hari a Václav Babinský mladší? Odpověď zní: ano. Ve hře Malý říjen od Ladislava Smoljaka rozhodně, a to za první světové války v jedné rakouské cele. Legendární hru nyní uvede Klicperovo divadlo v Hradci Králové v režii Šimona Cabana. Premiéra se uskuteční 18. května.

Šimon Caban na čtené zkoušce hry Malý říjen. Foto: Klicperovo divadlo

 

Ve Smoljakově hře se v jedné cele během několika dní totiž zrodí největší politické události první poloviny 20. století. Právě zde se setkají tvůrci československé demokracie s tvůrci sovětské totality, stejně jako malý český masový vrah se světoznámou špionkou, která veškeré přísně tajné informace získává i předává zejména náhodou. Právě zde budou totalitáři usilovat demokratům o život a naopak, a právě zde se do toho všeho zamíchá bratr Slovák. Dozorce Steinbach si servítky nebere, novinky z odpadové roury, zvané „latrínhlášky“, zpravují o bitvě u Verdunu a na amnestie se čeká stejně urputně jako na zrod totalit i demokracií. Reálná fakta a historické výroky jsdou předkládaná na pozadí fiktivní výchozí situace.

 

„Prepáčte, pán doktor, no nehovorte s takým dešpektom o slovenskej kultúre. Ta má hlboké korene. Veď na Slovensku bolo už arcibiskúpstvo, keď v Prahe eště behali vlci.“

 

Květen roku 1916. Cela nejmenovaného rakouského vězení (předobrazem je bývalý zámeček Möllersdorf, ve kterém byli tehdy čeští politici skutečně vězněni). Dozorce Steibach (Jan Bílek) přivádí s rutinou sobě vlastní do nového útočiště dva vzácné přírůstky. A nejsou to vězni ledasjací. Prvním je předák české politiky ve vídeňské říšské radě, dr. Karel Kramář (František Staněk), druhým je jeho mladší politický souputník, říšský poslanec dr. Alois Rašín (Jan Vápeník). Oba byli ve slavném politickém procesu obžalováni z velezrady, čekají nyní na definitivní znění rozsudku a připravují si své obhajoby. Stohy papíru a intelektuální polemiky nejsou ale nic pro jejich spolubydlícího, masového vraha Václava Babinského mladšího (Filip Richtermoc), který se rád chlubí tím, že jen tady ve vězení zabil už „šedesátvosum lidí, za každej rok vlády Franze Josefa jednoho“.

 

„Poslouchaj, Kramář, tahle hrůza papíru, to má být ta jejich závěrečná řeč?“

 

Nelehké vězeňské soužití je zpestřeno vpádem krásné špionky Maty Hari (Helena Korejtková), proslulé „poněkud nahé“ tanečnice, která sice neví, pro jakou špionážní službu vlastně pracuje, ale zato přináší velký úkol. Skrýt na jejich cele 213 dva ruské agenty, plánující jakousi poměrně zásadní revoluci. Brzy na to je proto osazenstvo cely obohaceno o zapálenou bojovnici Naděždu Krupskou (Zora Valchařová-Poulová), která, aby mohla být ukryta v mužském vězení, předstírá pánskou identitu, a zakrátko se objevuje i její idol Vladimír Iljič Lenin (Jakub Tvrdík). Čas plyne, rozsudky smrti jsou vyneseny, starý císař ovšem umírá, termín bolševické revoluce je upřesněn a kola dějin se dávají do pohybu. A jelikož exiloví přátelé s krycími jmény Tatíček a Nádraží už plánují vizi svobodného Česko(-)Slovenska, přichází do cely ještě bojovat o svou pomlčku bratr Juraj Slovák (Kryštof Bartoš).

 

„Je trochu rozdíl, pane Lenine, rozhodne-li se Kristus, že bude za spásu lidstva trpět sám, nebo když vy rozhodnete za lidstvo o spáse, za kterou nebudete trpět vy, ale lidstvo samo.“

 

„Máme tam Rašína, Kramáře, Lenina, Krupskou, Matu Hari, Babinského, Juraje Slováka a dozorce Steinbacha. Nejvíc bych si rozuměl, respektive naslouchal Rašínovi. Ke Kramářovi jsem měl vždy – díky jeho zaslepené lásce ke všemu ruskému – obezřetný vztah. Bavila by mne i Mata Hari, i když si ji - v tomto případě zase já – představuji romanticky zaslepeně. Obávám se, že Ladislav Smoljak ji měl „přečtenou“ pravdivěji,“ podotýká režisér Šimon Caban, který je zároveň autorem scény. Kostýmy navrhla Simona Rybáková, hudbu složil Vojtěch Dlask a dramaturgyní inscenace je Jana Slouková.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB