Semafor opět na scestí



 

semafor MeToo plakátJiří Suchý prostě neví, kdy přestat. Sveřepě nedbá na galantní pobídky k odchodu na zasloužený odpočinek v podobě četných poct a vyznamenání, státní nevyjímaje. Ačkoli už popsal metráky a potiskl tuny papíru, které by kupříkladu školákům ve všech kamerunských školách vystačily na více než osm školních let, pořád chrlí divadelní, písňové, prozaické, ba i žurnalistické texty a zaplavuje náš vzácný veřejný kulturní prostor novými a novými díly, přesněji řečeno kusy. Přesně podle lidové moudrosti, že kdo má hodně, chce stále víc a nikdy nebude mít dost.

 

 

 

Navzdory vážné a nevyléčitelné chorobě, s níž se léta potýká (multipolární workoholismus), nedá si ani na prahu devadesátky pokoj, nechápaje, že věk pokročilý nemá s čilostí, natož pak s pokrokem standardně nic společného. Vměšuje se při tom bez vyzvání i do společenského dění, a to nejen tuzemského, ale i zahraničního.

 

Nejnověji si vzal do pera a – nebojme se to říci – v podstatě i na paškál problém bezmála celosvětový, protože původně americký – ten, pro který se vžilo logo MeToo (neboli Ijá). A toto výsostně vážné aSudý Jiří foto Petr Benesch citlivé téma, které si dosud netroufl ztvárnit žádný renomovaný umělec, pojednal semaforský principál tak, jak je mu léta vlastní – tedy legračně, ba dokonce posměšně, s ironií, a ke všemu i se zpěvy a hudbou rozšafného ražení! Takže každá slušný člověk a především každá počestná žena (o těch, které se rozpomněly, že byly kdysi nebo ještě dříve sexuálně obtěžovány, či dokonce napadeny, ani nemluvě) musí být otřesena – a má-li na duši čerstvé nebo i jen letité jizvy, nepochybně musí vnímat páně Suchého taškařici jako jitření nezhojených ran.

 

Sedmaosmdesátiletý Jiří S. už drahně roků zastává názor, že humor je solí života. Ale tentokrát přesolil a na scestí, po kterém skotačí už bezmála šedesát roků, stáhl i celý soubor jemu svěřeného divadla Semafor, v němž se vyskytuje řada talentovaných jedinců, dokonce i mladých, kteří by za jiných okolností a s jiným materiálem jistě projevili ještě lépe své umění a dočkali se širšího ocenění. Takto se musí spokojit jen se smíchem a potleskem nenapravitelných skalních příznivců výše zmíněného pachatele, kteří z nepochopitelných důvodů vytrvale zaplňují hlediště dejvického divadélka.

 

Hluboké pohoršení široké veřejnosti nad krajně nekorektním novým kusem však zjevně již přináší kýžené ovoce – v prosincovém programu divadla už se MeToo objevuje pouze jednou, takže lze doufat, že po Novém roce bude naše kulturní publikum této „hudební komedie“ ušetřeno zcela a že nejapné šlehy semaforského veterána nezkalí mysl neinformovaných diváků, kteří by z neznalosti či snad na základě jakési perverzní šeptandy projevili o zhlédnutí oné obskurnosti zájem.

 

Vpravo nahoře na fotografii: Jiří Suchý byl svými věrnými zasypán po premiéře pozornostmi...(Foto: Petr Benesch)

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB