Žítkovské bohyně jako melodrama



 

titulni-fotoV pořadí již třetí divadelní adaptaci čtenářsky úspěšného románu Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně z roku 2012 nabízí Divadlo pod Palmovkou, kde měla stejnojmenná inscenace premiéru 14. září 2018.

 

 

 

Po dramatizaci v Městském divadle Zlín a dosud hrané dramatizaci v Městském divadle Brno (v obou případech režírovaných Dodo Gombárem) se příběhu o neobyčejných ženách z Moravských Kopanic a jedné temné rodinné historii chopil – samozřejmě s autorčiným posvěcením – režisér Michal Lang (*1964), od roku 2013 ředitel a umělecký šéf této libeňské scény, kterou po tehdejších povodních čekala (v novém tisíciletí již druhá) náročná rekonstrukce i výrazná obměna hereckého ansámblu. Mezi jeho současné hvězdy nepochybně patří herečka Tereza Dočkalová (*1988), které režisér v Žítkovských bohyních svěřil hlavní roli Dory Idesové.

 

Stejně jako ve Zlíně a v Brně čeká i diváky v Praze tříhodinové představení (3 hodiny a 15 minut včetně dvou přestávek), které je výsledkem snahy o takřka doslovnou adaptaci knižní předlohy, respektive její hlavní dějové linie. Úsilí tvůrců o co nejvěrnější převyprávění výrazně epizodického děje s detektivní zápletkou se odráží nejen v použití určitých formálních prostředků, jako jsou nápisy situující jednotlivé scény do konkrétních letopočtů a příběhových linií, ale i v několika ryze autorských inovacích, které notně pozměňují vyznění samotného příběhu a jejichž realizace je projevem nemalé velkorysosti Kateřiny Tučkové.

 

Zatímco románová Dora je nucena se pídit po střípcích své rodinné historie a v průběhu mnoha let z nich pracně skládat kýženou mozaiku, Dora v Langově inscenaci se může vedle archivních a rozhovorů s pamětníky opírat též o vlastní snové vize, jež jsou projevem jejího potlačovaného daru a v nichž se jí coby průvodkyně zjevuje její zesnulá matka (postava-duch v knize absentující). Mnohé scény se tak z říše pouhých domněnek, vyvozovaných převážně na základě četby starých dokumentů, popřípadě vyslechnutého vyprávění, posouvají do sféry očitého svědectví, byť obestřeného aurou surreálna a skeptickou Dorou mnohdy zpochybňovaného.

 

Právě několik takových scén, v knize jen nepřímo vylíčených a zde naplno prožitých, ilustruje problematickou tendenci inscenátorů převyprávět již tak notně pohnutý příběh ještě dramatičtěji. Krvavý obraz zavraždění hrdinčiny matky Ireny Idesové vlastním manželem a Dořiným otcem či s karikaturou hraničící obraz zaklínající „bosorky“ Josifčeny dělají inscenaci spíše medvědí službu, stejně jako scéna zachycující bezbrannou malou Doru uprostřed socialistického školního kolektivu vedeného zfanatizovanou soudružkou učitelkou. Vrcholem tohoto – dle mého soudu nadbytečného – úsilí o větší dramatičnost je pak inscenátory vyfabulované setkání Dory se Surmeniným osudovým nepřítelem Jindřichem Švancem (v knize narozeným roku 1913 a zesnulým v roce 1986) dlouho po Sametové revoluci.

 

Kvalitní herecký výkon předvádí jak představitelka hlavní hrdinky Tereza Dočkalová (občasné přehrávání v intencích režisérova uchopení postavy Dory jí rozhodně nelze vyčítat), tak trojice hereček, které ztvárnily „bohyně“ Surmenu (Ivana Wojtylová) a Irmu (Marie Málková) a hrdinčinu kmotru Baglárku (Hana Seidlová). S nelehkou rolí Dořina mentálně postiženého bratra Jakoubka se pak zdařile popasoval Jakub Albrecht. Za pozornost stojí choreograficky nápadité výstupy osmičlenného Chóru, ztělesňujícího mimo jiné živý – a ne vždy přátelský – organismus Dorou navštěvovaného archivu. Řešení scény i podoba kostýmů prozrazuje touhu po účelnosti a upřednostnění symbolického náznaku před dokumentární zevrubností. 

   

Langova divadelní adaptace tak paradoxně trpí přemírou doslovnosti na jedné straně a nadbytečnou snahou o větší dramatičnost na straně druhé. Zatímco autorka knižní předlohy při vší fiktivnosti svého vyprávění usiluje o co nejvěrohodnější evokaci zanikajícího tradičního světa Moravských Kopanic, inscenátoři z Divadla pod Palmovkou rezignují z velké části na etnografickou rovinu díla a příběh Dory Idesové, vyprávěný s až přílišnou citovostí a emotivností, posouvají blíže k melodramatu. Což většina diváků doposud pravidelně vyprodané inscenace nakonec dost možná přivítá.

 

 

Fotografie z představení:

 

zitkovske-bohyne-1zitkovske-bohyne-2zitkovske-bohyne-3zitkovske-bohyne-4

 

 

 

 

 

zitkovske-bohyne-5zitkovske-bohyne-6zitkovske-bohyne-7zitkovske-bohyne-8

 

 

 

 

 

 

 

 

Žítkovské bohyně / Divadlo pod Palmovkou

 

Premiéra: 14. 9. 2018

Autor: Kateřina Tučková / Michal Lang

Režie: Michal Lang

Dramaturgie: Ladislav Stýblo

Kostýmy: Ivana Brádková

Choreografie: Maćko Prusak

Hudba: Sebastian Lang

 

Hrají: Tereza Dočkalová, Lada Jelínková, Ivana Wojtylová, Hana Seidlová, Marie Málková, Milan Mikulčík, Jakub Albrecht, Vendula Fialová, Kamila Trnková, Jakub Chromeček, Martin Hruška, Pavel Skřípal a další

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 02 Listopad 2018 07:48 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB