Zemřel Jiří Pecha, nezapomenutelný představitel Babičky


Jiří Pecha jako Babička. Foto: Husa na provázkuPoslední únorový den zemřel ve věku 74 let herec Jiří Pecha, který byl známý jako souputník Bolka Polívky i z řady filmových rolí (Lotrando a Zubejda, Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Poslední leč). Na jevišti byl chválen především za roli babičky ve stejnojmenné hře, kterou uvádělo divadlo Husa na provázku. Obdržel za ni dokonce speciální Cenu Alfréda Radoka za „mužský herecký výkon v ženské roli“. 

 

Následující text o něm Literární noviny přinesly u příležitosti obnoveného představení Babičky v Divadle Husa na provázku v roce 2014:

„Babičku jedinečně ztělesnil Jiří Pecha a od Nadace Alfréda Radoka obdržel jedinečnou cenu za nejlepší mužský herecký výkon v ženské roli.
Když se před lety po Brně „rozneslo“, že ji má hrát, vzbudilo to zvědavost, čekala se nějaká snad recese. Omyl. Peca, jak se tu populárnímu herci obecně říká, se na scéně stává skutečnou babičkou. Je přesvědčivý, dokáže diváky dojmout, přestáváme vnímat, že milá stařenka, jak vymalovaná od Adolfa Kašpara, je fousatý chlap. Vlastně pěkný úkaz, jak divák, je-li hra dobře napsaná a provedená, dokáže nejen se hry účastnit, ale i vnitřně přijmout nečekanou změnu pravidla.

Babička je jednou z životních rolí J. Pechy, v den druhé premiéry (12. 11.) měl rovných sedmdesát, hra se tak vrátila i na jeho počest.

V Huse na provázku se v průběhu let vystřídalo mnoho herců, mnozí z nich jsou dnes úspěšnými herci pražských divadel, obecně známými z filmu a televize. Jiří Pecha jako jediný z nejvýraznějších hereckých osobností historie Provázku, v divadle, které spoluzakládal, setrval.

Nepracoval nikdy na budování vlastní profesní kariéry, role bral, jak přicházely a byly mu svěřeny, i ty malé vždy dokonale odvedl. Různé staříky uměl jak nikdo jiný už od mládí, tak mu je dost dávali. Měl respekt k autoritám v branži, k režijnímu pojetí a výkladu, do psychiky postav však pronikal především intuitivně přirozeným nadáním, empatickým uchopením, „neintelektuálně".

Ke studii herectví na JAMU byl přijat bez maturity na základě mimořádného talentu a slibu, že maturu dodatečně vykoná. Slib nesplnil, jeho umu to neublížilo a JAMU ukončil jako jeden z nejvýraznějších absolventů ročníku.

Škoda, že se s ním diváci mimo Brno mohli setkat sporadicky při zájezdových vystoupeních. Ve filmu a televizi byl obsazován spíše později, vždy však přesvědčil a zaujal. Kupříkladu jeho anděl v Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992) patří k nezapomenutelným kreacím. Exceloval například v pohádce Lotrando a Zubejda (1996).

Jeho nejvýraznější role jsou spjaty s „mateřskou scénou“. Uvést zde je možno opět jen několik příkladů. – Eskymo Welzel ve Velkém vandru (1976), nejstarší Jan Dítě v Rozvzpomínání (1985), z novějších například pastevec v Hordubalovi (2010). Velmi silné bylo Pechovo ztvárnění Krále Leara (1996). Zde mohl již naprosto každý rozpoznat, že výrazná herecká osobnost Provázku mohla stejně bez problému vyniknout na velké scéně kamenného divadla v klasickém repertoáru.

Celou řadu krásných příležitostí přinesla spolupráce s životním a nejbližším přítelem Bolkem Polívkou, který na svého pobratima pamatoval i v nesnadných obdobích. Dokonale znal a dokázal přesně vystihnout a uplatnit možnosti Pecova talentu. V řadě autorských inscenací Bolka Polívky vytvářeli sourodou a rovnocennou dvojici. Připomněl bych alespoň kupříkladu dávnou inscenaci z prken Provázku Pezza versus Čorba (1975) nebo Poslední leč (1981).

Bylo toho ovšem mnohem víc. Všestranný Bolek, duch a tvůrce inscenací, dominoval verbální pohotovostí a improvizaci, kreativitou slovních hříček. Peca ztvárněním a projevem své postavy však vícekrát dokázal, jak se říká, svého spoluhráče „odrovnat“. Pohled na přesvědčivý až bezelstný výraz Pechy zvýšil často komičnost situace natolik, že Bolek nejednou sám nezadržel smích, vypadl z role, a diváci se o to víc bavili.“

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB